Můj život 1.
Vlasta Javořická
Láska, štěstí a bezpečí domova, které od nejútlejšího dětství provázelo Mařenku Barešovou, krásný vztah mezi sourozenci, dětské hry s panenkami, školní léta a různé úsměvné historky z tohoto období, ale i tatínkova nemoc, obava o jeho život a bolestné loučení s domovem při cestě za vzděláním - to vše je obsaženo v prvním dílu autobiografie Vlasty Javořické. Je psána tak živě, cituplně a barvitě, že čtenář má pocit, že drží v rukou jeden z dalších románů paní spisovatelky. Je to ovšem román, který napsal sám život ... Životopis paní Vlasty Javořické byl velmi rozsáhlý, původně vyšel v šesti dílech.... celý text
Přidat komentář
Nikdy by mne nenapadlo, že budu čtenářem knih Vlasty Javořické. Nicméně životopisy mne zajímají, tak bych se k této knize (a jejím pokračováním) možná časem přece jen dostal. Že má autorka pamětní desku na domě, kde žila, v nedalekém městečku, poblíž města, v němž nyní nejčastěji pobývám, jsem si všiml, ale inspirací mi to nebylo. Teprve, když se ke mně před krátkým časem dostala část pozůstalosti po osobě, zemřelé ve Studené, začetl jsem se do deníků, kde je často zmiňována paní Javořická, která u nich pobývala na návštěvě (tehdy se říkalo "na besedě"). Odtud už to bylo jen pár kliknutí ve vyhledávači a po nejbližší návštěvě jindřichohradecké knihovny jsem se již začetl :-)
Nevím, jakou literární úroveň mají její romány, ani si nejsem jist, že bych se později chtěl pokoušet to zjistit, ale tohle čtení mne opravdu chytilo. Vlastně se mi i líbilo, jak to ze sebe sypala a nijak zvlášť nedbala na nějaký styl. Bylo to jako poslouchat upovídanou "tetku," ovšem takovou, která toho skutečně má hodně co vyprávět. Pokud je tedy čtenář už ve věku, kdy ho upovídanost starších lidí neotravuje a má zájem a trpělivost se něco dozvědět - hlavně o tom, jak se dřív žilo, má mu tahle knížka určitě co nabídnout.
Citát na závěr: "Těšit se, to je ze všech lidských pocitů ten nejsladší."
Těším se na další díl... :-)
Velmi podrobná část života Vlasty Javořické - Marie Barešové zahrnující seznámení jejích rodičů, narození jejích sourozenců a jí samotné. Vlasta Javořická popisuje své útlé dětství, jak si hrála s panenkami, kde studovala, o vykonávání praxe lékaře jejího tatínka, o vdavkách a životě její sestry Toninky a o strastech jejího bratra Josefa. Také popisuje, jak vznikl její pseudonym.
Kniha se čte poměrně rychle, leč na můj vkus je životopis příliš podrobný a rozvleklý a v mnoha jménech jsem se ztrácela. V knize zaznívají také odkazy na některá její díla, kdy se životní situace promítly právě do knih - povídka "V cizině", "Střechy domova".
Autorovy další knížky
| 2009 |  Granáty |
| 1998 |  Námluvy |
| 2006 | Můj život 1. a 2. díl |
| 2005 | Bez lásky |
| 2001 | Na Veveřím gruntě |
Kniha byla velmi krásně napsaná. Jen se četla pomalu, myslím, že svůj podíl na tom měl text nečleněný do kapitol.
Autorka často přeskakovala ve vzpomínkách, jednou jí bylo dvanáct, pak devět, pak třináct, čekala jsem trochu pospolitější zpracování, byla by poté určitě lepší orientace.