Nevlastní sestra

03.11.2019

Tak já zase půjdu proti proudu. Po všech těch ovacích na tuhle knihu, jsem se fakt těšila, že si přečtu něco, co mi vezme dech. Jenže moje očekávání bylo asi moc velké. Takhle, kniha byla fakt čtivá a hlavně začátek byl prostě podařený, ale pak... Pak to ztrácelo dech. Přišlo mi, že se autorka snažila napsat dospělou, či vyspělou knihu, ale na druhou stranu to bylo hrozně dětinské. Vztahy strašně povrchní - například opětovné setkání Elly a ostatních. Neviděli jsem se tak dlouho, celý život jsme se nesnášeli a pak za pár vteřin se máme všichni rádi. :)) Prostě tahle část knihy byla pro mě hrozně nepropracovaná, křečovitá a nepřirozená. Ty vztahy mezi hrdiny - nevěřila jsem tomu. Bylo tam spousta hlubokých myšlenek, která se ale bila s tím dětinským stylem či myšlením hrdinky... Mně osobně to tam nesedělo. Buď se autorka měla rozhodnout, že bude psát dospěle anebo spíše dětinsky. Obojí dohromady prostě na mě nepůsobilo dobře. Navíc mi tam chybělo víc zvratů, přišlo mi, že se kniha pak už táhne. Skvělý nápad, slibný začátek, ale nepropracované... Konec mě taky zklamal. Strašně urychlený, odbytý a na mě až moc sladký. :D

02.11.2019

Naprostá dokonalost

01.11.2019

Mám ráda retellingy, zvlášť ty temnější, nebo z pohledu těch ,,záporáků". A tenhle retelling byl fakt fajn. Autorka si moc dobře umí pohrát s emocemi čtenáře. I přesto, že příběh sleduje příběh jedné z těch ,,zlých a ošklivých" sester, nezbyde vám nic jiného, než jí držet palce a Ella ať se jde vycpat. Ono je to jednoduchý, když máte hezkou tvářičku a stačí vám párkrát mávnout řasama, ale když máte tuctovej obličej, prořízlou pusu a místo vybírání látky na šaty se raději budete věnovat algebře nebo vojenským strategiím, budete to mít v době v době, kdy neexistuje něco jako ženská práva, rovnoprávnost a ženský maj přesně stanovený, k čemu tu jsou, docela těžký.
Knížka obsahuje pár pěkných myšlenek a hezky nese poselství o ženské síle a o tom, že pokud někdo může změnit váš osud, jste to hlavně vy. Nenechat se vláčet tím, co chce někdo jiný, zvlášť pokud vláčí vámi, nenechat se definovat někým, kdo neví, kdo jste vy.
Díky krátkým kapitolám se dobře čte, aneb za pár hodin přečteno :) Jsem spokojená.

27.10.2019

Silný a čtivý příběh. Citáty k zamyšlení. Velmi dobře psáno a super nápad na téma. Kniha mě bavila a doporučuji i k zamyšlení nad vlastním životem ;)

19.10.2019

O téhle knize jsem ještě před několika dny neslyšela, náhodou jsem na ni na databaziknih narazila, uložila jsem si ji, ale nedalo mě to a stáhla si e-knihu. A jsem ráda, protože kniha se mi moc líbila.
Popelku mám ráda, ať už jako knihu nebo animovaný či hraný film. Nevlastní sestra nám vypráví zajímavý pohled na události potom, co Ella odjela s princem a její sestry s matkou se musely začít starat o dům a hospodářství.
Už od první stránky mě kniha zaujala a při každém jejím otevření jsem byla zvědavá, co přijde dál. Díky čtivému a líbeznému stylu psaní se to četlo samo. Kniha obsahuje i pěkné citáty k zamyšlení.
Popelčiny sestry nikdo jistě rád neměl a přál jim jen to nejhorší, za to jak se k Elle chovaly, tady ale na ně je pohlíženo i z jejich lepší stránky a že když chceme, můžeme svůj osud změnit a najít sebe sama :-)

18.10.2019

Úžasný příběh silné dívky. Isabelle si mě získala. Příběh je skvělý. Prostě a jednoduše vřele doporučuji.

06.10.2019

Tak tuhle knížku musím vřele doporučit. Pohádka-nepohádka s historizujícími prvky. Kterak ošklivé sestry přežívaly po Popelčině odjezdu a co bylo potom...

