Mrazilo - tálo
Jaroslava Vondráčková
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/237974/mid_mrazilo-talo-Jdz-237974.jpg
4
2
1
O Jiřím Weilovi. První tištěné vydání knihy vzpomínek na Jiřího Weila, kterou Jaroslava Vondráčková (1894–1986) napsala v roce 1970. Ve strojopisné edici Kvart ji v roce 1979 vydal Jan Vladislav. S Jiřím Weilem pojilo Jaroslavu Vondráčkovou blízké přátelství, které jí umožnilo vidět osud této mimořádné osobnosti české literatury opravdu zevnitř a s hlubokým porozuměním. Ve své memoárové próze se stala jedinečnou kronikářkou české avantgardy a moderní české literatury a kultury vůbec. V životopisném vyprávění cituje množství dokumentů a soukromých dopisů, které čtenářům přibližují Jiřího Weila v autentické podobě. Kniha vychází doplněna doslovem, životopisným kalendáriem Jiřího Weila a množstvím unikátních fotografií.... celý text
Přidat komentář
Kniha Mrazilo - tálo je v
| Přečtených | 4x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 5x |
| Chci si koupit | 1x |
Cenný pramen, respektive hlas týkající se života a díla Jiřího Weila i levicových kruhů zejména v meziválečném Československu (přesahy jsou i jinam: do Francie, SSSR a pochopitelně přesahují do doby války a po ní). Jen pozor: jde o pramen silně stylizovaný, s patrnou literární ambicí, místy dokonce jistou senzacechtivostí, který bohužel není prost řady nepřesností. Na ty hlavní poukazuje Markéta Kittlová v závěrečné rekapitulační studii. To vše by bylo v pořádku, Jaroslava Vondráčková sepisovala své vzpomínky se značným odstupem, v pokročilém věku, leccos možná popletla nebo zapomněla. Některé věci nakonec ani nemusela vědět, Weil po trýznivých zkušenostech ze SSSR a z druhé světové války dávkoval svůj osud a názory různým lidem různě.
Potíž knihy vnímám v (ne)kvalitě edice: Ač si ji vzal pod křídla zkušený a zasloužilý Jan Šulc, nejspíš mu chyběl čas, energie či motivace. Krom překlepů (mj. i v nadpisu Kalendária!), nejednoznačností a různých sporných řešení, kdy se člověk nezbaví pocitu, že bylo jednoduše přepsáno a přehlédnuto původní samizdatové vydání textu, je problém především v absenci jakékoli ediční poznámky, komentáře a vysvětlivek. Ty by měly nejen charakterizovat početné dnes již méně známé postavy a osobnosti, v textu zmíněné, dějinné souvislosti, umělecká díla, ale i přeložit cizojazyčné pasáže či konkrétně upozornit na autorčiny omyly a nepřesnosti. Jmenný rejstřík je sice fajn, ale ediční zpráva a komentář by byly mnohem potřebnější. Když vyšla v roce 1979 poprvé v samizdatu, řada protagonistů či pamětníků nejspíš ještě byla naživu (navíc dost možná byli hlavní skupinou recipientů) a tím, že povědomí o popisovaném ještě nevyprchalo, nebyl potřeba ani komentář. V době vydání, tj. v roce 2014 (resp. 2023, kdy knihu čtu), je však už situace zcela jiná. Také fotografická příloha (pouhých 7 snímků) klidně mohla být rozsáhlejší. Ale ať nejsem hyperkritický: knížku jsem četl (krom toho, že jsem ji prostě nějaký čas měl doma) v podstatě jako přípravu na četbu románu A. Machoninové Hella a na druhé čtení Weilovy Moskvy-hranice. Ta mi před lety učarovala a teď nedávno vyšla v kritickém, precizním vydání v nakladatelství Triáda. Tak se na ni těším a Vondráčkové knížečka vzpomínek svůj účel protentokrát v podstatě splnila. Škoda jen, že tolik nepomůže při serióznějším zájmu.