Mrtví zachránci
Miroslav Michálek
Vědecko-fantastický román splňuje všechna kritéria dobrého sci-fi a navíc zaujme humánním poselstvím, což nebývá zpravidla zvykem... Obyvatelé planety Země! Včera jsme za pomoci naší techniky zlikvidovali vaše atomové a chemické zbraně. Za několik málo okamžiků bude vydán příkaz .
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2002 |  Nevídáno |
| 2007 | Zavřené oči |
| 2004 | Nebojte se nevidomých! Od příležitostné pomoci k dobrovolnictví. |
| 2014 |  Tady stojíte dost blbě |
| 2005 | Mrtví zachránci |
Na knihu jsem narazila v katalogu KTN.
Autor je nevidomý, já blbě vidím. Oba máme co dočinění se SONSem. Já jsem členem místní odbočky organizace a občas se podílím na nějakých těch akcích :).
Příběh v mém oblíbeném žánru - výběr byl jasný. Navíc jsem vždy ráda, když můžu přečíst jakékoli fantastické dílo od našince.
Kniha vypráví obsahově celkem jednoduchý příběh:
K Zemi se přiblíží mimozemská vesmírná loď a způsobí změny v životě na planetě. Dalo by se říct, že by podle toho mohl vzniknout prima scénář ke klasickému filmovému béčku, jaká známe třeba z osmdesátých, devadesátých let.
Objasní se i důvod názvu knihy.
Jsou řešeny otázky odzbrojení a vymýcení závislosti na drogách, nastolení celkového blahobytu, prostě utopie. Autor ovšem píše poezii, což není chyba, to vůbec ne. Ale tak trochu poeticky naivní jazyk knihy mi ke sci-fi nesedí. Je to ovšem jediná věc, kterou bych příběhu vytkla.
Nečekejte akci, bojové scény, nálety emzáků, zničená města a ušlapané děti, křik v ulicích, rabování, nebo kdejakou zákeřnou výtržnost.
Na druhou stranu právě tohle všechno v příběhu je, jen podáno mírněji, snad proto bych knihu klidně doporučila začínajícím scifařům nejmenší, čtení schopné generace. Klidně.
Vědecká i fantastická linka jsou vyrovnané. Jakmile je potřeba něco vysvětlit, odpověď na otázku se dostaví. Mimozemšťané používají „paprskové zbraně,“ připomínající ty staré známé ze Star Treku. Kdo by je neměl rád. A armády nejrůznějších druhů robotů, jejichž použití je šikovné a efektivní.
Hrdiny příběhu jsou novinář a jeho žena, přičemž vyprávění je podáno formou deníku, který dostane jeho syn v době krátce před koncem mužova života. Ten pak se svou manželkou deník během jedné noci přečte a zabrousí tak do minulosti, aby odhalil důvod, pro který deník vůbec dostal. Opět vše uzavřeno a vysvětleno.
Místy mi atmosféra připomínala filmovou verzi (nevím, jestli knižní) „Konce dětství“ A. C. Clarka. Novinář totiž vystupuje jako zástupce lidí a prostředník mezi nimi a mimozemšťany. Z Clarkova díla jsem ovšem měla noční můry a pocit sklíčenosti, přičemž jsem tohle všechno panu Clarkovi dokázala vždycky odpustit.
Není to kniha, kterou si přečtu znovu, jelikož byla v mnoha ohledech často předvídatelná, i když napětí nechybělo. Je to ale kniha, která si přečtení určitě zaslouží.