Návrat domů
Yaa Gyasi
https://www.databazeknih.cz/img/books/30_/308965/bmid_navrat-domu-iKN-308965.jpg
4
169
60
Strhující, kaleidoskopická prvotina představuje pozoruhodný nový hlas anglicky psané literatury: román o rase, dějinách, předcích, lásce a času, který po tři sta let na dvou světadílech sleduje osudy potomků dvou sester, rozdělených v Africe osmnáctého století. Dvě sestry, dcery různých otců, ale stejné matky, Effia a Esi, se v Ghaně osmnáctého století narodí ve dvou různých vesnicích a jedna o druhé nevědí. Effii provdají za Angličana a ona vede pohodlný život v přepychových komnatách pevnosti Cape Coast. Její potomci budou jezdit za vzděláním do ciziny a po návratu na Zlaté pobřeží získají úřednická místa ve správě kolonií. Esi, uvězněná hluboko pod Effií v ženské kobce pevnosti a pak poslaná na lodi do Ameriky, bude prodána do otroctví. Román Yai Gyasi se táhne od ghanských válek k otrokářství a občanské válce v Americe, od uhelných dolů na americkém Jihu k Velké migraci do Harlemu dvacátého století, prochází příběhy, osudy a zeměmi a zachycuje – s pozoruhodnou úsporností a silou – obtížné hledání identity národa i jednotlivce. Yaa Gyasi napsala mistrovské dílo moderní prózy.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2016 , Mladá frontaOriginální název:
Homegoing , 2016
více info...
Přidat komentář
K této knize bych se pravděpodobně nedostala nebýt čtenářské výzvy a to by byla škoda. Takže díky. Klíčové okamžiky v životě jednotlivých protagonistů propojených rodovou linií nás provádějí přibližně třistaletou historií dvou afrických kmenů. Mohu jen doporučit.
Kniha nás zavádí do poloviny 18. století na území dnešní Ghany. Od této chvíle se odvíjí život dvou sester a jejich potomků až do současnosti. Ať už v Africe nebo Americe, život je to hodně drsný. O dějiny Afriky jsem se nikdy moc nezajímala, takže musím říct, že některé věci mě hodně překvapily.
Kniha je skvělá, výborně se čte, jen si po těch hrůzách, co hlavní hrdinové prožili, musím dát nějakou oddechovou knihu. Doporučuji.
Knihu jsem si vybrala do Čtenářské výzvy a poslouchala jsem ji jako audio v němčině, které bylo fakt hodně vymazlené ;-). Protože pro každou postavu vypravěče byl zvolen jiný interpret a tím se daly perfektně odlišit jednotlivé osudy, kterých v knize bylo opravdu velké množství. Autorka vyprávění začíná Effií v Ghaně 18. století a pokračuje její sestrou Esi. A potom přijdou na řadu další a další pokračovatelé rodu, ženy i muži. Některým z nich byl osud nakloněný více, některým zase méně. Rozepisovat se o jednotlivých osobách zde v komentáři je podle mého názoru zbytečné, přestože každé vyprávění má něco do sebe a je vždy velice zajímavé. A také hodně emocionální... Jen bych ještě ráda zmínila skutečnost, že autorka napsala výbornou knihu, zachycující dlouhé období života několika generací jednoho rodu, kde se i místy prolne minulost s přítomností. V každém případě si vysoké hodnocení plným právem zaslouží a samozřejmě také moje doporučení! ;-)
Vidím mladou ženu, která by měla být doma ve Spojených státech, a přece není, která se vrací do vlasti svých předků, Ghany, jež jí ale také nemůže poskytnout pocit domova, a chápu, že její otázka "kdo jsem" je naléhavější než u těch, jejichž předci po několik staletí obdělávali stejná pole usazeni na stejném kousku země.
Mladá žena hledá v minulosti a odpovídá si: jsem dívka z chýše i překupník otroků, neúspěšný, avšak svobodný rolník i žena nadaná viděním, jež ničí její život. Jsem ta, která se bojí ohně, neboť oheň poznamenal ty, jejichž součástí jsem. Neméně jsem však tou, jež připlula za otřesných podmínek v podpalubí lodi do Ameriky, byla týrána, vězněna, připravena o svá práva, zdánlivě svých práv nabyla, a přesto se nikdy nestala rovnoprávným občanem. I mně koluje v žilách krev těch, již se děsí vody. Obrazy všech, kteří žili přede mnou a do nichž se otiskly události náležející období, ve kterém žili, jsou mou součástí. Škoda jen, že příběh, který vyprávím, nemá pokojné završení ani ve mně. Snad za sto let? Snad nikdy. Protože co by vlastně mělo být tím završením, když život je nepřetržitý proces proměny?
Kdyby někdo podobnou knihu napsal o minulosti mého rodu, jistě by to nebyla tak vzrušující četba, ale ráda bych ji znala. Přála bych si porozumět našim ohňům a vodám.
