Nesvaté lásky
Joyce Carol Oates
https://www.databazeknih.cz/img/books/35_/35459/bmid_nesvate-lasky-wQv-35459.jpg
4
29
5
Mezi romány z univerzitního prostředí má kniha Joyce Carol Oatesové Nesvaté lásky výjimečné místo. Spisovatelka zřejmě bohatě čerpala z vlastních zkušeností vysokoškolské profesorky a vytvořila svým románem novodobou tragikomedii mravů – barvitou fresku jednoho akademického roku. Na univerzitu Woodslee ve státe New York přilétá z Anglie na místo čestného profesora poezie slavný básník Albert St. Dennis. Je očekáván s velkými nadějemi, ale starý pán, věčně podroušený a žijící už kdesi na pomezí mezi světem živých a zemřelých, je pro v své hostitele zklamáním. Přesto zasáhne do osudů mnoha jednajících postav doslova jako deus ex machina. Především pro dva členy sboru, Brigit Stottovou a Alexise Kesslera, má básníkova návštěva osudový a zároveň obohacující význam. Školní rok se odvíjí jako série večírků, konaných u jednotlivých členů univerzitního sboru. Oatesová tak s notnou dávkou ironie zdůrazňuje, že américká party je vlastně svébytnou institucí, která utváří osobní, pracovní a společenský život Američanů. Pod maskou příjemně trávených večerů se skrývají zloby, závisti, spory a drobné tragédie, které rozhodují o příštím osudu. Večírky na Woodslee neskončí, jen se v další sezóně pozmění hostitelé a seznamy zvaných hostů.... celý text
Přidat komentář
V malé zapadlé vesničce v podhůří Šumavy čas od času objevím v knihovně mých rodičů zajímavé poklady. Tak tomu bylo i s knížkou Nesvaté lásky. Rozečtena na jihu, dočtena na severu. A nevěřím tomu, že se ještě na jih podívá:-)
Intelektuální prostředí americké univerzity Woodslee, postarší hostující anglický básník Albert St. Dennis a nekončící série večírků tvoří přísady koktejlu, který namíchala autorka J. C. Oatesová. Nečekejte žádný povrchní román z vysokoškolského prostředí, v němž je pozornost soustředěna na studenty. V Nesvatých láskách hrají prim učitelé. Autorce se podařilo ukázat, že i vysokoškolští učitelé jsou jenom lidé, jejichž pravá tvář je schovaná za maskou. Výborně ukázáno, jak může být představa o člověku na hony vzdálená jeho skutečnému „já“. Bohatost vnitřního světa x jak člověka vidí okolí.
„Kdo je ten člověk, který prožil tenhle život, ten starý, nedoslýchavý, malý, dýchavičný, slabozraký muž, nepříjemně rozpálený, s pocitem mírné žaludeční nevolnosti, zírající ustaraně jako skřítek do dutiny sálu …? Neznámí lidé nadšeně tleskají. Potlesk St. Dennise zvedne. Ví, že je vetřelec, ví, že využívá důvěřivosti svých amerických hostitelů, ale oni tleskají, jako by dychtili po jeho poezii, po jeho moudrosti … Neví, kde je, kdo má podle nich být, skoro všechno ze svého života zapomněl a netouží přivolávat si to zpátky, avšak děkanův šlechetný úvod a šlechetný potlesk diváků ho vyburcují, aby konal svou povinnost: příští hodinu jim má zosobňovat „Alberta St. Dennise“.“ (s. 100-101)
Autorka si nebere servítky a nechává nás nahlédnout hluboko pod povrch několika postav. Lidská povrchnost, potřeba „řešit“ jiné lidi, vyžívání se v nejdivočejších fámách, brutální snaha být lepším než někdo další, nepřejícnost, závist, neschopnost důvěřovat kolegům, neustále být ve střehu a dávat si pozor, aby o sobě náhodou neprozradili něco osobního, co je skutečně trápí, žárlivost, touha, NEJISTOTA, vyhrocené vztahy (mezi kolegy, partnery, přáteli), láska a mnoho dalšího dělá z postav lidi z masa a kostí. Velmi dobře zafungovalo, že se děj odehrává prakticky pouze na večírcích (s množstvím vypitých nápojů a vykouřených cigaret nabírají večery na obrátkách) a že je střídavě zaměřována pozornost na několik ženských i mužských postav. Mně nejvíc přirostla k srdci Brigit Stottová.
Pokud hledáte originálně pojatý román z univerzitního prostředí, tak už hledat nemusíte:-) Jen by mě zajímalo, do jaké míry autorka čerpala ze svých zkušeností. A nalákala mě na četbu několika autorů (např. Camus, Eliot, Yeats, Borges a Auden).
„Proč umírat, když je příští sobotu party?“ (s. 30)
Velice zabavny roman! Intriky, pomluvy, pravdy i nepravdy na jedne americke univerzite. Jako bych byl na vecircich mezi nimi. Pozvolna se Oatesova stava mou velmi oblibenou autorkou.
Polehounku plynoucí román o lidech, kteří pohrdají "obyčejnými lidmi - spotřebiteli, lidmi netvůrčími" a přitom sami vedou život typický pro "negramotný, spořádaný, buranský dav" plný povinných večírků, pomluv a závisti. Oatesová zde podává moc pěkný obrázek o americké společnosti, kde žena může být múza nebo nic, kde ženy nemají vlastní kariéru, protože musí podporovat své muže a tudíž si musí vybrat mezi pracovním úspěchem a samotou. Vzhledem k tomu, že se na přebalu píše, že Oatesová čerpala z vlastních zkušeností, tak v zájmu všech žen doufám, že se poměry změnily.
Štítky knihy
americká literatura univerzitní román poezie univerzita večírky
Autorovy další knížky
| 2007 |  Znásilnění: Milostný příběh |
| 1982 |  Zahrada pozemských slastí |
| 2009 | Hrobařova dcera |
| 2001 | Blondýnka |
| 1988 | Bohyně a jiné ženy |
Od slavného anglického básníka Alberta St. Dennise jsem očekával více empatie (alespoň občasné) a více úmyslných či neúmyslných zásahů do života členů pedagogického sboru americké univerzity, naopak postava pábitelské Brigit Scottové mne velmi zaujala. Ostatní protagonisté - včetně Alexise Kessera - vedle ní působili jen jako nezbytné křoví.