Muž, který snědl vše
Jeffrey Steingarten
Americký módní časopis Vogue uveřejňuje jen to nejlepší, nejkrásnější a nejšpičkovější. Když roku 1989 sáhl po harvardském právníkovi a známém kulináři Jefferym Steingartenovi, aby se stal redaktorem jejich jídelních stránek, byla to šťastná volba. Později byl z jeho jídelních esejů sestaven tento první soubor. Pro českou kulinářskou scénu přináší v poměru k rozsahu až bezproporční množství informací, které jsme dosud málokdy mohli v takto ucelené podobě číst – ať už se týkají amerických ikon typu posedlosti určitými nutričními doporučeními, Dnu díkuvzdání s jeho vrcholným kouskem krocanem či celosvětově proslulých fenoménů, jakými jsou dění ve francouzské gastronomii nebo báchorkami opředené japonské hovězí z Kobe.... celý text
Literatura světová
Vydáno: 2008 , NLN - Nakladatelství Lidové novinyOriginální název:
The Man Who Ate Everything , 1997
více info...
Přidat komentář
Bohužel, knize jsem nedokázala dát prostor poté, co autor v začátku začal kritizovat řeckou kuchyni, označil ji jako jednu z nejhorších na světě. Tím mě jeho veškeré další názory okamžitě přestaly zajímat, i kdyby snědl bůhví co. Jakmile jsem já ochutnala kouzelné umění řecké kuchyně, zamilovala jsem se a mou lásku si nikým kritizovat nenechám.
Autorovy další knížky
| 2008 |  Muž, který snědl vše |
| 2011 | Ještě bych něco snědl |
| 2009 | Nejspíš to bude tím, co jsem snědl |
Vtipné a zasvěcené eseje o jídle a vaření z pera newyorkského food kritika. Ten, finančně podporován časopisem Vogue, cestuje po světě, ochutnává, hodnotí a doma rekonstruuje zajímavá jídla, typická pro danou lokalitu. Rozsah jeho zájmů se pohybuje od zdánlivých banalit jako je chléb, přes jednoduché recepty s minimalizovanou cenou, starobylé recepty, recepty slavných šéfkuchařů až po exkluzivní "haute cuisine". Doma také zkoumá, jakou kulinářskou technologii zvolit, aby se pro daný pokrm dosáhlo optimálního výsledku. Tak např. pro testování nejvhodnější metody smažení hranolků shromáždil 50 kg brambor, 40 litrů oleje a další ingredience, aby na základě mnoha zkoušek shrnul svá doporučení do celkem 13 bodů, zahrnujících odrůdu brambor, velikost hranolů, druh tuku, dobu smažení, jeho teplotní průběh atd. Pro zajímavost, jako jedna z nejlepších testovaných alternativ se ukázalo smažení hranolků ve směsi morku a koňského (abdominálního) loje... Většina kapitol je doplněna recepty, vztahujícími se k pojednávané problematice. Já jsem vyzkoušela jeho recept na alsaskou choucroute (kysané zelí, šunka, uzený bůček, klobásky atd.) a i když jsem nahradila telecí a štrasburské klobásky jinými, výsledek byl velmi dobrý. Řada esejů je zaměřena na kritiku převládajících názorů na to, co je a co není zdravé. V některých případech má pravdu, v jiných, zejména pokud jde o metabolismus živin a účinky antinutričních látek, se totálně mýlí. Jelikož je ale původním povoláním právník, budiž mu to odpuštěno. Další kritika se týká způsobu přípravy jídel: v USA byla v době vydáni knihy více než polovina hlavních jídel připravována na nějakém typu grilu. Totéž můžeme koneckonců pozorovat i u nás - "grilovačka", vydatně podporovaná katalogy supermarketů, je dnes v létě rovněž velmi populární. Steingarten k tomu píše: "...klasické techniky, jako je pečení, smažení, dušení, pošírování, brazírování, vaření, vaření nad párou a zapékání už patří minulosti... (grilování) je způsob přípravy, který nevyžaduje žádné odborné vzdělání, žádnou pohotovost, žádnou předběžnou přípravu. Vše co potřebujete vědět, se dočtete v příručce, kterou vám dodají s grilem". A uzavírá: "Nasaďte si jen nějakou pitomou umaštěnou čepici, na slisované brikety nalejte plechovku benzinu a všechno bude chutnat úžasně stejně - nakyslý smrad pálícího se tuku a černajícího masa, vytrvalý puch čerpací stanice".
Knihu dobře přeložila a vlastními poznámkami a vysvětlivkami doplnila Jitka Rákosníková. Zajímavé čtení pro každého, kdo občas rád v kuchyni experimentuje.