Neklid

Člověk jako zbytek dohořívající mezi jinými zbytky. Jako to, co zůstane, když sám sebe zničí vyčerpáním všech forem života, vytěsňováním smrti, totalitou morálky s plným žaludkem a kultem hygieny. Špinavým šrotem polámaných veršů, osamělých názvů bez knih, obsesivních úvah, rozbitých vět a nedokončených slov Cédric Demangeot jasnozřivě popisuje stav současného ne-světa a zároveň mu vzdoruje. Záznamy vznikaly jakoby mimoděk, na okraj. Jak jinak, když pouze na okraji, mimo dohled, si život ještě dokázal uchovat svou pravou chuť. Kdo čte Neklid, hltá člověka.... celý text