Než jsem zemřela
S.K. Tremayne (p)
https://www.databazeknih.cz/img/books/45_/452123/bmid_nez-jsem-zemrela-T3a-452123.jpg
4
116
51
Přežila nehodu – ale neměla. Ponurý psychologický thriller od autora Ledových sester Kath žije spokojený skromný život s manželem a plachou dcerkou na samotě hluboko krásných, byť bezútěšných vřesovišť v Dartmooru. Pak se ale náhle probouzí z kómatu – s neurčitou vzpomínkou na autonehodu a s dočasnou ztrátou paměti. Něco je špatně. Její blízcí jí nepohlédnou do očí. Jak se Kath postupně navracejí střípky paměti, uvědomuje si, že to, co se jí přihodilo, rozhodně nehoda nebyla. Její svět pohlcují temnota, hrůza a panika.... celý text
Literatura světová Thrillery
Vydáno: 2020 , MottoOriginální název:
Just Before I Died , 2018
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Narozdíl od předchozí knihy ( Ledové sestry ) mi tahle moc nesedla. Nedokázala jsem se až hodně přes půlku začíst, pokaždé jsem po pár stranách usnula ( což není dobré znamení ). Navíc mi přišlo, že autor jede jakoby přes kopírák s předcházející knihou. Stejné prostředí, stejné pochybnosti o mentálním zdraví matky, stejně se chovající manžel, dcerka, která marně hledá kamarády, dokonce se i téměř stejně jmenuje. Jediné, co autor změnil je barva vlasů, tentokrát je děvčátko černovlasé a ne blond, no a pak konec. Mnohem horší, bohužel.
Autor opět přichází s příběhem, kdy rodinu na samotě pronásleduje duch minulosti. Opět nevíme, zda tu hrozí reálná hrozba, nebo jde jen o divokou představivost postav.
Než jsem zemřela je opět napínavým thrillerem, lepším než Dítě ohně, ale na Ledové sestry to nemá. Musím říct, že jsem vůbec do poslední chvíle netušila, co se stalo a jak to bylo. Autor nezklamal.
S autorem jsem měla již tu čest díky jeho dalším dvěma knihám, které se mi moc líbily, a tak mne zajímal i tento román. Ale bohužel mi vůbec nesedl - odkládám ho cca po 110-115 stranách jako nedočtený. Nedokázala jsem se vůbec začíst - přišlo mi to děsně kostrbaté. Hlavní hrdinka jako by furt stála na místě a dějově se to posouvalo kupředu jen pomalu. Aspoň takový jsem z toho měla dojem.
V myšlenkách se hlavní hrdinka motá furt dokolečka, povahou byla dost plochá - stejně tak ostatní hrdinové. Ploší a chovající se dost křečovitě a nepřirozeně. Kostrbaté mi to přišlo i jazykově - částečně možná dáno překladem, do nějaké míry asi dost možná i originálem. Nečetlo se mi to dobře.
Čím déle jsem četla, tím víc mne kniha nudila a tím méně jsem se k ní vůbec chtěla vracet, až jsem se nakonec přistihla, že přeskakuju některé věty i odstavce a je mi vlastně jedno, co bude dál. Kniha tak asi nakonec nebude pro mne a mrzí mne to, protože autorovy Ledové sestry i Dítě ohně mne bavily dost.
(SPOILER) Moc mě to nebavilo, mám pocit, jakoby se děj knihy neustále točil v kruhu, popisy vřesovišť, náznaky čarodějnických rituálů, nezvyklé chování dcery, neustálé myšlenkové návraty k onomu dni… Bylo to pořád dokola to samé, jen ponurá atmosféra a příběh se téměř nikam neposouval. Teprve až těsně před koncem nečekané a překvapivé rozuzlení, jako blesk z čistého nebe, jelikož během celé doby nebyly vůbec žádné náznaky, že by to celé mohlo být právě takto…
Hodně dobré to bylo, ale musím říct, že tedy toto nemělo takovou atmosféru jako Ledové sestry ( u toho jsem se bála;)). Ale moc dobře se čte a už mám vyhlídnutou další knihu. Rozhodně autora řadím mezi oblíbené :)
Kniha s nepříjemně temnou atmosférou, vůbec bych ji nedoporučila citlivým a labilním lidem (viz. já:-))...je opravdu zvláštní, přesto velmi čtivá, ovšem jakákoliv zmínka o zvířatech většinou bolestivě píchne u srdce. Uf, jdu si přečíst něco z úplně jiného soudku...
Tohle je psychothriller první ligy - děsivý, paranoidní a naprosto nepředvídatelný. Hořící vřesoviště, stále přítomná modrá bludička smrti, patologie rodinných vztahů, stigmata šílenství a sebevraždy - a řetěz naprosto obyčejných událostí, vedoucích k tomu zdánlivě nejhoršímu...
Opravdu drsný a mrazivý thriller, pro citlivější povahy a pro ty, co milují zvířata, asi až příliš. Jenže odolejte tomu názvu, když prostě musíte vědět, co se za tím skrývá. Je to sice perfektně napsané, ale podruhé už bych se k tomu nevracela.
