Návrat z pekla
Jan Pavel Mladský
Hrůzy koncentračních táborů v Osvětimi a Buchenwaldu bezprostředně prožité vypráví Jan Pavel Mladský
Přidat komentář
"Toto dílo má za úkol informovat naši českou veřejnost a pokud možno také širší vzdělaný svět o poměrech v koncentračním táboře osvětímském.
Stíny statisíců ubitých, za živa házených do plynových komor a kremačních pecí, k smrti zmučených a spálených lidských životů, volají po spravedlnosti a odplatě.
Najde-li se pošetilec, který by tato zvěrstva omlouval, zaslouží, aby byl legiemi nevinně utracených proklet.
Není jediné pídě půdy v koncentračním táboře osvětímském, aby nebyla prosáklá lidskou krví.
Bude-li se nedůvěřivcům zdát, že tu je cosi zveličeno nebo snad dokonce něco nepravdivého, nemožného, mám jedinou odpověď:
"Mysli si, čtenáři, nejhorší zvěrstvo pod sluncem a bude to nevinné proti tomu, co se páchalo v Osvětími."
Nemám vhodných slov, abych popsal veškerá utrpení v tomto táboře podle pravdy. Všichni, kdož kdož táborové hrůzy prožili a přežili, nejlépe posoudí moji práci a také nedůvěřivcům potvrdí pravdu mého vyprávění. Autor."
(předmluva autora, kniha: J. P. Mladský: Návrat z pekla, rok 1945)
Štítky knihy
Návrat z peklaKniha Návrat z pekla je v
| Přečtených | 2x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 1x |
9. dubna 1945 byl J. P. Mladský se spoluvězni přinucen opustit buchenwaldský tábor a účastnit se pochodu smrti, na kterém ho zastihlo osvobození, a na vlastní pěst se vydal na cestu domů.
Kolem 18. dubna roku 1945 se dostal zmučený, vyzáblý a psychicky otřesený J. P. Mladský do Prahy. Tedy v době, kdy u nás ještě vládl německý teror. Díky obětavosti mu někteří obyvatelé pomohli a starali se o něho až do konce války.
Jen, co měl trochu síly - hned začal psát a ještě v roce 1945 vyšla jeho kniha.
Babička říkala, že dědeček získal knihu (cca v roce 1960, kdy mu bylo 50 let) od kolegy, který věděl, že čeká na bratra Karla, který byl v Treblince. ... ... (zná někdo horší dar?) ... ...
Až po dědečkově smrti jsem knihu našla. Nikdy jsem ji nečetla, jen prolistovala. Je mi dnes tolik let, jako bylo tehdy mému dědečkovi. A najednou je tu věk, kdy už nemohu dál číst. Necítím nenávist, jen... už není tolik psychické síly na fakta, která znám.
Moje dcery tuto knihu číst nebudou. Nezajímá je to. ... Ach... Snad se v roce 2020 tato kniha dostane "jako štafeta" k někomu mladému, který bude mezi těmi lidmi, kteří nedovolí, aby se nenávist k jiným národům znova probudila. Nesmí se zapomenout. ... ... Toda raba.