Ohořelý strom

01.01.2019

Tahle kniha rozhodně stojí za přečtení. Děj se odehrává v Austrálii krátce po válce ve Vietnamu prolnou se v ní tři smutné osudy – bývalého australského vojáka z Vietnamu Paula, který po těžkých zraněních a znetvoření znovu hledá smysl života, mladé ženy Brendy, která byla hanebně podvedena mužem, jehož milovala a jehož dítě počala, a malého domorodého chlapce Kemmyho, který, aniž by to v té chvíli tušil, navždy ztratil oba rodiče. Všichni tři hrdinové se vrací ve vzpomínkách k životu, jímž žili ještě nedávno, a snaží se vyrovnat s přítomností. Kupodivu nejvíc bojuje a nejmíň si stěžuje chlapec Kemmy – snaží se postarat nejen sám o sebe, ale i o psa, který je zrovna tak opuštěný a k chlapci se připojil v lese. Kemmy kromě šatů, které má na sobě, a psa nemá vůbec nic, a tak se snaží opatřit si jídlo drobnými pochůzkami. Nikdo netuší, že jídlo které dostává za odměnu, je pro něj a pro psa jediným jídlem dne, že jeho rodiče již nežijí a nemohou se o něj tudíž postarat. Ač dospělí poukazují na to, že Kemmyho rodiče jsou jistě líní povaleči, kteří se o chlapce nestarají, skutečnost zjistí teprve ve chvíli, kdy chlapec těžce onemocní a několik dní se neobjeví. Brenda a Paul, kteří se do té doby starali jen o svá traumata z minulosti, spojí síly, aby Kemmyho zachránili, ale jejich pomoc přichází příliš pozdě… Konec knihy je smutný, ale dává naději, že dva lidé, kteří by byli bývali ještě nedávno raději nežili, paradoxně zachrání tragédie chlapce, jemuž oni sami pomoct neuměli. V knize jsou krásně vylíčeny úvahy a prožitky tří hlavních postav. Paulem zmítají děsivé vzpomínky na válku ve Vietnamu, na zlo, na jehož páchání se i on sám podílel, a to ve jménu demokracie a svobody pro obyvatele Vietnamu. To, co mu ve válce připadalo samozřejmé a o čem nepřemýšlel, ho teď děsí ve snech a nejde mu z hlavy, najednou vidí, že pravdu měli “blázni” z jejich jednotky, kteří se ptali, za koho vlastně bojují, když střílí po každém, i po ženách a dětech, když vietnamským rolníkům ničí jejich pole herbicidy a džungli, která je jejich domovem, spalují napalmem a fosforem. Kemmy mnoho věcí ze světa bílých nechápe, snaží se rozpomenout na to, co ho učili rodiče, ale zejména dědeček. Zjišťuje, že dědečkovy dovednosti by mu byly k užitku více, než to, co se naučil ve škole pro bílé. Přesto chlapec neztrácí naději a upírá se k tomu, že rodiče, které naposledy viděl “spící” v havarované dodávce, pro něj jednoho dne přijdou. Chlapec i jeho rodiče, kteří po nehodě ještě žili, bohužel doplatili na rasismum, který v Austrálii panoval ještě ve 2. polovině 20. století – jeho rodiče nemocnice odmítla přijmout kvůli barvě pleti. Zemřeli v sanitce. U chlapce se proto lékař o převoz do nemocnice, která je “rasově čistá”, ani nepokusil. Brenda je zatrpklá a straní se lidí. Zpočátku se zdá, že je to jen rozmazlená mladá dáma – vždyť kdo se někdy nešťastně nezamilovat. Postupně ale autorka odkrývá celou příčinu Brendiny zatrpklosti. Muž, kterého milovala, se s ní “naoko” oženil, aby se s ní mohl oddávat milostným vášním, kdykoli bude chtít. Jednoho dne však vychází najevo, že je “vzorným” manželem jiné ženy a šťastným otcem tří dětí. Brendě se zhroutí svět. Dítěte, které čeká, se vzdává, podstoupí nelegální potrat. Ač tělesně se rychle zotaví, její duše je křehčí, než si připouští – často k nenarozenému synovi zabloudí v myšlenkách, co by bylo, kdyby… Když nad knihou přemýšlím, bohužel mám pocit, že se toho do dnešních dní mnoho nezměnilo. Ve jménu svobody a demokracie jsou po celém světě vražděni další civilisté. Vojákům se o pravém důvodu jejich misí lže, něco vyjde najevo, až některá z nesmyslných válek skončí, něco se na veřejnost nedostane nikdy. Lidé, kteří sebe považují za “něco víc” a mnoho jiných lidí považují za občany “druhé kategorie”, existuje stále dost. Jen někdy tolik nerozhoduje barva kůže, ale výše konta, značka auta a jiné podružnosti. I v tzv. demokratickém světě lidé stále umírají na nemoci, jež dávno umíme vyléčit, a to jen proto, že nemají dost peněz nebo dost vysokou pojistku. “Láska” ve stylu “využít a zahodit” se pro mnohé muže stala standardem a kdo má jiný názor, stává se leckdy terčem posměchu… Na začátku jsem netušila, jak moc mě tato knížka zasáhne. Ač poprvé vyšla před zhruba 50 lety, je stále velmi aktuální a doporučuji ji každému, kdo má odvahu podívat se hlouběji pod povrch oficiálně předkládaných “pravd”.