30.09.2019

Kdo nemá rád Popelku? Rozhodně většina, do které spadám i já. Anotace na tuhle knihu se mi líbila, a tak jsem absolutně neváhala a pustila se do toho. Dostala jsem však naprosto něco nečekaného, neobvyklého a tak neskutečně originálního. Osobně jsem nikdy neuvažovala, ani mě to nenapadlo, co se vlastně děje na konci pohádky. Bylo to prostě vždycky žili šťastně až do smrti a šmytec, ale co ti druzí? Ti, co jsou považováni za záporáky? Jsem z toho až unešená. Navíc četlo se to hrozně rychle a velmi dobře. Krátké kapitoly mi vyhovovaly, jen to "mrňavé" písmo za mě nebylo moc šťastné. Musela jsem však neustále otáčet stránku jednu za druhou, dokonale mě to vtáhlo do děje a nemohla jsem se od toho odtrhnout.
Hlavní hrdinka Isabelle je právě ten záporák - ošklivá nevlastní sestra. Čekala jsem fakt nějakou mrchu, ale prostě... tý holky mi bylo hrozně líto. Získala si moje sympatie a pochopení. Sledovala jsem ten její příběh, který mě vlastně většinu času bolel za ni. Hrozně jsem jí fandila, i když se dočkávala věčně jen samého zklamání a ponížení. Držela jsem jí pěsti všemi směry, tak moc jsem jí všechno přála... a pak mě dojme k slzám scéna, kdy jí zázrakem pomůžou myši v ruinách domu. :D Ach jo.
Ne, ta holka to opravdu neměla jednoduché. Příšerná pověst, pořádně nic, co by jim zbylo - majetkově i duševně, musely přežívat jak se dalo, válka na krku, ponižovat se, nemocná matka a Isabelle se stává tak nějak nedobrovolně vůdcem jejich tria/rodiny. Byla ale neskutečně statečná a silná, obdivovala jsem ji v mnoha směrech. Oblíbila jsem si i její sestru Tavi. Čekala jsem opět protivnou mrchu, ale... opět se nekonalo, jen nepochopenou dívku, která si chtěla plnit a žít své sny.
A kvůli čemu vlastně? Kvůli pohádce, princovi a matce, která toužila mít pro své dcery jen to nejlepší, i za cenu toho, že si ublíží, a to chce krucinál odvahu, když si to ta holka musela udělat sama. Jenže kdo mohl vědět, co se stane, když to nevyjde? Kdo mohl jen tušit, co bude, když se Popelčina pohádka uzavře ve šťastný konec, ale její nevlastní sestry musejí žít dál?! Sakra, přijít na tohle byl vynikající nápad. Pokračovat v pohádce, která vlastně skončila, s postavami, na které se rychle zapomene, které byly považovány za zlé? Geniální.
Isabellein život rozhodně nebyl jednoduchý, líbil se mi nápad třech kousků srdce a především ta část s Felixem. Ta holka lpěla na tom být hezká, protože to viděla u Elly (která mi mimochodem na samém konci připadala jako řádná "trubka"!), chtěla na tom být stejně - mít to jednodušší a na tom se tak nějak stavěl ten její osud. Jako něco na tom pravdy je... Jenže ono je lepší mít něco v hlavě než mít jen barvy na obličeji. A Isabelle taková byla - měla tu hlavu a pokud nebyla hezká v obličeji, tak byla hezká naprosto jinak, a to že se občas lehce nechávala unášet svými emocemi, které se úplně do kategorie "kladné" nehodily? Každý jsme takový a každý na nějakou takovou emoci má právo.
Jak kniha hlásí už na obálce "krása není všechno" a mě se líbila myšlenka/úryvek: děti řekly o Iz pár ošklivých věcí před Felixem.
"Nevšímej si jich. To co říkají není pravda."
"Tak proč to tedy říkají?"
"To není ta důležitá otázka. Otázka je, proč jim to věříš?" - nechte to jen účinkovat, netřeba slov. :)
Felix je další postava, která se mi vryla do nitra a prostě jsem si ho musela zamilovat. Líbily se mi ty scény, kdy na sebe naráželi, jejich rozhovory, činy. To, co mezi nimi bylo. Moje romantické srdíčko plesalo, ale zároveň za ně i krvácelo.
A pak tam je jedna stařena-sudička společně s chlapem, který si říká Šance, kteří to tak nějak všechno začali tím, že se vsadili. Tenhle příběh je... dejme tomu, komplikovaný na pouhý komentář, protože se tam toho stalo hodně a většina se vším souvisí. Myšlenky mi víří v hlavě jedna přes druhou a já se prostě bojím, že na nějakou zapomenu. Tohle se prostě musí přečíst. Pohádkou to začíná a pohádkou to končí. To mezi tím je jen velké neštěstí, které je vlastně "hezké". Ta věta nedává moc smysl, ale klid - kniha rozhodně ano. Po většinu času to je dost smutný a drsný příběh, který chytí za srdce, ale končí to nečekaně dobře a to jednoduše vyvolá úsměv na tváři. Osobně jsem neskutečně mile překvapená a naprosto spokojená. Originální kousek, báječný nápad a skvělý příběh. Líbilo se mi to a rozhodně doporučuji dál. Byla by škoda tuto knihu opomínat, protože má v sobě mnohé. :)