Nataša

Po Tajemství osmého města: Signál naděje jsem se pustila do Nataši. Kniha se mi líbila víc než prvá. Je čtivá, ale zase se zde opakují již jednou napsané věci.

Každý svého štěstí strůjcem. Knihu jsem přečetla kvůli čtenářské výzvě, ale není to můj šálek kávy. Nic proti tématu ani autorovi, před kterým jinak smekám pomyslný kloubouk - je mladý a nesmírně talentovaný.

Tato kniha rozhodně není můj šálek kávy, nicméně byla docela čtivá. Na druhou stranu moc ve mě nepodceňovala emoce...

Kniha měla celkem dost do sebe.
Byly v ní však věty, které mi nesedly slovosledem. Celkem mi vadila naivita hlavní hrdinky a za mě jedno malé doporučení: chtělo by to trochu víc propracovat konec, rozvinout ho i za cenu prodloužení knihy. Ukončení příběhu bylo moc rychlé.
Na druhou stranu oceňuji to, že knížka byla čtivá a dobře a rychle se četla, měla krátké kapitoly.
Byly v ní zobrazeny pohnuté osudy lidí - což mě zaujalo - bylo možné v knize najít i poučení.
Příběh byl napsaný jak o Nataši, tak i i frenštátských klucích - mělo to velkou výhodu - příběh do sebe více zapadl.

Knížka má jistě silné téma, ale bohužel to z ní není cítit. Obsahově je knížka dobře napsaná, není jednostranná, Dost se mi líbil popis života na Ukrajině, klidně bych brala kdyby tam v tom to směru toho bylo více.
No a Ostrava ..... Zde už mi to přišlo hodně naivní , Hynek to měl až moc lehké. Prostě to, co se dělo v Ostravě a okolí mi připadalo dost nevěrohodné. Moc rychle a lehce vyřešené.
Jinak některé věty mi přišly dost jako ze školní slohové práce, dávaly smysl , ale nepodněcovaly žádné emoce. Celkově kniha ve mě emoce nijak neprobudila.
Já bych řekla , že je to dívčí román - to by asi ke knížce sedělo nejlíp. Pro mě to bylo slabé .

Celkově se kniha četla dobře a když jsem skončil s četbou, těšil jsem se na další den, až dočtu zbývající strany. Knihu jsem měl přečtenou zhruba za 4 hodiny. Myslím si, že určitě neprohloupí čtenáři, kteří se rozhodnou strávit čas s touto knihou.

Námět knihy je aktuální. Mladá dívka Nataša přijede z Ukrajiny do České republiky, aby mohla studovat medicínu a na vlakovém nádraží je okradena a v dobré víře, že ji neznámý muž (Hynek) pomůže, mu důvěřuje a jede s ním do jeho domu. Jenže Hynek je pasák a ví moc dobře, co dělá..

Nepochybně je důležité na téma prostituce upozorňovat v tom smyslu, kdy cizinky, které přijdou o všechny doklady včetně peněž, nemají mnohdy jinou možnost, než se podvolit pasákům a vykonávat prostituci. Z toho pro mě plyne poučení, že Nataša měla okamžitě vyhledat policii, ačkoliv první setkání s příslušníky zákonu nedopadlo dobře v její prospěch. Každopádně měla navštívit další policejní stanici, případně vyhledat ambasádu, vyhledat urychleně pomoc, kontaktovat pokud možno co nejrychleji její rodinu. V žádném případě odjet s cizím mužem neznámo kam. Vím, že nepíšu nic nového, uvědomuji si, že člověk v neznámé zemi je zmatený a vystrašený po tom všem, co se mu přihodilo a přivítá s radostí jakoukoliv pomoc, ale měl by být obezřetný obzvláště pokud se jedná o mladé děvče.

V knize se setkáme s postavami mladých lidí, nahlédneme do jejich pracovního prostředí, v knize se vyskytuje také romantika a také humor. Po obsahové stránce nemám ke knize výhrady, ale možná bych více zapracoval na formulacích některých vět, tam vidím v některých částech slabiny. Výstavba vět a slovní zásoba mohly být propracovanější, ale je to ten můj pohled.

Naopak některé formulace jsou velmi pěkně napsány a v knize jsem nalezl i řadu myšlenek. Závěr knihy se mi velmi líbil (řada pěkných myšlenek, romantika) a tím se moje celkové hodnocení knihy zvýšilo.

Citáty:

Pocity štěstí a radosti jsou na všechny šrámy tím nejlepším lékem, který zhojí bolístky na duši i těle.

Asi je čas pohřbít minulost Pochopila jsem, že žít včerejšem nejde. Opět se ukazuje, že všechno zlé je k něčemu dobré.

Víš, život není jenom o tom, kdo co má, ale o tom, co každý od něj chce.

Jen dívat se na tebe je pro mne skutečným darem.

Všechny nástrahy v životě jsou od toho, aby se překonávaly, i když nevíme, proč to děláme..

Nataša

Autor: Matěj Novobilský
Vydáno jako e-kniha, vlastním nákladem
Rok vydání: 2016 ( 2. verze )
Počet stran: 182
Žánr: próza pro dospělé

Před pár dny mě kontaktoval Matěj Novobilský, sám autor e-knihy Nataša, jestli bych si ji chtěla přečíst a napsat na ni recenzi. Byla jsem překvapena, že sám autor mne oslovil, neváhala jsem a e-knihu si našla a stáhla si ji. Ještě ten den jsem se dala do čtení mé první e-knihy.

