Návrat do Chatyně
Ales Adamovič
Běloruský prozaik a literární vědec zachycuje v románě své autentické zážitky z partyzánských bojů na Bělorusi za druhé světové války. Příběh je pojat jako úděsné pásmo vzpomínek, jež po letech prožívají příslušníci bývalého partyzánského oddílu, kteří se sjíždějí do běloruské Chatyně, k památníku vybudovanému na místech, kde stála obec stejného jména, vypálená nacisty i s obyvateli. Autor popisuje děsivou minulost, její spáleniště, popraviště, krvavé cesty, tonutí a hladovění lidí v močálech.... celý text
Literatura světová Romány Válečné
Vydáno: 1975 , Lidové nakladatelstvíOriginální název:
Chatynskaja apovesé , 1972
více info...
Přidat komentář
Děsivá kniha, četla jsem ji se staženým hrdlem a nemohla přestat.
"Synáčku, pročpak sis vzal gumové boty? Vždyť ti budou dlouho hořet nožičky! ..."
Štítky knihy
druhá světová válka (1939–1945) zfilmováno válečné zločiny partyzáni Bělorusko
Autorovy další knížky
| 1975 |  Návrat do Chatyně |
| 2009 |  Leningradská blokáda |
| 1981 | Moje ves lehla popelem… |
| 1982 |  Katani |
| 1975 | Chatynská povesť |
Samo o sobě se jedná o jeden z nejhrůznějších příběhů druhé světové války přetavených do samotné knihy, kterou je dobré přečíst a minimálně vědět, co všechno se za té doby dělo. Na stranu druhou se to ale pořádně nedá číst. Autor knihu pojímá, jako návrat pozůstalých po desítkách let do Chatyně, kteří vzpomínají na to, jaké hrůzy zažili. Jenže příběhově kniha neustále přeskakuje z minulosti do přítomnosti a opravdu hodně těžce se v tom hledá nějaká nosná kostra, která by i přes sílu příběhu dokázala zaujmout. Osobně si myslím, že daleko jednodušší, a určitě i lepší, je pustit si legendární sovětský film Jdi a dívej se, který se silně touto knihou inspiroval. Osobně ho považuji za jeden z nejdůležitějších protiválečných filmů s naturalistickou kamerou, která na tehdejší dobu neměla obdoby. Rozhodně je to intenzivnější zážitek, než-li tato kniha.