Miluju příběhy o ztrátě paměti. O tom, jak se vám postupně vynořují vzpomínky. A ten zmatek kolem toho, jak nic nedává smysl. Jste snad blazen nebo co? Když se to všechno zabalí ještě do prostředí vřesoviště, kde je vše neustále zahaleno mlhou, tak to je vůbec pošušňáníčko. Mrtví ptáci, hadí lebky, to už je jenom taková třešnička na dortu. Tato kniha obsahuje všechny tyto ingredience. Takže, dobrou chuť!
Knihy autora jsou trochu odlišné od klasických detektivek nebo thrillerů, kromě příběhu tu významnou roli hraje prostředí a jeho atmosféra. V tomto docela mrazivém vyprávění o hledání pravdy je prostředí vřesovišt rovnocenným partnerem hrdinů a přidává na napětí. Zajímavý román!
Pěkně do hloubky propracovaný přiběh,místy skoro hororový, ale mne se kniha moc dobře četla.Za mne super.
85%
Ach, modré světýlko, je hluboká noc,
ach, prosím, prosím tě, bojím se moc.
Úžasný psychologický thriller! Skvělá mrazivá, ponurá atmosféra, osamocená farma uprostřed vřesovišť skoro trvale zahalených mlhou, tajemství říznuté duchařinou a čarodějnictvím. K tomu zvláštní devítiletá holčička Lyla, dokonale vykreslena, kterou jsem si hned oblíbila.
Napínavé, s výbornou zápletkou a výborným koncem. Nesmím zapomenout na krásné vylíčení krajiny Dartmoorského národního parku.
Opravdu jsem litovala, když knížka skončila.
Líbilo se mi Dítě ohně, o dost víc se mi líbily Ledové sestry, ale Než jsem zemřela je rozhodně nejlepší. Já ji doporučit prostě musím!
Kniha se mi moc dobře nečetla, neustále jsem ji odkládal a nemohl jsem se začíst. První polovina slabší, závěr už měl docela spád.
Ač se mi Ledové sestry moc líbily, tak tohle bohužel ne, vůbec mě to nesedlo a knihu jsem odložila.
Právě dočtená horká novinka od S. K. Tremayne Než jsem zemřela. Popravdě nechtělo se mi odejít z příběhu a zuby nehty, tedy očima jsem se držela posledních odstavců, tolik se mi knížka líbila.
Čím že mě příběh tak dostal? Nádhernou přenádhernou krajinou, kde je bujná příroda a na stráních můžete vidět dartmoorské poníky, kteří nespoutaně běhají s větrem o závod, kde se na loukách pasou ovečky a kde příroda ještě nebyla člověkem pokořena. Popisy Dartmoorského národního parku jsou tak živé, že máte pocit, jakoby jste tam byli. A já vím, že až se mě někdo někdy zeptá, jak bych se chtěla podívat, bude to přesně tam, do Dartmooru.
Je to třetí kniha, kterou jsem od S. K. Tremayne četla a i když předchozí mě obě velmi bavily tak tahle je za mě úplně top. Příběh je místy temný, strašidelný až hororový, neskutečně poutavý a napínavý.
Ano, jsou tam chvílemi dost drsné popisy, kde se děje něco nepěkného zvířatům u kterých mi nebylo lehko a hlavně jedna scéna na konci mě dostala do stavu, kdy jsem brečela jako želva i přesto je to jedna z nejpoutavějších knih, které jsem měla možnost číst a budu na ní dlouho vzpomínat.
Můžu knihu opravdu srdečně doporučit všema deseti
Autor opět nezklamal. Knížka je napínavá, ponurá vřesoviště ve vás vyvolají místy úzkost a strach. Celý příběh je zahalený temným tajemstvím , které nám autor odhalí až na samém konci. Opět si autor jemně pohrává s mysteriózní linkou, jemnou duchařinou a čarodějnictvím. Komu se líbily Ledové sestry ten zklamaný nebude.
Každá rodina má své tajemství. Život na samotě, ponurá atmosféra vřesovišť, zvláštní zápletky a nečekaný konec. Trochu mi nesedlo to čarodějnictví, ale kniha určitě stojí za přečtení.
Při čtení jsem měla husí kůži, užila jsem si každou stránku a ani chvíli jsem se nenudila.
Štítky knihy
Anglie tajemno kóma psychologické thrillery vřesoviště
Autorovy další knížky
| 2017 |  Ledové sestry |
| 2018 | Dítě ohně |
| 2020 | Než jsem zemřela |
| 2009 | Tajemství Genesis |
| 2011 | Kainovo znamení |
Já teda nevím.... V dost podobném duchu jako Ledové sestry, akorát slabší, děj se táhne jak sopel a celé to působí trochu podivně. Základ je stejný (snad ne úplně u všech knih tohoto autora, zatím mám přečteny dvě) - depresivní místo, ponurá atmosféra, psychicky labilní postavy, nehoda, nevěra, narušené rodinné vztahy, podivný přístup k řešení problémů... asi je to na mě moc depresivní a moc komplikované, ale rozhodně to nebyl můj šálek čaje.