Na gestapu
Ilja Bart
Kniha vzpomínek autora, která vyšla až po jeho smrti. Jedná se o druhý svazek vzpomínek, prvním je kniha "Dny života". V této publikaci Bart zaznamenává vlastní prožitky a osudy některých spoluvězňů v nacistických věznicích - v Pečkově paláci, na Pankráci a v koncentračním táboře Terezín v roce 1940. Přestože Bartova práce zachycuje velmi krátké období (od zatčení přímo na pracovišti dne 28.června 1940 po transport do Říše a poslední srpnové neděli 1940), podařilo se mu osobitě tvůrčím způsobem soustředit čtenářovu pozornost na detaily, které pomáhají i mladým čtenářům chápat ubíjející vliv nacistického vězení a které odhalují nejen sadismus a zvůli gestapáků, ale současně zvýrazňují morální sílu jejich obětí. V kapitole o terezínské Malé pevnosti autor shrnuje osobní zážitky a spojuje je s těmi historickými událostmi, jež posilovaly naděje vězňů v toužebně očekávané osvobození.... celý text
Přidat komentář
Utla kniha, ktera popisuje Peckuv palac, Pankrackou veznici, Terezin. Malou pevnost znam, pri cteni jsem vedela, kde je prijimaci kancelar, bunkr, kuchyne, ocislovane cely, nemocnice, jen me vadil ten "komunismus". Kdyz toto spolknu, uzasna kniha.
Od prvních vět čtivé vyprávění přibližující drastické výslechy v Pečkově paláci, temné útroby pankrácké věznice i přežívání v terezínském táboře. Čtivé tak, že musíte pokračovat a pokračovat.
Franta Kubeš, Pepík, Štefan Martyňak, Franta Novák, Bohumil M., Jiřina Ž., Vašek Vacek, Vašek Mach, Karel S., Ferda Holas, Ben, Kučera, Franta T. či Standa - těm všem neváhal věnovat pan Bart prostor, několik vět, a udělal z nich na chvíli hlavní postavy, které vynikly. To se mi líbilo.
Hvězdičku dávám též za občasné německé věty a povely, jež byly uváděny bez překladu do češtiny. Nepopírám, že bych rozuměla všem, ale cítila jsem se jimi zaskočena snad víc než vyslýchaní, a přesně to bylo třeba. Stísněná atmosféra pak na mě (hlavně na začátku) přímo padala!
Zkrátka: smutná (a přece pozitivní) kniha malého formátu, jež si dle mého názoru zaslouží nadprůměrné hodnocení a nekazí ji ani užívání slova „soudruh“.
Štítky knihy
vězení, věznice 40. léta 20. století gestapo nacisté
Autorovy další knížky
| 1957 |  Básnický almanach 1956 |
| 1954 | Domove líbezný |
| 1975 | Na gestapu |
| 1957 |  Kráter se otevírá |
| 1961 |  Astronauti hlubin |
Nad touhle knihou se u nás svedla malá domácí bitva. Můj děda zažil návštěvu gestapa, výslechy, Terezín, koncentrák- Mathausen i Dachau, hodně jsem znala z jeho vzpomínek- které nerad , ale občas povídal. Byl komunista, do konce života byl ve straně. Tatínek už komunista nebyl, vzpomínky na návštěvu gestapa mé do dnes, názor na stranu má takový jaký má. . Já nemám ani vzpomínky, ani zážitky (Zaplať Bánu Bohu), jako malá jsem možná vnímala , že strana není to , co by lidi povznášelo, jak nás učili ve škole, ale jsou tam samí " idioti", co z toho mají dovolené u moře a děti studují na prestižních školách. Moje děti již k této době přistupují jako k "něčemu co bylo dááávno". A já mám opět při čtení pocit, že to ti naši dědové chtěli úplně jinak. Ale jde to? Mít republiku s myšlenkami Masaryka a spravedlivou demokracii???