Nesmrtelná hra: Historie šachu

10.12.2022

Hned jak jsem zjistil, že u nás vyšla kniha o historii šachu, musel jsem si nadělit předčasný vánoční dárek. Se šachem teprve začínám, a tak nějaké to pozadí se dycinky hodí.

Co jsem ale dostal je patrně výsledkem onoho příslovečného kuchařského pokusu vlčího potomka a zmenšené domácí tygřice.
Autor začíná chronologicky v Indii (pomíjím teď prolog a úvod) a provází šachy celou jejich existencí až po Kasparova zápolícího s počítačem Deep roku 2003. Každou kapitolu pak zakončuje úryvek z Nesmrtelné hry, sehrané roku 1851 v Londýně, kdy šachový outsider „vyšachoval“ (nemohl jsem si pomoct) mistra neskutečnými oběťmi. Celé je to nesmírně čtivé, poznámkový aparát obsahuje množství dodatečných informací a zdrojů, těch pár ilustrací je dobře umístěných... tak proč tak nízké hodnocení?

A tady se dostávám k mínusům. Předně – pro koho je tato kniha vlastně určená? Šachový nováček (který třeba nemá ani základní průpravu z youtubových videí) se leckde může ztratit, např. v zápisech mistrovských partií, článku Benjamina Franklina, nebo třeba v povídání o historii, přerušovaném Nesmrtelnou partií (pokud tedy čtete chronologicky a nepřeskakujete ani fň). Zase šachový veterán pravděpodobně všechny tyhle historky zná, mistrovské partie, uvedené v dodatcích, pravděpodobně již prostudoval a pohyb jednotlivých figur spolu s pravidly jsou mu nanic (ano, i tyto jsou v dodatcích).
Výklad samotný je pak místy repetitivní, některá zajímavá místa šachové historie jsou vynechaná (nezmínit von Kempelenova Mechanického Turka, který na přelomu 18. a 19. století ošálil většinu evropských pomazaných hlav, stavše se jedním z prvních moderních hoaxů, je vyloženým fušérstvím), autor sviští kupředu, jako dáma na amfetaminu.
Autorovu nerozhodnost pak ilustrují zmíněné dodatky, obsahující celou stať Benjamina Franklina na téma šachové morálky, dále pravidla šachu (pro začátečníky) a mistrovské partie (pro pokročilé?)

Celkově je škoda, že to dopadlo takhle (i kvůli pěkně vypravenému českému vydání), autor mohl napsat větší knihu, hodit bobka na zmatené dodatky, a šachové historii se věnovat zevrubněji, víc do hloubky, styl má rozhodně velice čtivý. Pár dobrých míst tam ale má (třeba zmínka o tom, proč největší šachoví velmistři nezřídka končili jako exoti, je opravdu skvělá).
S něčím takovým doporučuju spíše vyhledat si videa o šachové historii na Youtube a pokud se někdo chce naučit pravidla, pak bohatě ilustrovaná kniha Šachy od Jamese Eada není úplně nejhorší (a naučit se hrát jde i na internetu).