Na věčné časy

03.03.2017

Radost, květiny, vítání, objímání, podepisování. Momentky s ženami a dětmi střídají detaily tváří bezejmenných sovětských vojáků a též pohledy na zdevastovanou Prahu, zejména její centrum….
Poznala jsem: Palackého most směrem k Emauzskému klášteru; horní část Václavského náměstí s rohovou budovou, která se později stala Domem potravin; Hradčanské náměstí; Loretu; orloj; záběr na Pařížskou ulici a část Kostela sv. Mikuláše nebo Týnský chrám a před ním stojícího Mistra Jana Husa. A když jsem uvedla jeho, tak musím zmínit ještě Jana Žižku.
Jedná se o podhledový snímek z Žižkova náměstí v Táboře. Žižka na něm s palcátem v ruce ukazuje na skupinu vojáků stojících u jeho nohou a divá se do dáli. A vojáci mají (oproti jiným fotkám) vážný výraz, jako by čekali odsuzující rozsudek…

Prostě parádní retrospektivní zážitek, který nezkazí ani úvodní plamenné slovo Stanislava Neumanna, ani nablblé titulky pod jednotlivými snímky. Jestli je třeba něčeho si pod snímky všimnout, tak jmen těch, kteří osvobozování zdokumentovali. Jsou jimi: Václav Chochola, Zdeněk Tmej, Tibor Honty, J. Pacovský, V. Pasáček, J. Houdek, J. Kouřil, J. Čvančara a mnoho dalších…. To oni jsou faktickými autory této knihy. A jim posílám veliký dík!

----------------
Na závěr ještě dvě fotky, které lze považovat vzhledem k roku vydání za takřka památeční. Předně je to snímek zachycující spisovatele, publicistu, novináře a překladatele Ivana Olbrachta. (V době vydání knihy již 7 let mrtvého.) A za druhé pak fotka tanku projíždějícího kolem kavárny na ul. Národní, kde můžete vidět po levé straně Chourovy domy, někde uvedené také jako Kaurovy. (Ty byly zbourané, jak jsem se jinde dočetla, právě v roce 1959.) Autorem snímku je V. Chochola.