O starých časech a dobrých lidech

Psala jsem své vzpomínky svým malým vnučkám, aby věděly něco o osudech svých předků. Nikdy mne nenapadlo, že by se také někdo jiný mohl o ně zajímat. Nedávno, po náhodném přečtení několika stránek, mínili někteří přátelé, že by popisované události, zejména ze starší doby, o nichž mně babička vyprávěla, zajímaly i širší kruh, než mou nejbližší rodinu. Nabídli mně laskavě, že je uveřejní. Přiznávám se, že jsem se tomu bránila. Jednak se mi zdá, že mé paměti jsou příliš intimního rázu, jednak jsem vlastně začala psáti rodinnou kroniku. Snažíc se dětem zachytiti všechny členy rodiny, o nichž vím, i některé jejich přátele, zatížila jsem svou knížku spoustou jmen bezvýznamných pro cizí čtenáře. Konečně - psala jsem přirozeně beze vší literární ambice, tak prostě a nenáročně, jak obvykle dětem vypravuji. Abych jim trochu zpříjemnila čtení, upustila jsem od pouhého zaznamenávání suchých dat. To povídám jako vysvětlení, když jsem přece dala své zápisky z ruky. Na všechny své drahé, o nichž jsem psala, vzpomínám s oddanou láskou, hlavně na ty, kteří již odešli, spojujíc je ve svém srdci se svými malými vnučkami, které svou životní pouť teprve začínají. (Úvod, M. S.) Marie Strettiová - pravnučka Josefa Jungmanna. ... celý text