Moje tělo a já
René Crevel
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/504119/bmid_moje-telo-a-ja-4rG-504119.jpg
3
5
1
René Crevel (1900–1935) patřil k jádru surrealistické skupiny, v níž proslul zejména průzkumem snových stavů. „Jako se někdo rodí modrooký, narodil se on jako vzbouřenec,“ napsal o něm Philippe Soupault. André Breton: „V jeho krásném chlapeckém pohledu, v kouzlu, kterým působí, v obavách a vyzývavosti, které se v něm stejně snadno probouzejí… v tom všem převládá úzkost.“ Na rozdíl od většiny surrealistů napsal Crevel jen hrst básní, neuznával ani princip automatického psaní. Jeho žánry byly jistý druh románu a esej, od sebereflexe po pamflet odrážející jeho silnou politickou angažovanost. Když se mu r. 1935 během protinacistického Kongresu spisovatelů na obranu kultury nepodařilo urovnat roztržku mezi surrealisty a sovětskou delegací, která prosadila jejich vyloučení, spáchal Crevel sebevraždu. Přispěla k tomu i jeho znovu se rozmáhající tuberkulóza; představa sebevraždy ho však provázela celým životem. Moje tělo a já z r. 1925 je kniha prvního bilancování. Crevel ji psal v době, kdy se načas vzdálil surrealistům a přidal se ke končícímu hnutí dada, podnětem k ní byla potřeba nové rovnováhy. Je přímočarým zamyšlením nad vlastním životem, které chce skoncovat se všemi úhybnými manévry a s tím, čemu autor jinde říká „mlžno v duši“. Surrealistická je především v této upřímnosti a v důrazu na úplnost člověka i na podstatnou úlohu jeho tělesnosti.... celý text
Literatura světová Fejetony, eseje Poezie
Vydáno: 2022 , RubatoOriginální název:
Mon corps et moi , 1925
více info...
Přidat komentář
Štítky knihy
Moje tělo a já
Kniha Moje tělo a já je v
| Přečtených | 5x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 3x |
| Chci si koupit | 1x |
Je to takové filozofování light; experiment, kde Crevel popisuje autobiografické momenty, bez toho, aby jakýmkoliv postavám dával jména a tak se tak nějak zaměřujete na tělo, cit, vzájemné vnímání, interakci, dvou složek; text, kde se fyzicky jedná a dělá, vyjadřuje, ale taky jde a cítí pod povrchem. Definitivně zvláštní probádávání vlastní identity. Do toho tam sází, co se mu stalo, čemu byl vystaven, něco o soudobé Francii, o jeho vnitřním světě. Připomnělo mi to mě samotného v začátcích, kdy jsem taky nechtěl na nic a na nikoho odkazovat a proto jsem dával jména, co nebyly jména, nebo věci popisoval tak, abych nemusel zmínit, o co jde. Je v tom ta mladická upřímnost, zápal, že všechno změníte (protože vy víte a oni neví), ale taky zápal jistého sebepohrdání, zmíněného hned několikrát, nicméně nepůsobícího samoúčelně "nesnáším se protože se nesnáším, protože stojím za hovno" (logika), ale důvod, postup, zajímavý postoj k otázce a pohledu na sebevraždu. Neměl bych s tím problém, spíš jde o to, že tuhle krátkou knížečku sráží ten obsah, kde se zmíní opravdu jen tu a tam pár odstavců, co vás zaujmou, aby se to pak po zbytek knihy tak nějak balamutilo v nekonzistenci těch těl a jednoduchých pohybů o ničem. Experiment, co mi tak trochu připomněl Beckettovo 'Tso' (Watt) a to už je taky nějaký pátek, co jsem to četl. 'Moje tělo a já' jsem rozečetl a poté současně rozposlouchal Klause Manna a jeho 'Bod obratu', kde Klaus Crevela hned několikrát zmínil, přišlo mi to jako zvláštní náhoda. Opět, velmi mladý a pohledný člověk, co zemřel brzy, ale aktuálně, ano, si říkám, rád bych si tohle někdy přečetl znova, zároveň ale nevím, jestli mi René má co říct a dát, hlouběji - čekal jsem surrealismus, nicméně zrovna v pětadvacátém roce svého života byl ze surrealistického hnutí Crevel vyhozen a tenhle text je toho do jisté míry odrazem. Paměť. Samota. Sny. Zmínění sebe sama, Crevela, v závěru textu. Silné opravdu, v momentech a rozmezích vět, odstavců, tu a tam. Jinak se to plahočí, jako slasher film, u kterýho jen čekáte, až se objeví záporák a někoho odpraví.
"Měl jsem rád dámu s obnaženým krkem, a měl jsem ji rád proto, že to byla dáma s obnaženým krkem." (str. 13); Kafka?
"Že jsem, plyne jen z toho, co mě vzdaluje druhým a činí mě zrovna tak nesrozumitelným pro náhledy jejich inteligence, jako činí je nesrozumitelnými pro mě." (str. 26)
*Sebevražda (str. 74-75)
"... když moje zuby narážejí do jiných, cizích zubů, nakonec aspoň na pár chvil uvěří ve sdílenou důvěrnost koster."
"Když nad sebou vítězím, nebo mám na několik minut ten dojem, moje vítězství je obyčejné vítězství Pyrrhovo.
Bitva utichne, komedie skončí, jsem sám, s prázdnýma rukama, s prázdným srdcem.
Jsem sám." (SCORPION: WELCOME to the club)