Nacistova dcera
Max Czornyj
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/485044/bmid_nacistova-dcera-BZ1-485044.jpg
4
141
46
Existuje něco jako „gen zla“? Alicja Nowińská se usmívá sama pro sebe. Zvedne ruku na přivítanou a napřímí se. Ukáže na hluboké křeslo u kávového stolku. Když k němu přijdu, vyjede na své kolečkové židli od stolu. Když spolu hovoříme, nesmí mezi námi být bariéry. To je jedno z pravidel úspěšné terapie. Mně však už nic nepomůže. Nejsem dobrá. Nosím v sobě gen zla. A žádným pokáním ho neodčiním. Nacistova dcera je strhující román o minulosti, na kterou nelze zapomenout. O hrůzné době 2. světové války a lásce navzdory všemu. O dětech, které by neměly být odpovědny za činy svých rodičů. O pokání, které nastává v okamžiku, kdy se k pravdě postavíme čelem. Někdy, abychom opět nalezli klid a lásku, musíme projít peklem.... celý text
Literatura světová Válečné Historické romány
Vydáno: 2022 , KontrastOriginální název:
Córka nazisty , 2020
více info...
Přidat komentář
Krásná kniha z těžkého období. Paní Greta trpí Alzhaimrem a kniha má pro mě trochu nečekaný konec. Musím však říct že to do sebe skvěle zapadá a připadá mi to reálné a jasné. Podstatu tedy příběh má a kdo na ni nepřišel, tak ať si závěr přečte znovu! Za mě velice povedená kniha o lidských osudech, kruté době, těžké nemoci a naději že i těžce nemocný člověk může najít klid a mír ( byť jen bohužel na chvíli).
"Pomyslela jsem si, že jestliže ten příběh přečtu, tak prodloužím Annin život. .... Pokud umřela, během čtení dojde k jejímu zmrtvýchvstání v mé mysli."
No...... Kniha byla čtivá ale naprosto sem to nepochopila a ten konec to bylo už fakt moc. A obálka je naprosto zavádějící!
Zvláštní kniha s tématem válečné viny a Alzheimera. Stará žena trpící pocitem viny za otce-nacistu čte deník dívky Anny o jejím osudu, pobytu v koncentračním táboře a jak se setkaly. Jenže kdo vlastně byla Anna? Pokus starou ženu na chvíli vrátit do života vyšel, i když krátce...
Rychlé se čte, i když prolínání vzpomínek je občas trochu chaotické a současnost ne vždy zcela zajímavá. Ale vžít se do pocitů a dění je snadné.
Obálka je celkem zavádějící, dalo by se říct, že jsem čekala zcela jiný příběh.
Ačkoliv je kniha velmi čtivá, několik posledních stran jsem si musela přečíst znovu, abych se zorientovala v čase a prostoru. Dvě dějové linky oceňuji, protože mi (sice zpětně) pomohly pochopit podstatu celého příběhu.
Hezký příběh, i když začátek mi trval trochu déle, než jsem pochopila. Nejsou zde ani popisovány žádné krutosti, když, tak mírně. Osmdesátiletá Greta vzpomíná na dětství, ale vzpomínky už se jí pletou, provází jí při tom terapeutka Alicja a konečné rozuzlení je tak překvapivé, že stojí za to, knihu si přečíst.
Zajímavě napsaná kniha, konec překvapil. Spíše psychologické čtení o válce, kdy útrapy lidí neskončily mírem...
Více v recenzích nebo na FB Tučňákův knižní svět.
Mé pocity po dočtení vyjadřuje nejlépe komentář tittanie; nevím proč, ale tahle kniha mi prostě nějak nesedla. V záplavě příběhů inspirovaných poslední světovou válkou jde určitě o netypickou zápletku, ale to na mých rozpačitých pocitech a dojmech nic nemění.
Ovšem čtenářky (nejen) v naší knihovně ji doporučují, takže se nenechte odradit!
"Je to poslední okamžik, abych se stáhla. Abych rezignovala a utekla před pravdou - jenomže ta mě pronásledovala celý život. Bude lepší nechat se konečně chytit. Myslela jsem na to mnohokrát a vím, že je to jediný způsob, jak dojít klidu. Všechno ostatní už jsem zkoušela."
Velké překvapení. Knihu jsem si vzala v knihovně v podstatě "do počtu", když jsem ji zahlédla v regále novinek, ačkoliv obal byl pro mě docela prvoplánový, lehce zaměnitelný s desítkou jiných obálek a po přečtení musím souhlasit s komentářem níže, ke knize se vůbec nehodí. Nemůžu uvěřit, že knihu napsal cca třicetiletý muž. Přitom tak vyzrále a emotivně na mě příběh Grety, bojující na sklonku života s vážnou nemocí a Anny, v deníkových vzpomínkách, působí. Opět trochu jiná kniha o 2.světové válce, která si nelibuje v krutých popisech, ale stejně mě mrazilo. A ještě doporučení. Škoda, že jsem si přečetla komentáře před čtením knihy, jeden z nich obsahuje neoznačený spoiler takže o překvapivý závěr jsem byla ochuzena. I tak dávám nejvyšší hodnocení a těm, co mají tento typ příběhu a dobu, kdy se odehrává, rádi , doporučuji.
