O Těšínsko: vzpomínky a úvahy

Po ukončení hrůz první světové války na mnoha místech Evropy nezavládl kýžený klid a mír. Místo něho nastoupil chaos rozpadajících se říší, revolucí, povstání a menších konfliktů, nezřídka občanských, které provázely vznik nových států a vymezování nových hranic. Nejinak tomu bylo i v mladé Republice československé, která o svá území musela bojovat od prvních dnů. Po vojenském obsazení pohraničí, které mělo ovšem místy charakter malé občanské války proti německým separatistům hlásícím se k Německému Rakousku, se staly příslovečnými jablky sváru také Těšínsko a Slovensko. Zatímco válka o Slovensko proti Maďarsku se protáhla až do poloviny roku 1919, konflikt s Polskem o Těšínsko proběhl prakticky v posledním lednovém týdnu nového roku, čímž si vysloužil přízvisko sedmidenní válka. Na základě pařížské dohody z 3. února 1919 došlo ke stažení vojsk na demarkační linii. Následné rozdělení Těšínska mezi Československo a Polsko se pak stalo předmětem dalších sporů, které gradovaly (obdobně jako tomu bylo i v případě pohraničí a Slovenska) v turbulentních letech 1938-1939 a 1945. Problematice Těšínska se, jak už název napovídá, věnuje i dnes prezentovaná kniha. Její autor, JUDr. Ferdinand Pelc (1876-1932), byl významný slezský pročeskoslovenský politik. Jako takový se v těšínských záležitostech a politických jednáních osobně angažoval. Jeho vzpomínky a úvahy publikované s odstupem 10 let, tedy v roce 1928, přináší zajímavý osobitý vhled do problematiky. Začíná historickým úvodem o dějinách Těšínského knížectví od středověku až do první světové války a během ní. Hlavní těžiště práce je věnováno vývoji událostí od převratu 28. října 1918 do neuskutečněného plebiscitu roku 1920. Samotné válečné operace z konce ledna 1919 tvoří sice jen jednu kapitolu, ale komplexnější pojetí celé knihy umožnuje hlubší, i když jednostranný, vhled do celého tématu. I po ukončení samotných bojů docházelo totiž k oboustranným násilnostem, organizování polovojenských skupin atd. Cenným doplňkem samotného textu knihy jsou edice dokumentů, které tvoří přílohy. Zde stojí za pozornost zejména krátké hlášení vrchního velitele čs. vojska na Těšínsku, plukovníka Šnejdárka, v němž z přidělených jednotek chválil zejména 21. pluk legií z Francie, 35. pluk legií z Itálie a z domácího vojska olomoucký 54., pražský 28., písecký 11., jindřichohradecký 75. pluk a brněnské jednotky 17. prapor polních myslivců a 14. střelecký pluk. Dle jeho vyjádření: „Uvedena čísla pluků jsou důkazem, že nejenom legionáři, ale i naše domácí pluky dovedou se dobře bíti!!“ Prezentovaná kniha je nejen cennou připomínkou válečných událostí, ale i zajímavým dokumentem doby. I takto dobově vyhraněný náhled na dodnes ožehavou problematiku může pomoci k jejímu pochopení.... celý text