Nové canterburské povídky a jiné příběhy
Josef Škvorecký
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/495835/bmid_nove-canterburske-povidky-a-jine-pr-uuL-495835.png
4
13
1
Třetí svazek Spisů Josefa Škvoreckého obsahuje povídky z padesátých a šedesátých let. Přináší vedle známého, teskně uhrančivého cyklu navzájem propojených próz Sedmiramenný svícen mistrovskou novelu Legenda Emöke a dosud neznámé příběhy jazzové "chaucerovské" party označené jako Nové canterburské povídky. Znění tohoto textu vychází z díla Nové canterburské povídky a jiné příběhy tak, jak bylo vydáno nakladatelstvím Ivo Železný v roce 1996 (ŠKVORECKÝ, Josef. Nové canterburské povídky a jiné příběhy. V tomto celku vyd. 1. Praha: Ivo Železný, 1996. 301 s. Spisy Josefa Škvoreckého, sv. 3. ISBN 80-237-1890-8.)... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 1964 |  Zbabělci |
| 1990 | Prima sezóna |
| 1990 |  Tankový prapor |
| 1991 | Mirákl |
| 1965 | Legenda Emöke |
Číst nejdřív Nové canterburské povídky Škvoreckého a teprve potom Chaucerovy Canterburské povídky je trochu barbarství, ale snad mě trochu šlechtí, že jsem četla obojí. Upřímně, bylo to tak trochu jako ochutnat rybíz à la brusinky a pak teprve si dát brusinky pravé. Nakonec jsem musela konstatovat, že Chaucerovy brusinky jsou sice klasika, ale Škvoreckého rybíz je v pár ohledech i chutnější :-); nejsem ale objektivní posuzovatel, to je fakt, mám Škvoreckého ráda.
JŠ v doslovu osvětluje vznik jednotlivých povídek i celé sbírky: jsou to práce napsané za války a těsně po ní, psané různým stylem (a jsou i nestejně kvalitní, řekla bych), takže obalit je chaucerovským rámcem byl geniální tah (myslím si já). Parta „pásků“ propojí swing a vyprávění příběhů, které se staly za války; téma stejné, zápletky i podání různé, téměř všechno ale působivé. Jediná nevýhoda, opět spojující obě díla, je v tom, že nesourodost – různé postavy, prostředí, děje – zanechají v hlavě spíš dojmy než fakta. Ale nevadí, četla jsem se zájmem a prožívala to.
Sedmiramenný svícen: nesentimentální, ale samozřejmě citově zasahující pohled na holokaust. Četla jsem ho před čtyřmi lety; vzpomínka na vyprávění židovské dívky Rebekky o tom, jak ona šla do koncentráku a jiná dívka do kina, mě svírá pořád.
Legenda Emöke: četla jsem ji dvakrát - a dvakrát si z ní odnesla něco jiného. Dnes ji vidím asi jako příběh různých proher; také je výborná.