Návrat z hvězd

21.04.2017

Návrat z hvězd, alebo moje zoznámenie sa so Stanislawom Lemom. Doháňam literárne resty (nielen) z pubertálnych čias a norím sa (aj) do tajov vedeckofantastických rozprávaní, románov či poviedok. Asimov mi prichodí najpútavejší a detektívny, Bradbury je charakteristický občas až drvivým a ťaživým dopadom vývoja spoločnosti a človeka na čitateľa (hoci jeho spisovateľská poloha v Pampeliškovom víne je kúzelne hrejivá) a Lema vnímam, popri všetkých jeho znalostiach z rôznych vedných odborov, ako nesmierne ľudského, prírodného a, nechcem si to namýšľať, ale aj oddane slovanského, čo mi je ako Slovanke sympatické.
V Návrate z hvězd je jediným rušivým elementom chaotické, nechronologické rozprávanie, no zrejme to bol zámer na precítenie vnútorného zmätku hlavného protagonistu (podarilo sa). Pri jeho skúmaní ultramoderného, robotického a, vďaka všadeprítomným čiernym skrinkám, úplne bezpečného mesta som si s úľubou a vďakou vychutnávala pohľad na rozkvitnutý sad za oknom a zároveň chápala túžbu Hala Bregga po "normálnom" svete. Nehovoriac o zmenách sociálnych (neexistencia peňazí, kníh - iba akýchsi "čítačiek", školský systém, spôsob obliekania, zábavy, manželstvo na skúšku, rodičovstvo po odobrení...) a človečích ("betrizace", (ne)pociťovanie strachu, život bez vášne, úprava výšky, veku, vzhľadu...), z ktorých niektoré sú ako zo zlého sna a niektoré zas akoby zbožným Halovým/autorovým prianím. Prekvapila ma zručnosť v opisoch rýdzo vedeckých statí, keď som i ja (totálny neznalec matematiky, fyziky, o kybernetike a astronautike ani nehovoriac) nemala problém porozumieť. Zaujali ma i sugestívne Halove rozprávania o školení a praxi astronautov a v konečnom dôsledku sile ľudskej psychiky a ducha. Spomínanú Lemovu ľudskosť a ľudskú prirodzenosť cítiť aj v snahe H. Bregga "vytrieskať" vrelý cit z temer robotických žien budúcnosti a oddať sa milostnej láske so všetkou človečou vášňou.
Smutný by to bol veru svet, keby so všetkými démonmi ľudských duší vymizlo aj všetko dobro a láska z nich a ostala by len akási ľahostajnosť ku všetkému vôkol. To je jediné, v čom sa s Lemom nestotožňujem. Dobro totiž môže existovať bez zla. Zlo nie je podmienkou bytia dobra.

08.04.2017

Přiznávám, moje hodnocení je tentokrát silně subjektivní - v rámci příběhu se najde pár poněkud hlušších a nudnějších míst, ale pro mě to vysoce přebíjí klady. Už jen začátek - prvních několik stránek působí pro čtenáře hodně zmateně, ale je to naprosto trefný způsob, jak vystihnout pocity hlavního hrdiny, který se po 127 letech ve Vesmíru vrátil na (úplně jinou) Zemi, na které se vyvinula společnost bez násilí, bez ochoty riskovat, bez touhy poznávat. Přitom je hlavní hrdina sužován i událostmi, které se odehrály během jeho desetileté pouti ke hvězdám.
Kniha je plná zajímavých úvah na téma cestování Vesmírem (a průzkumnictví obecně), přičemž uvádí více pohledů na (ne)smysl tohoto počínání. Celkově se Návrat z hvězd četl hodně dobře, občas mi dělalo problémy se od knížky odtrhnout.

28.01.2017

Hal Bregg se vrací z kosmu zpět na Zemi, kde za dobu jeho nepřítomnosti uplynulo 127 let. Země se v jeho nepřítomnosti změnila, přes dokonalost a barevnost na povrchu je celá společnost vlažná, prázdná a bez zápalu a pro Hala a jeho souputníky se zdá být jejich znovuzačlenění prakticky nemožné. Přijde mi, že Hal na tom byl ve své podstatě ještě hůře než Michael Smith v Heinleinově Cizinci v cizí zemi, ten aspoň Zemi neznal. Hal se ale vrátil domů a stal se cizincem ve vlastním světě, nepochopeným a osamělým.

