Neohlížej se, zkameníš

Unikátní příspěvek k odboji za protektorátu, pro mě fantastický objev. Příběh mladých studentů ze Smíchova, kteří se dokázali postavit proti nacistickému teroru. Autoři napsali knihu 22 let po válce, kdy ještě pamětníci žili. Za pomoci deníků a dopisů ukazují intelektuální zrání mladých chlapců, kterým mravní imperativ nedal spát. Jejich názory se formují v evangelickém sboru Na Santošce. Místo aby v klidu svých rodin počkali na konec války, začali tisknout časopis zasahující obrovskou skupinu spřízněných duší. V protektorátu roku 1943 něco troufalého. Kniha ukazuje tu sílu mládeže připravenou změnit svět. Dále narážíme na otázku, jak zvládnout výslechy na gestapu, jak těžké je obstát strategicky, psychologicky... Stmelující ideou pro tyto mladé byl marxismus vyčtený z knih. Byli moc mladí na to, aby měli vazby na komunisty, ale potřebovali něco, čím se propojit a čemu věřit. Paradoxně po válce nebyla vůle tento odboj skupiny Předvoj oslavovat, nevyhovoval stalinskému dogmatismu, protože Předvoj byl příliš intelektuální a samostatně myslící. Až v roce 1968 vyšla skvělým Aleně Wagnerové a Vladimíru Janovicovi tato kniha. Dnes máme 30 let po sametové revoluci a opět je Předvoj jaksi zanedbán, přitom o jiných událostech se konečně mluví. V doslovu se píše, že pravda se dá znásilňovat nejen falešnou interpretací - i tím, jak a o čem se mlčí. O těchto výjimečných lidech se mlčelo tehdy a mlčí se doteď. A při tom oni měli takovou odvahu.