Mystika smrti

29.11.2017

Následující komentář je napsán zcela někým jiným než je cílový čtenář této knihy. Ta je určená hlavně pro křesťany nebo minimálně silně nábožensky založené jedince, kteří věří v Boha. Což já nejsem. Pro tuto skupinu čtenářů nebude můj komentář přínosný a je pro ně zbytečné ho číst.

Pro mě je kniha zklamáním, protože jsem očekával obecný text, ale obsah je přitom hlavně osobní záležitost. Kniha je tak hlavně pro ty, kdo už autorku znají. Pokud přemýšlíte o koupi této knihy představte si, že se jmenuje Křesťanská filozofická mystika smrti. Něco takového bych si už nekoupil. Kniha je přitom mnohem víc osobní autorčinou zpovědí než naučnou knihou. Přináší spíš otázky než odpovědi.
Co mě po dočtení nejvíc zarazilo, že přečtení knihy ve mně nezanechalo prakticky žádné pocity. Úplně mě to minulo. Navzdory tématu. Nejspíš to bude tím, že autorku vůbec neznám a nic jsem od ní nečetl. Nejsem křesťan ani člověk libující si ve filozofii. Poezie mě naprosto nezajímá.
Z autorky jsem měl vyloženě pocit, že se víc trápí současnou světovou situací než vlastní smrtí. Z knihy je tak znát jakási kombinace strachu co bude se světem až tady nebudu a co mě vlastně čeká. Mnohem víc než smrt ji děsí rozvoj moderní společnosti. Překvapilo mě, že Sölle víc řeší různé filozofické otázky než samotnou životní zkušenost. Nebo jsem to jen nepostřehl.
Sölle v knize kritizuje dnešní společnost, která je zaměřená na výkon a staří a smrt tabuizuje. Očekával jsem mystiku smrti a dostal jsem kritiku současného stavu společnosti, politického života a křesťanskou filozofii. Co lze na knize značně vidět je rigidnost a zkostnatělé myšlení. Cítil jsem jak křesťanství fatálně nestíhá adaptaci k modernímu světu. Situace v ČR je dostatečně výmluvná. A to nadvakrát. Jednou jako zemí s nejmenším podílem křesťanů. A podruhé kvantitou knih vycházející v žánru moderní esoteriky a duchovní literatury. Křesťanská představa Boha v knize mi přišla dětská. Logicky pak nezvládá pochopit patriotickou představu Boha Starého zákona.
Směšné. A šokující.
Ke konci knihy dojde i na poezii a občas se v knize mihne část básně. Mě bohužel poezie úplně míjí, takže bohužel dojem žádný. Litujeme.
Víc psát nemá smysl, protože očividně nejsem cílovým čtenářem. Už když se v knize objevil termín ekofeminismus, myslel jsem, že ji vyhodím z okna. Když se pak objevila feministická teologie, už mě to moc nezbořilo. Tohle byl omyl. Mě mystika zajímá, ale tu křesťanskou asi fakt vzdávám.
Pokud se zajímáte o nenáboženskou spiritualitu, naprosto zbytečné čtení. Tedy pokud vás nezajímá vyznání autorky nebo autorka samotná.
Jste-li ateisté, tak doporučuji jen v případě, že máte po ruce dost výtisků Bible, kterými budete během čtení přikládat do krbu. 55%