Nikde tu jsem - Bojovka ulicemi nevědomí
Šimon Koudela
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520979/bmid_nikde-tu-jsem-bojovka-ulicemi-neved-64dba2e8db7a4.jpg
3
6
1
Marta dostala výhružnou výzvu, aby si z pražské úschovny vyzvedla uložené předměty. Jenže nikde si nic neuschovala, v Praze navíc už čtvrt století nebyla. Rozpadlo se jí zrovna rakouské manželství, rozhodne se tedy zjistit, co se za podivnou hrozbou skrývá. Třeba se tam setká i se svou dcerou Judi, s níž se už několik let neviděla. Kéž by se ale na ten výlet nikdy nevydala. Od počátku totiž naráží na nebezpečné a tajemné události. Stane se jí vážná autonehoda, zabloudí v známých zónách svého dětství, někdo ji uvězní v podzemní kobce, málem přichází o život… Nechtěně zraní černou fenu – nejbližší přítelkyni poloautistické holky Věry. Té tím vychýlí život zcela jiným směrem. Marta postupně zjišťuje, že podléhá plánu kohosi neznámého, jenž ji rafinovaně vede proti proudu vědomí, nutí ji spouštět se stále dál a hloub do útrob své zapomenuté vnitřní krajiny.... celý text
Přidat komentář
Nikde tu jsem - Bojovka ulicemi nevědomíKniha Nikde tu jsem - Bojovka ulicemi nevědomí je v
| Přečtených | 8x |
| Doporučených | 1x |
| Knihotéce | 33x |
| Chystám se číst | 21x |
| Chci si koupit | 4x |
Stává se mi opravdu zřídkakdy, že lituji peněz a času, které jsem vložila do literatury, ale u této knihy se mi to "poštěstilo".
Při čtení jsem měla neodbytný a neutuchající pocit dejà vu, jako bych se se všemi aspekty příběhu i stylu vyprávění a vyjadřování už setkala v jiných knihách českých spisovatelů dnešní doby (zoufalá neoriginalita většiny současných českých autorů je kapitola sama pro sebe). Musela jsem se pousmát, když jsem v tiráži postřehla jméno Miloše Urbana jakožto odpovědného redaktora, protože se mi zdá, že Koudela v textu vykrádal právě jeho poměrně výrazným způsobem, ačkoliv ne právě zdařile (na mysl mi při čtení knihy opakovaně vyvstávala především kniha Sedmikostelí).
Co se týče jazykové korektury/redakce textu (bohužel mi chybí znalosti týkající se rozdělení zodpovědnosti za kontrolu textu), někdo by si zasloužil dostat výpověď. V textu se to hemží chybami pravopisnými i stylistickými. Nevím, jak to vnímají jiní čtenáři, ale mě dohání k šílenství, když se v textu objevují pravopisně chybně psaná slova jako například "chlorofil", neustále se opakuje citoslovce "he he", nebo se střídá spisovný a nespisovný tvar přídavného jména v rámci jednoho souvětí (a to nejsou jediné nešvary, které vás v textu můžou vyděsit).
Charaktery postav jsou vykresleny nevěrohodně, chovají se křečovitě, nepřirozeně.
Co se týče příběhu samotného, byl plytký a beze stopy invence, stejně jako styl vyprávění. Měla jsem pocit, jako by se jednalo o text účastníka kurzu tvůrčího psaní. Co mě však zaujalo, byly kapitoly věnované Věře a Petek, ty se autorovi opravdu povedly a věřila jsem mu každé slovo. Škoda, že byly utopené ve zbytku textu, který za moc nestál.