Musím říci, že nejvíce na mě zapůsobila krátká scéna, kdy Hal omylem vstoupí do skladu vyřazených robotů. Tehdy mě při čtení nejvíce zasáhla myšlenka, jaké jsou vlastně hranice lidskosti a jakou cenu je lidstvo ochotno zaplatit za její definitivní prosazení. Mé první setkání s Lemem dopadlo nad očekávání dobře a už se těším na další příběhy z jeho tvorby.

24.07.2016

Můj nejoblíbenější román od S. Lema. Tak trochu psychologická studie.

Možná se mi to líbí pro to, že si v té dnešní uspěchané době občas připadám jako hlavní hrdina v této knize, který se tak trochu posunul do budoucnosti.

23.05.2016

Příběh a idea se mi neskutečně líbily, bohužel jsem se ztrácela ve způsobu vyprávění, který mi někdy přišel až nesnesitelně zmatený (především v dialozích). Občas jsem měla i dojem, že vinu na tom má překlad z 60. let.

14.03.2016

Kniha nebyla špatná, resp. nápad a námět je perfektní, provedení již tak moc ne. Některé pasáže byly zbytečně rozvláčné (např. popis terminálu) a některé by zase zasloužily více rozvést. Ten konec mi přišel takový na rychlo dotažený...škoda.

10.08.2015

Autor se zabývá problémem společnosti, která podstoupila takzvanou betrizaci, což je metoda zásahu do mozkového centra. Všechny děti jsou hned po narození zbaveny jakékoli schopnosti agresivity, která je jinak vlastní všem živočišným druhům a která byla i do mozků lidí zakódována evolucí. Nová společnost založená na velmi vyspělých technologiích tak ukončila éru válek a konfliktů. Čtenář ji poznává prostřednictvím hlavního hrdiny, který ještě není betrizován, protože se vrátil z mezihvězdné výpravy, během níž uplynulo na Zemi asi sto let. Většina lidí které znal, je již po smrti a setkává se jen se stařičkým profesorem, kterého pamatuje jako malého chlapce. Postupem času si uvědomuje, že nová společnost se sice naučila mírovému soužití a dosáhla netušeného vědeckotechnického pokroku, ale zároveň ztratila schopnost podstupovat riziko. Ztratila zájem o další objevování a dobývání vesmíru a uzavřela se sama do sebe. Jednou ze zajímavostí knihy je, že se zde již objevuje internet, jako důkaz schopností Stanislawa Lema predikovat vědecký vývoj (román je z roku 1962). Při zpětném hodnocení se však sám Lem, známý svou velkou kritičností, vyjadřoval o knize s lehkým despektem. Podle něho se mu nepodařilo fenomén betrizace dostatečně zobecnit a navíc sama betrizace neřeší problém konfliktů vyplývající ze střetu dvou čí více odlišných, byť pro společnost zcela legitimních cílů.

21.04.2015

Kniha nabízí vskutku zajímavý popis budoucí společnosti, založené na odstranění agresivních rysů lidské povahy. Nová "dokonalá" společnost zde však není líčena vyloženě negativně, jak to činí Orwell nebo Huxley. Autor naopak pracuje s touto společností v pozitivním slova smyslu a konfrontuje ji s logickým následkem, který ona betrizace přináší a sice ztrátou objevitelského, dobrodružného ducha. Lema v tomto díle proto považuji za realistického utopistu. Děj, který se točí kolem onoho střetu betrizované společnosti a hlavním hrdinou z minulosti mě však příliš nezaujal. Druhá půlka knihy, kdy do pozadí ustupuje popis nové civilizace a rozvíjí se hlavní děj mě pak již vyloženě nebavila. Přesto knihu stojí za to vzít do ruky.

