Oberonův kouzelný roh

https://www.databazeknih.cz/img/books/11_/114303/bmid_oberonuv-kouzelny-roh-F71-114303.jpg 4 3 2

Koupit

Ekniha

Audiokniha

Antikvariát

Vzpomínkový autobiografický román z autorova dětství.

Literatura naučná Biografie a memoáry

Vydáno: 1974 , Odeon
Originální název:

Razbitaja žizň ili volšebnyj rog Oberona , 1973

více info...

Autobiografická kniha nahodilých vzpomínek ve věku přibližně od dvou do studentských let. Některé byly opravdu komické, autor byl pěkný " rošťák" a dal svému otci při výchově pěkně zabrat. Rád vzpomíná na maminku, která bohužel zemřela v ranném autorova dětství. V jeho a bratrově výchově pomáhala teta - maminky sestra. Kniha se čte velmi dobře a vrací čtenáře do dětských let. Každý z nás udělal nějakou tu lumpárnu. Název knihy je první kniha , kterou dostal od své babičky, když se učil číst. I já vzpomínám na svou knihu od mé babičky za mé první vysvědčení.

25.07.2021 5 z 5

Koka

Na světě je několik měst, které daly světové literatuře vysoce nadprůměrný počet tvůrců a ještě více literárních námětů. K nim patří i Oděsa, město slavné, kosmopolitní, v dějinách těžce zkoušené, které se - díky pozici mezinárodního přístavu - výrazně vymykalo té všeobecné ruské zaostalosti a izolovanosti, kterou po carském režimu ještě prohloubil bolševický režim.
Již před léty mě zaujala pocta literární Oděse, u nás vydaná pod názvem Perla v ebenu (https://www.databazeknih.cz/knihy/perla-v-ebenu-162829) a oděské uličky s mnoha podivnými figurkami jsem si užila hlavně v Oděských povídkách Isaaka Babela.

Katajevovy vzpomínky na dětství, na oděské ulice, náměstí, parky, nábřeží jsou ovšem z jiného ranku, než příhody chudého židovského kluka Babela. Valentin Katajev (a jeho posléze literárně také proslavený bratr Žeňa - Jevgenij Petrov) vyrůstali ve středostavovské intelektuální rodině, dostalo se jim lásky, pozornosti a zejména vzdělání, a i materiální nedostatek byl u nich jaksi snesitelnější.

Obernův kouzelný roh je souborem drobných i rozsáhlějších epizod, časově neseřazených vzpomínek, které autor sepsal na sklonku života a díky tomu nám podal úžasné svědectví o oděském životě na začátku 20. století, v letech před říjnovou revolucí, která pak smetla "starý svět". Jsou zde vzpomínky ryze privátní - na maminku, tety a jiné - někdy i divné - příbuzné, ale rovněž zde očima 6- až 15-letého kluka poznáváme městský život té doby, systém vzdělávání a výchovné metody, bohatou uměleckou a společenskou scénu oděského života (doslova dojemná a úsměvná je epizoda s prvním předvedením fungování telegrafu, na které vzal synka jeho otec do budovy polytechnického instutitu, kde se jen pro uzavřenou společnost předváděl ten nepochopitelný a okouzlující technický zázrak).
Četla jsem to s velikým zaujetím.