Na voru Ra přes Atlantik
Jurij Senkevič
https://www.databazeknih.cz/img/books/49_/49039/na-voru-ra-pres-atlantik-49039.jpg
4
22
2
Mladý sovětský lékař Jurij Senkevič, jeden z osmi členů mezinárodní posádky, vedené norským cestovatelem a etnografem Thorem Heyerdahlem, vypráví v poutavě psané knížce o plavbě papyrusového voru z marockého přístavu Sáfí k břehům Jižní Ameriky. Živě líčí přípravy k vyplutí, denní život na lodi i četná dobrodružství, která voru připravil Atlantský oceán. Jádrem knihy nejsou Heyerdahlovy vědecké teorie ani výsledky jednotlivých expedic - ty tvoří jen rámec vyprávění. Na prvním místě jsou lidé, jejich chování a psychologie ve zvláštních podmínkách života na moři, protože Senkevič zůstává i na moři víc psychologem než mořeplavcem. 2. vydání.... celý text
Literatura naučná Cestopisy a místopisy
Vydáno: 1981 , PanoramaOriginální název:
Na Ra čerez Atlantiku
více info...
Přidat komentář
Transatlantská migrace. Stavby ve tvaru pyramid, použití kola, podobné hračky atd. v Africe i ve Střední/Jižní Americe a to ještě před objevnými plavbami Kryštofa Kolumba. Mohli dávní Afričané připlout do Ameriky, i když měli pouze plavidla vyrobená z papyru? Norský (nejen) dobrodruh a antropolog Thor Heyerdahl (autor např. známější knihy Ve znamení Kon-Tiki ) se rozhodl, že tuto myšlenku nejlépe ověří tím, že sestaví posádků z několika (převážně) vědců různé národnosti a zkusí s nimi přeplout Atlantik na papyrusovém voru/člunu/nevímjaktonazvat. Nakonec podnikli výpravy dokonce dvě - v roce 1969 na voru RA a v roce 1970 na RA II.
Kniha popisuje plavbu na RA II z pohledu sovětského lékaře Jurije Senkeviče.
Nebylo to úplně nejčtivější, ale neobvyklost výpravy to dost vyvažovala. Ocenila bych víc fotek nebo aspoň nákresů samotného voru (obzvlášť proto, že papyrus během plavby nabobtnává vodou, takže koncem výpravy už byla většina paluby klidně metr pod vodou, což by jistě bylo zajímavý vidět). Ale třeba se někdy podívám do Osla, kde je v Muzeu Kon-Tiki vystavený i RA II.
Knihu jsem četla kdysi dávno na základní škole, zhruba v šesté třídě... Mám s ní spojený jeden z nejlepších čtenářských zážitků z dětství... Našla jsem ji doma na poličce v knihovně a ani nevím, proč jsem zrovna ji začala číst... Potřebovala jsem nějaký záznam do čtenářského deníku a Stopy hrůzy jsme do něj dávat nesměli, tak nakonec padla volba na Senkevičovu knihu... Vzpomínám si, že jsem se nemohla odtrhnout, v noci četla s baterkou pod peřinou a hltala jsem jednu stranu za druhou... Budu ji muset u našich najít a zase si ji přečíst :)