11.10.2014

Knížka by rozhodně snesla delší rozvití děje, v určitých částech působí utnutě, některé věci by si zasloužily dovysvětlit. Tím chci říci, že je škoda nevyužitého potenciálu, protože námět univerza je skutečně výborný. Stejně tak jako hlavní myšlenka díla, jež je společenskou reflexí, zůstává otevřená a jaksi bez dopadu.
Vytknout musím některé nesrozumitelné dialogy. Většina dialogů s retrospektivním motivem takovou formu měla. Úvod pro mě byl doslova šokem. Poznával jsem svět společně s hrdinou. Od nuly.
V první půlce byl děj dosti pasivní, chyběl mi onen hlavní motiv. Zájem o čtení lehce vynahrazovala zvědavost po poznání světa budoucnosti. V druhé části se dostává už solidnímu rozvinutí děje a dialogy s retrospektivním motivem už začali dostávat smysl, pokud jsem si je všechny dobře pamatoval.
I přes svou pasivnost jedná stále kvalitní sci-fi s filosofickým nádechem. Takto je třeba na knihu nahlížet. Objevilo se zde více než dost vskutku dobrých myšlenek. Především mě zaujal postoj k robotům jako k humánnějším prostředkům, než jsou lidé.

Je to už dost dávno, co jsem tohle dílo pana Lema četl.Už tak dávno a dávno se zabývá věcmi, které přináší relativita času.Hrdina se vrací do prostředí na Zemi, které nezná a vlastně se s tím neumí vyrovnat.Pokouší se jen neuměle o začlenění se do "normálního" života.A ono to nejde. Vysvobozením pro něj je nová cesta nehoru mezi hvězdy k Fomalhaut.

03.02.2014

A tahle kniha se u mne s takovým nadšením nesetkala, myslím, že to Lem měl dobře promyšlené, ale nedotáhl všechny myšlenky úplně do konce.

17.09.2013

Moje nejoblíbenější lemovka. Svět budoucnosti je tak plasticky vykreslen, a zmatek hlavního hrdiny tak dokonale podán, že je člověk ihned do tohoto světa a hrdinových problémů ponořen. Ano, občas i mně přijde, že se hrdina chová podivně a nelogicky, ale on řeší primárně velké dilema, a totiž že všechno, zač obětovali mnozí život, je nyní na Zemi považováno za skoro zbytečné, dokonce snad hloupé. A co teď, když jste všechno pro někoho obětovali, a on vám ukáže záda? Dá se z toho se ctí vyjít? Najít novou cestu? On je to spíše psychologický román, a dovedně sestavený. A samozřejmě, nejgeniálnější a nejsugestivnější je na něm ta úvodní scéna.

mne sa najviac pacil zaciatok knihy, skvelo vykresleny zmatok, ked sa clovek ocitne v buducom svete a vsetko funguje inac, nemoznost vymotat sa zo stanice, bludenie - ako v zlom sne. knizka sa mi inak celkom pacila, vyborny namet, len keby tam nebol cely ten absurdny lubostny pribeh s nepochopitelnymi dialogmi...

01.07.2012

Výborná kniha, kterou jsem poprvé četla ve 12 letech a přivedla mě ke sci-fi. Četla jsem ji mnohokrát, takže ji už znám skoro nazpamět, proto mě zarazil obsah knihy nahoře, on vůbec těžce neřeší, zda má znovu odletět, má jasno v tom, že ne, ale odletět chce jeho přítel, který se s ním předtím z vesmíru vrátil..
Jinak Lem v tomto románu trochu předběhl dobu, knihy se tam prodávají v malých krystalech a zobrazují se na čtecím zařízení, oblečení se vyrábí z látek ve spreji (zatím tedy máme ve spreji jen dámské punčocháče..), o virtuální realitě v zábavném parku ani nemluvím, docela zajímavé z dnešního pohledu...
Je tam i milostný příběh, který dobře dopadne a zrovna z toho dobrého konce sám Lem po letech moc šťastný nebyl. Od Lema jsem přečetla všechno a víc už se mi líbila jen kniha Solaris, takže doporučuji