Jedna z nejlepších knih, které jsem za poslední dobu četla. Čtivé, úsporně podané příběhy, pojednávající o této obtížné problematice způsobem, který ve čtenáři vzbudí emoce, i když není sentimentální. Každý z příběhů je jedinečný, i když jsou propojené historicky i symbolicky. Opravdu doporučuju hlavně lidem, kteří mají jako já o této části historie nepříliš hluboké znalosti.
Pro mě velmi originální koncept, kdy sledujeme dějiny černošské kultury napříč staletími postupně, generaci po generaci, na africkém i americkém kontinentu. Když si uvědomím, kolik času uplynulo od příjezdu prvních černošských otroků do Ameriky, a že stále nejsme tam, kde by kultivovaná a laskavá společnost už dávno měla být. V každé kapitole se posuneme v čase k dalšímu potomkovi a prožijeme s ním zlomek života v jeho době. Smutné je, že zpočátku se na prodeji otroků v Africe podíleli i místní kmeny v touze zajistit svým lidem blahobyt. A pocit smutku vlastně přetrvává v celé knize až do současnosti. A vlastně i údiv. Nikdy jsem doopravdy nepochopila, o co v dnešní době pořád ještě jde? V čem jsou moje modré oči hezčí než hluboké tmavé oči orámované hustými řasami? V čem je ta moje sláma na hlavě lepší než pevné, husté vlasy a co je sexy na kůži do ruda spálené od sluníčka oproti kakaové barvě pohlcující slunce jako tmavý kámen? A to jsme pouze u povrchových rozdílů, ale uvnitř žádné nejsou. Každá kůže, když se nařízne, propustí stejně červenou krev. Rozdíl je v tom, kolik jí bylo na které straně záměrně prolito.
Úžasně napsaný,velice čtivý a strhující příběh.Až jsem žasla kolik se toho do tak útlé knihy vejde.Je strašné jaké peklo dokáží někteří připravit jiným lidským bytostem.
Kniha byla na tolik zajimava,ze me nutila svym obsahem ji cist dal a dal.Dle meho nazoru je tento pribeh zcela vyjimecny a nesrovnatelny k nicemu jinemu...Cely pribeh se mi velice libil,ale jen ten zaver mohl byt trochu jiny...to co je jiste dneska ,zitra muze byt uplne jinak
Sama bych si knihu nekoupila, není to moje téma, na druhou stranu vůbec přečtení nelituji, naopak. Kniha se četla dobře a rozhodně ve mně něco zanechala a tak to má být. Osobně bych jen více propracovala časové skoky a skoky mezi postavami.
Strašně to časově totiž skáče. Čtete o jedné postavě a najednou jste o pár let dál a čtete o potomkovi a takhle to jde celou dobu. Vážně jsem byla neustále mimo. Za těch 288 stran se od 18. století dostanete až do současnosti a sledujete osud dvou rodových linií v asi sedmi generacích.
I přesto, že jsem byla časově hodně ztracená, tak kniha je neskutečně silná. Hlavně začátek knihy byl tak neuvěřitelný. Detailní a syrové popisy zacházení otroků, jejich strach a šílená krutost. Co mě dostalo, že i sami Afričané se podíleli na prodeji otroků a svých lidí.
Kým prvých päťdesiat strán to bola len opatrná zvedavosť, posledných osemdesiat strán som už autorke vyslovene držala palce, aby to v súlade so snahou o širší kontext dotiahla do dôstojného konca, lebo latku nastavila pomerne vysoko a závery pri takto vystavanom type textu bývajú niekedy zradné. Jej sa to ale podarilo, zvlášt tie záverečné kapitoly sú obzvlášť dobré. Je to sympatické, inteligentné, ako výpoveď uveriteľné, text je premyslený a rafinovanejší viac, než sa spočiatku javí. Jednotlivé čriepky postačujú, tvoria kompaktný celok, v ktorom každý má svoje miesto v mozaike vnímania identiny a mentality černochov, ich kultúry, zvykov, tradícii, nič tu nie je navyše, nič nechýba. Práve tou snahou o široký záber sa aj odlišuje od mnohých starších ale najmä súčasných černoškých autorov, ktorí často krát popisujú len určité časové obdobie a pekne ich dopĺňa a prepája.
Tato kniha byla moc krásná. Bylo to velice působivé vyprávění několika generací. Jediné malinké mínus mám a to, že jsem se občas ztrácela. O černoších a jejich kultuře jsem četla jen v knize bílá Masajka a tam byl popsaný příběh jen jednoho kmenu. Velice mě to zaujalo až kam se dostali. Prokletí, otrokářství, svatby, pohřby, láska i nenávist. Vše se nakonec propletlo až k posledním hrdinům, kteří se dostali zpět domů.
