Mutr
Renata Spustová
Autorka popisuje své zážitky s domácí Cecilkou na ostrově Murter, kde působí během prázdnin jako delegátka cestovní kanceláře. Protřelá obchodnice Cecilka si musí vydělat co nejvíce peněz na zimu, autorka naopak dbá o blaho českých turistů. Vzniká spousta hořkých i komických situací a i když je nálada občas bojová, je vidět, že se obě ženy nakonec mají docela rády.... celý text
Přidat komentář
Byt je kniha velmi tenká, vzdala jsem to po pár stránkách. Oceňuji sice snahu o autorcinu autencitu,ale ta směs všech jazyků dohromady mne irituje. V reálném životě fajn, vždy se dá nějak domluvit, ale v knize mi to prostě nesedí. Škoda, zážitky jedne delegátky mohly být fajn,ale pro mne tímto způsobem napsané naprosto nečitelné. Nicméně dávám aspoň dvě hvězdičky za snahu. Nekomu me výtky možná vadit nebudou a u knihy se pobaví.
Autorovy další knížky
| 2018 |  Mutr |
| 2020 |  Co je šedé, nemusí být vlk |
| 2020 | Jiné Vánoce |
| 2016 | Někdy není půl šesté |
| 2021 | Na distanc aneb z gis na g o 11,654 Hertzů |
Kniha Mutr je v
| Přečtených | 2x |
| Čtenářské výzvě | 1x |
Na tuto knihu jsem se moc těšila. Znám ostrov Murter a znám autorku. Vůně moře, slaného větru, myrt, pinií, tařic a divokého tymiánu, výhledy na bělostné Kornati, cvrkot cikád, šum borovic v bóře, chechot racků, vrčení motorů skútrů, zvonění kostelíků na pahorcích, poklidný až líný život domorodců. To všechno jsem tam hledala - popisy známých míst, poetiku romantických zákoutí rybářského ostrůvku - viděno jinýma očima. Nenašla jsem.
Byla to deníková zpověď delegátky cestovní kanceláře, kterou se musela přímo na místě vypsat ze svých každodenních frustrací. Prostě marnost z momentální životní marnosti. A nebylo to vůbec barevné a voňavé. Sem tam se sice objevily náznaky drobných radostí z maličkostí, které ostrov nabízí – zpěv v místním kostelíčku, jídlo z čerstvě natrhaných rajčat, koupání v romantické zátočině, procházky podvečerním Murterem a Betinou, ale bylo jich málo.
Ze začátku mi při čtení vadilo míchání češtiny a chorvatštiny do jedné věty. V dialozích to bylo na místě, ale v popisech to narušovalo pohodu při čtení – nepochopených výraz jsem musela hledat ve slovníčku na konci knihy nebo si jej domyslet po opakovaném přečtení. Když jsem si na to konečně zvykla, byla jsem u konce knihy.
Hvězdičku odebírám za slovníček chorvatštiny, který není podle abecedy a kde mnoho výrazů chybí (přestože jsou uvedeny v textu).