Naděje

úryvek z románu na přebale knihy: Na Něvě ještě ležel těžký nabobtnalý březnový led. U děr v ledě seděli rybáři. Po sanici přes Něvu pořád jezdily vozy, ale blízkost jara se už dala tušit z nepostižné vůně, kterou vydechují stromy a země. A slunce prodírající se ze zajetí kupovitých mračen se dívalo veselým okem na zem, a stromy se zachvívaly, sály šťávy ze země, pupeny se nalévaly - kypěl neviditelný, ale horečný život, probuzení. Konstantin Ignaťjevič a Naďa se vraceli z procházky. Naďa si první všimla, že směrem k Litějnému prospektu uháněli četníci na koních, kozáci. Čím víc se blížili k Litějnému, tím víc bylo znát paniku.... celý text