Působivé vyprávění o strastiplných osudech sedmi generací dvou černošských rodových linií. Každá kapitola by vydala na román, ale v další kapitole se děj skokově posouvá o 15-20 let, takže jsem občas byla vděčná za přehledný rodokmen v úvodu knihy. Mladá autorka velice plasticky a emotivně líčí opravdu nepředstavitelně těžké životy příslušníků černošské populace od dob otrokářství v podstatě až do současné doby, jejich touhu po svobodě, spravedlnosti, seberealizaci a obyčejném lidském štěstí. Zamyšlení nad působením rasismu v jakékoliv podobě.
Průlet dějinami otrokářství. Píšu průlet, protože se mi zdá téměř nemožné postihnout celou dlouhou a smutnou historii jen v několika kapitolách. Hlava se z toho točí. Přesto se autorce podařilo vyhmátnout to podstatné - přiblížit čtenářům dění v Africe od 18. století a dál, hrůzy spojené s přepravou otroků, strašné podmínky, ve kterých museli přežívat a události v rodinách. Jak v rodinách černých, tak v bílých. Jedno je jisté - lidé by měli mít právo na svou víru i na své místo ve světě. Nikdo nemá právo se povyšovat nad jiné jenom kvůli jiným zvykům či barvě pleti.
Nádherně napsaný román, který vám nedá spát, líčí osudy několika generací potomků dvou sester Effia a Esi na dvou světadílech, v Africe a USA.
Je to do istej miery zaujímavá kniha, hlavne pre spôsob, akým je napísaná. A to nielen vďaka chronologickému kaleidoskopu čriepkov zo životov dvoch nevlastných sestier a ich potomkov, ale aj preto, že autorka síce podrobne opisovala, čo sa s postavami deje, ale už nie to, čo cítia. Asi mala pocit, že si to čitateľ domyslí sám, čo nebolo ťažké, ale predsa len majú Afričania inú mentalitu než my, takže moje predstavy mohli byť mylné. Na druhej strane, keďže autorka vyrástla v Amerike, jej úsudok nemusel byť o nič presnejší. Najlepšie je prečítať si knihu o nejakej krajine od toho, kto tam skutočne žil. (A pokiaľ možno, aj v tej dobe.) Návrat domů na mňa zo začiatku kvôli strohému štýlu pôsobil až dokumentárnym dojmom, ale časom začali opisy emócií pribúdať, zároveň s tým, ako sa udalosti stávali menej dramatickými. Záber je široký, lepšie povedané dlhý, zahŕňa niekoľko generácií, a tým je nutne plytký. Takže som sa, bohužiaľ, nedočítala nič, čo by som už nevedela. Pri hodnotení som váhala medzi štyrmi a troma hviezdami, ale napokon som sa rozhodla pre tri, pretože som túto knihu „necítila vnútri“.
Krásná kniha. Dvě linie původně jedné "rodiny" - řada osobních a rodinných příběhů, ve kterých převládá smutek, nejistota a strach. Přesto je kniha krásná. U většiny příběhů jsem měla na jejich konci pocit, že to není fér, aby to zrovna tak skončilo a že se chci dovědět víc. A ten pocit mám i teď, týden po dočtení knížky. V podstatě všechny příběhy by si zasloužily více prostoru, tak dobře jsou "nahozené" a napsané. Ráda bych se k postavám ponořila na delší dobu... určitě si knihu brzy přečtu znovu.
Na dvou rodových liniích sledujeme historii Zlatého pobřeží a vývoj postavení černochů v Americe od otroctví po "skororovnoprávnost". V africké části bylo pro mne více nového, tajemného, exotického. Ale ani ta americká nezůstává pozadu, snad jen Sonnyho drogový příběh mě moc nebavil. Nejvíc mě zaujaly postavy Ness a Bláznivé ženy/Staré dámy.
Doufám, že se brzy od autorky dočkáme další zajímavé knihy.
Kniha mě nadchla, a vždy po přečtení osudu jedné postavy, jsem doufala, že se dozvím více o osudech ostatních členů rodiny. Proto pokud by autorka psala pokračování, kde by tyto příběhy rozepsala, budu velmi ráda.
Návrat domů
Ta šířka desítek, resp. stovek let, a to nejen s ohledem na čas, ale také na paralelní životy odvíjející se od dvou sourozenců je obdivuhodná. Navíc prohloubena díky naprosto odlišným životním cestám obou sester Effia a Esi, a v důsledku toho jejich potomků. Styl je úsporný a je tak neuvěřitelné, jaká historie se vešla do 300 stran. ALE za mne to bylo už příliš strohé tzv. na kost, přece jen by té odměřenosti jazyka neuškodilo dopřát trochu košatosti. Přitom jsem čtenář co nemusí dlouhé popisy, okecávání:o) Afrika má své kouzlo, jenže za ním se díky lidské chamtivosti skrývá bolest, ztracené životy, a dokonce krev, jež bohužel má pokračování….