Náš velký útěk

Nejprve jsem napsala dlouhý, rozhořčený komenář o autorčině neschopnosti, hysterii, o tom, jak si protiřečí a není nikde spokojená. Pak jsem uznala, že mi nepřísluší z tepla domova soudit někoho, kdo měl odvahu to aspoň ZKUSIT. Ano, štvaly mě komentáře typu: "vypařit se a začít od nuly může kdejaký bezdětný pitomec" nebo "les vás chytne za koule", ale došlo mi jedno: už dlouho jsem nad knihou tak nepřemýšlela, s něčím souhlasila, s mnohým nesouhlasila, neměla tolik otázek bez odpovědí a nesnažila se tolik vcítit do situace.
A přestože kniha nemá ucelenou strukturu (stejně jako autorčiny myšlenky - to jsem si neodpustila), má přinejmenším vývoj, posun.
Doporučuji těm, které téma života v divočině zajímá, a za podnětné čtení dávám 4*

09.01.2019

Nejlepší na celé knize je, že vás donutí přemýšlet. Můžete totiž s autorkou a jejím rozhodnutím souhlasit. Můžete s ní v mnoha případech nesouhlasit, považovat je za blázny, klepat si na čelo. Můžete s ní souznít a toužit po životě v lesích, ale současně se neztotožňovat s tím, jak to provedli. Přesně takové pocity ve vás totiž dokáže vyvolat - budete o ní dumat, v myšlenkách (a případně i rozhovorech) se k problémům, které nastínila, vracet. Přemýšlet, jak byste se zachovali vy a jestli byste to zvládli nebo ne. Otázky, samé otázky... A to je dobře :-)

05.01.2019

Musím přiznat, že mě rodina svým přístupem celkem zklamala. Do přírody šli úplně nepřipraveni a dle mého jim scházel i obyčejný selský rozum. Uvědomuji si, že je to obrovská změna a je to náročné. Klobouk dolů před rozhodnutím opustit civilizaci a jít do lesa. Ale žít s přírodou znamená být k ní ohleduplný. Což často nedělali.
Spousta postřehů je zajímavých, ale také neuvěřitelných v tom smyslu, že to nevěděli.
Četlo se to celkem dobře, jen někdy to bylo zdlouhavě popsáno. Je to o zkušenostech žití v lese na jeden rok pro rodinu a jejich prožitky.