Nádherné čtení, příběh jednoho děvčátka z KZ Majdanek. Víc k tomu neřeknu jen to, že určitě si příběh užijete.Čtenáři kteří se obávají nechutností a krutostí z druhé světové války se zde obávat nemusí, je zde pár řádků o tom, ale dá se to zvládnout.Vřele doporučuji.
Příběh se čte opravdu rychle. Dějové linky se prolínají, chvíli vypráví Greta, chvíli Anna. Asi 30 stran před koncem obrat o 1000°,který mě naprosto vykolejil. Už jsem si v hlavě sumírovala, kolik za ten závěr seberu hvězdiček, když přišel další zvrat… A všechno do sebe zapadlo, všechno dalo smysl.
Svým způsobem to byla krásná kniha.
Úžasný příběh o ženě,která hledala Samu sebe napriek tomu že by o tom věděla.
Myslíc si že má v sobě gen zla netuší že příběh židovské holky jménem Anna může být její vlastní....I když je vlastně nacistova dcera?
Zase úplně jiné pojetí 2.vs.v. očima Staré ženy,kterou trápí Alzheimer a která roky v sobě potlačování opravdové prožití hrůz v konc.tabore Majdanek a myslela si,že má v sobě gen zla.Dobre psycho.
Čakala som romantický príbeh, no omyl. Fascinujúca kniha Nacistova dcera sa v jednej línii zaoberá životom v koncentračnom tábore a zverstvami tam páchanými a v druhej mysľou a prežívaním staršej dámy postihnutej Alzheimerom. Sú tu krásne vykreslené chvíľkové stavy depresie a zmätku nasledované útržkami z minulosti a konfrontácie s realitou. Ako veľmi sa človek môže zmeniť pod vplyvom taživých až tragických situácií.
“Nicnetušícím vězňům dávali k jídlu lidské maso, aby zjistili jeho výživové hodnoty a reakci organismu na kanibalismus. Samozřejmě že některé z těchto reakcí lze ověřit pouze prostřednictvím pitvy. Byla zjišťována schopnost přežít bez jídla a pití. V horku a zimě. Byly aplikovány viry a bakterie a pak se zkoumal jejich rozvoj na živé lidské tkáni. Uskutečňovaly se transplantace nemocných orgánů a prováděla transplantace krve u dvojčat. Byly lámány kosti v končetinách, aby se dal pozorovat proces srůstání kostní tkáně. Bez umrtvení se transplantovaly ruce a nohy. Do srdcí věznů se ve stavech agonie vstřikoval benzín, aby se zjistilo, jestli takovýto zákrok zlepší jeho činnost. Experimenty, šílenost, úspěchy.”
Mám vaši pozornost? Skvěle. Ale nemusíte se bát, kniha není plna těchto zvěrstev, záměrně jsem vsak vybrala tuto část. Část, kterou popisuje Greta. Jde o nevinnou starou paní trpící Alzheimerem? Nebo o nacistovu dceru, která zdědila gen zla? A existuje vůbec něco takového?
Kniha je vyprávěním Grety, která má popletené myšlenky kvůli Alzheimerovi. Chvíli tak neví, že muž před ní je její snoubenec. Nebo že jí umřel syn. A tak se k ní “náhodou” dostane deník Anny. Dívky stejného věku, ale tak rozličného osudu. Jaké je zděšení Grety, když zjistí, že Annu znala a zatímco si užívala života ve vyhlazovacím táboře, Anna trpěla hlady a postupně o vše přicházela.
Příběh plný zmaru, beznaděje, lidské krutosti a neštěstí, ale i lásky, která pomáhá přežít. Ne každá kniha o druhé světové válce je dobrá. Ale tahle si zaslouží vaši pozornost. A ten konec? Inu zde bych použila klasickou klišé hlášku: “Tak to jsem teda nečekala!”
Půjdu proti nadšeným komentářům. Vyloženě jsem se musela nutit do čtení a jsem ráda, že to mám dočtené.
Nápad to je zajímavý, ale nesedlo mi zpracování. Ani nevím, co více napsat. Asi jenom to, že téma druhé světové války, není vždy zárukou dobré knihy, i když to téma je samo osobě velice silné.
Nacistova dcera
Kniha není úplně můj žánr, ale koupila jsem ji mamince k Vánocům a byla z ní tak nadšená, že jsem ji přečetla taky. Kniha přečtená za jedno odpoledne a musím říct, že i slza ukápla. Krásný příběh, čtivě napsáno.