Zprvu se mi kniha nelíbila, svým obsahem. Je to asi ve mě, ale téma Ukrajina a lehké holky se mi příčí, ale i přes to jsem se do knihy nakonec začetla. Je to jen kniha, tak se s tím v sobě musím poprat.

Příběh mladé Ukrajinky Nataši, která se vydává do České republiky studovat medicínu se záhy ocitá pro ni v neřešitelné situaci. Sice se ji ujímá neznámý muž, který jí nabízí pomoc, ale jak to nakonec vše dopadne a kdo v příběhu ještě sehraje důležitou roli, se dozvíte zakoupením e-knihy Nataša.

Cena zakoupené e-knihy je dobrovolná.

Přímo v centru ocelového srdce republiky se obě zastavily v malém občerstvení.
„ Jako v Kyjevě to asi není, že?“ zajímá Janu
„ V Kyjevě to neznám,“ odpověděla Ukrajinka.
„ Zajdeme do toho velkého obchoďáku. Koupíme ti něco na sebe. Vypadáš jak... reklama na bídu,“ konstatovala Jana a prstem ukázala na velký nákupní dům v rohu náměstí.

Několikapodlažní nákupní středisko bylo přeplněno lidmi napříč věkových skupin.

Nataša měla podivný pocit, že každý druhý chlap na ni nechával svůj zrak, když se s Janou procházela kolem výloh.

Kniha se mi začala líbit až od půlky, kdy jsem se do ní opravdu začetla. Doporučuji ji těm, kdo mají rádi krátké příběhy nebo kdo se zajímá o problematiku, která je v knize nastíněna.

Nataša žije ve vesničce Chomutec se svým otcem, babičkou a tetou. Celá rodina si přeje pro Natašu lepší život, než strádání na ukrajinském venkově. Pošle ji tedy do České republiky studovat medicínu. Jako lékařka pracovala její matka, která zemřela na nemoc z ozáření, když byla Nataša ještě miminko. Ošetřovala tehdy nemocné zasažené výbuchem Černobylu.

Nataša se tedy vydává na cestu do neznáma... do Ostravy, kde se má setkat se známými své babičky. Ovšem na nádraží na mladou, nezkušenou dívku nikdo nečeká. Zakrátko je navíc okradena o všechny své věci, včetně dokladů a peněz. Je nešťastná, protože ani policie nemá zájem jí pomoci. Zůstane sama v cizí zemi bez pomoci, v zimě a bez střechy nad hlavou?

Vzápětí Nataše nabídne pomoc muž, který zpovzdálí vše sleduje. Dívka přijímá, ve své naivitě vůbec netuší, že by jí mohlo hrozit nebezpečí. Muž je totiž pasák a jen se třese na to, jak si díky Nataše přijde k velkým penězům. Je přece tak krásná...

Nataša nevěděla, co dělat. Vydala se po nádražní hale a hledala pomoc. Při nežádoucí procházce narážela na čím dál podivnější lidi.
Pozornost upoutala u dvou mladíků opřených o sloup. Oba měli v ruce cigaretu a na hlavě kapuci.
„Tak co? Nechceš si užít?“ zeptal se jí jeden z mladíků. Nataša se na děj podívala a přidala do kroku. Prostředí, kterým se takhle v noci procházela, v ní vyvolávalo hrůzu.
Mladíci šli za ní. Nataša o nich věděla a dokonce je i slyšela.
„Dívej na ni. Tak na tu se těším,“ říkali si mezi sebou mladíci. Teď už Nataša skoro utíkala a uviděla dva strážníky. Konečně, řekla si. Když je ta vystrašená dívka zastavila, mladíci už kolem ní jen prošli s nemilostným pohledem. Myslela si, že teď snad konečně něco pozitivního – muži v uniformách jí přece pomohou. Nakonec muži pomáhají a chrání!

Kniha je napsána čtivě, ale určité výhrady přece jen mám.
Především by jí prospělo, kdyby měla o několik kapitol více. Příběh, jehož námět je velmi zajímavý, mohl být mnohem atraktivnější, kdyby byl více rozvinut. Seděla by mu větší syrovost, drsnost, autenticita, zvraty. To vše jsem očekávala po přečtení anotace v plné míře, ale myslím, že potenciál námětu nebyl plně využit. Příběh se tváří jako „pohádka“ se šťastným koncem... úplně mám chuť říct: „Jak chudá Nataša ke štěstí přišla.“ Tak to ale ve většině případů vůbec nebývá, naopak. Pokud bych chtěla poukázat na zneužívání bezbranných lidí, kteří k tomu okolí sami neúmyslně a bezděčně vybízejí, asi bych zvolila trošku jiný způsob, tvrdší, realističtější.

I přesto jsem ráda, že jsem si knížku přečetla, že mi ji autor nabídl a určitě si ji přečtěte i vy. Třeba na ni budete zase pohlížet jinak. Toto je pouze můj vlastní názor, moje pocity z knihy a určitě nechci nikoho odradit, naopak. Je velmi dobře, že se autor rozhodl poukázat právě na toto téma.

Hodnocení: 3/5