Neviňátka
Michael Crummey
https://www.databazeknih.cz/img/books/47_/475437/bmid_nevinatka-HGO-475437.jpg
4
36
11
Uhrančivý příběh o přežití. Osiřelí sourozenci v nehostinné krajině na pobřeží Nového Foundlandu 18. století musí prokázat nejvyšší odolnost, soudržnost i vynalézavost, aby je tvrdé přírodní podmínky nezahubily. V odříznuté zátoce na pobřeží Nového Foundlandu zůstanou po smrti rodičů a novorozeného sourozence osiřelí bratr a sestra. Jejich domovem je skalnaté pobřeží nemilosrdně ovládané oceánem, krátká období hojnosti se střídají s až smrtící bídou. Děti mají jen velmi mlhavé představy o světě za hranicemi jejich zátoky a k přežití jim slouží jen jejich loďka a kusé vzdělání, které jim rodiče stihli před smrtí poskytnout. Jejich životy drsně řídí cyklus ročních období, bojují s chabými úlovky, ničivými bouřemi i kruté choroby, děti však přežívají díky své odolnosti, vynalézavosti a soudržnosti. Na některé záhady života však tato neviňátka připravena nejsou. Crummeyho román budete číst se zatajeným dechem a děkovat Bohu za vlastní pohodlný život. Napínavý, srdceryvný příběh zkoumá hlubiny oceánu i člověka. Vydání knihy podpořila Kanadská rada pro umění.... celý text
Přidat komentář
Dobré. Za mě dobře popsané myšlenkové pochody obou dospívajících sourozenců, vztahové a komunikační obtíže, které měli v tak úzkém vztahu. Taky to, jak skrze návštěvy v zátoce objevovali svět. Knížka je poměrně čtivá, napínavá a postavy i prostředí jsou tam dobře popsané. Takže za mě dobrý
Drsné, kruté, pro mě osobně nepředstavitelné, že bych tak žila. Ale oni si to nevybrali. Obdivuji tu jejich vůli a přizpůsobení se těžké situaci. Občas mi nebylo vůbec dobře, třeba to malé medvídě mě úplně dostalo. Přála jsem si, aby sourozenci měli šanci na lepší život. No, snad se tak nakonec stalo...
Začala jsem číst - a odložila. Nevím, proč má někdo potřebu popisovat utrpení dětí.
Neviňátka objevilo málo čtenářů. Velká škoda. Doufám, že život opuštěných sirotků přiláká větší pozornost. Odtrhnout jsem se nemohla od bídného života sourozenců, jejich každodenního boje o existenci s minimem zkušeností, které vypozorovali při svém dětském životě, bez znalostí dospěláckého života. Nebyl na opuštěném pobřeží nikdo, kdo by jim pomohl a poučil je. A tak dělali i chyby. Snad opravdu neznalost hříchu nečiní.
Výborně napsaná kniha.
Souhlasím s komentářem níže, že bych Neviňátka co se obsahu týče přirovnala spíš ke kříženci Modré laguny s Betonovou zahradou, ale to rozhodně není vše. Ta jazyková vynalézavost zmiňovaná na obálce má určitě své opodstatnění (můj vděk patří samozřejmě i překladateli). V kombinaci s hlubokou introspekcí do lidského nitra, tělesnosti, intimity, ale i složitosti vzájemných citů (nejen) mezi sourozenci nabízí náročnému čtenáři hodně silný zážitek. Neříkám, že ten zážitek bude vždycky příjemný, spíš naopak. Občas budete mít chuť knihu radši odložit a už se k ní nikdy nevracet. Ale i o to přece literatuře jde, ne? Vyvolat silný zážitek. Po přečtení vám zůstane v hlavě spousta otázek týkajících se lidskosti jako takové. Kde leží tenká hranice mezi člověkem a zvířetem? V jakých situacích se stírá a v jakých chvílích si ji nejvíc uvědomujeme. A jaké pocity to v nás pak zanechává...
PS: Plusové body za jména hlavních postav! Trvalo mi, než mi to došlo.
Čemu se nedá pomoct, to musí člověk vydržet.
Tohle byla hodně divná kniha. Anotace na obálce přirovnává knihu k Útěku do divočiny, Williamu Blakovi a Tolkienovi. To mi připadá hodně zvláštní kombinace, měla bych jiné přirovnání - je to jako když se potká Modrá laguna s Betonovou zahradou.
Jenže na rozdíl od dětí v Modré laguně, které ztroskotají na tropickém ostrově, kde je dostatek všeho, tedy jsou zpátky v ráji, osiřelí sourozenci, neviňátka Ada a Evered se musí popasovat s drsnou přírodou ostrova Newfoundland. Ocitají se když ne v pekle, tak určitě v očistci. Nikdo je nevede, nevysvětluje, děti se řídí v životě několika prostými pravidly. Na rozdíl od dětí v Betonové zahradě nejsou Ada a Evered zvrhlí, jenom velice osamělí. Musí se spolehnout sami na sebe, zkoumají hranice svých osobních prostorů. A to vše až na malé (ale významné) výjimky bez zásahu zvenčí.
A jak zjišťuje inteligentní, přemýšlivá sestřička Ada, žádný člověk není není nutně jednoduchý, neměnný a stále zásadový.
Moc nevím, co si o Neviňátkách myslet. Přečetla jsem během dvou dnů, ale spíš proto, abych to už měla za sebou. Z příběhu mi bylo lehce nevolno a nechci na něj moc vzpomínat. Drsné, možná až zvrácené? Ale na druhou stranu, ty děti byly nevinné, neznalé. Neměli nikoho, kdo by je vedl, vysvětlil, poradil. Jednaly pudově.
Ne, na tuhle knihu radši zapomenu.
Zajímavá kniha, ač trochu drsná. Trochu mi to připomnělo knihu "Kde zpívají raci" obě knihy mají stejný námět - přežití dětí v divočině poté, co zemřou rodiče.
Za mě super. Musím naprosto souhlasit s názorem pajaroh. Moc se mi to líbilo a vím, že mi tato kniha bude dlouho ležet v hlavě.
Realistické, drsné (ale nikoliv přehnaně kruté) a chytlavé od druhé kapitoly. Velmi dobře napsáno, tak, že se mi slaná voda, rybí vnitřnosti a mráz zažral pod kůži.
Poznámka mimo hodnocení samotného díla: nechápu, jak tuhle knihu někdo může přirovnávat k Útěku do divočiny, Williamu Blakeovi a J. R. R. Tolkienovi (v jedné větě) - viz recenze z Vulture z přebalu. Naprostý nesmysl, asi jako srovnávat Vrchlického a Harryho Pottera... ale pro prodejnost cokoliv.
Štítky knihy
boj o přežití 18. století kanadská literatura přežití v přírodě sirotci dobrodružné romány
Neviňátka
Ano, zde budu souhlasit, že kniha je zajímavá, místy pochopitelná, lehce zvrhlá...
Ale, především mě naštvala str. 154 - 155. Pochopím lov k obživě, ale detailní popis mrzačení medvíděte, je pro mě za čarou. Tím u mě kniha hodně klesla. To, že byli sourozenci neznalí, pochopím, ano srovnání s Betonovou zahradou je na místě, ale nepochopím , obzvlášť v dnešní době, popis tohoto činu.
I když mě asi pár nechutností ještě čeká, a knihu dočtu, toto je mé hodnocení..