Milosrdná vrána
Margaret Owen
https://www.databazeknih.cz/img/books/46_/463850/bmid_milosrdna-vrana-Cxc-463850.jpg
4
127
127
Milosrdná vrána série
1. díl
Temná fantasy ve stylu knih Leigh Bardugo. Fie se připravuje na to, že se stane kapitánkou Vran: skupiny zabijáků a hrobníků, jimiž všichni jen opovrhují. Když přijde příkaz najít tělo šlechtice, cítí, že za svou práci konečně dostane pořádně zaplaceno. Jenže se ukáže, že korunní princ Jasimir svoji smrt nafingoval, čímž připravil Fie o peníze. Místo toho jí výměnou za ochranu dá nabídku, kterou nelze odmítnout. Je možné, že po letech utrpení a výsměchu se Vránám konečně blýská na lepší časy?... celý text
Literatura světová Fantasy
Vydáno: 2021 , Fragment (ČR)Originální název:
The Merciful Crow , 2019
více info...
Přidat komentář
Úplně nevím, jak tuhle knihu hodnotit. Jsem z ní zmatená a několik věcí ani po přečtení nechápu.
Určitě je skvělý nápad celý tenhle svět. Skvělá myšlenka, ale já se v tom docela ztrácela. Třeba začátek. Autorka nás prostě "hodila do rozjetého vlaku" a my jsme se v tom měli zorientovat. Nedokázala jsem si zapamatovat všechny kasty, natož jejich schopnosti. Byla jsem z toho zmatená a několikrát jsem musela listovat zpátky, abych se ujistila, že to chápu dobře. Samozřejmě jsem tohle po pár kapitolách vzdala a prostě jsem četla, i když mi některé věci nebyli jasné.
Další mínus je, že se mi první čtvrtina knihy četla strašně pomalu. Já jsem "rychločtenář" a i Massovou mám přečtenou za den, ale tahle kniha mi díky tomu trvala dva dny. Musela jsem si u toho dávat pauzy a neměla jsem to nutkání číst dál a dál. Do čtení jsem se občas i nutila, protože jsem to nemohla jen tak odložit (nesnáším nedočtené knihy).
Každopádně po první čtvrtce knihy mě to konečně začalo bavit. Četlo se mi to i značně rychleji a občas jsem cítila i takové to napětí a potřebu číst dál.
No a všechny postavy jsem si oblíbila. Hlavně Tavina a Fie. Vždycky mi zvedli náladu nebo mě donutili se rozesmát.
Závěr je takový, že tohle není nejlepší fantasy, kterou jsem kdy četla. Jenže i tak jsem si ty postavy dokázala oblíbit a zajímá mě, jak bude jejich cesta pokračovat. Takže doporučuji, ale nečekejte od toho nic velkého.
Od této knihy jsem neměla nijak vysoké očekávání a popravdě jsem do ní šla s velkým otazníkem a to byla chyba. Autorka nás totiž doslova hodí do rozjetého vlaku, přišoupne spoustu dalších cestujících (v tomto případě nových postav) a nějaké to nadpřirozeno, a proto bylo pro mne opravdu těžké se ve světě zorientovat. Zapamatování jednotlivých kast a schopnosti daných zubů jsem vzdala po pár kapitolách, přesto mi magie se zuby přišla z celé knihy nejzajímavější. Hlavní postavy se po celou dobu knihy neustále přesouvají z místa na místo, až v tom máte pěkný chaos. Abych tomu přidala třešničku na dortu, nesmím zapomenout zmínit romantickou linku, která naštěstí nebyla hlavním motivem celé knihy. (díkybohu za ty dary) Protože jsem od knihy nic nečekala, nejsem vyloženě zklamaná, ale pokud hledáte zábavnější fantasy, Milosrdnou vránu si napište až na konec TBR listu.
Mám ráda knihy se systémem kast. Samozřejmě nesmí chybět láska a nějaká ta kouzla. Je smutné, že všichni opovrhují a chtějí zabít zrovna ty členy společnosti, bez kterých by vlastně oni nemohli žít. Hlavní hrdinka mi byla sympatická. Rodina pro ni byla nadevše. Za každou cenu se snažila splnit sliby, které dala, což málo kdo umí. Jeidné, co mi k ní nesedělo bylo, že několikrát brečela, vlastně docela často, což mi k její jinak tvrdé povaze vůbec nešlo. Mojí nejoblíbenější postavou byl asi Tavin a nejméně oblíbený princ Jasimir. Divím se, že za ty blbý namyšlený kecy dostal přes pusu jen jednou. Naštěstí se časem srovnal, pochopil a vypadá to, že by mohl být možná někdy dobrým králem. Milosrdná vrána je taková oddechová fantasy, kterou jsem si moc užila.
Knihu bych přirovnala k cestě po ledové pláni kdy se na ní objevují pruhy pouště. Kniha má výborný nápad ale zpracování by mohlo být trochu lepší. Četla se hrozně pomalu, ale některé pasáže zase příliš rychle. V momentě kdy jsem knihu chtěla zavřít dát do knihovny a už nikdy ji neotevřít jsem si řekla že ji dočtu. A jsem za to ráda jelikož konec se mi hodně líbil přišlo mi to jako jiná kniha. A asi jestli vyjde další díl tak se do něj pustím. I když hlavní hrdince bych někdy nejradši dala facku. Dávám 3,5 hvězdy hlavně za ten konec a za nápad.
Ufff… na tuhle knihu jsem se těšila díky skvělým ohlasům ze zahraničí a já mám teď po dočtení dojem, že jsem četla úplně něco jiného.
Začátek se mi líbil, tam se seznamujeme se světem, s jeho pravidly a se zubní magií (tak jsem tomu začala říkat) a to bylo boží! Pak se hrdinové začali cestovat a tady přišel kámen úrazu, protože tři čtvrtiny knihy jenom někam jdou, jdou a zase jdou.
Romantická linka tady je za mě trošičku insta, protože proběhlo pár rozhovorů a najednou se ti dva milují… ehm ne. Přátelské vztahy tady byly o něco lepší než romantický, ale stejně to nebylo bůhvíco. Celkově asi vztahy autorce moc nejdou napsat, protože potencionál tam vidím snad u každého, ale prostě nic extra.
Po zkušenostech se SJM mi er forma vůbec nevadí, naopak jsem ve fantasy za ní ráda, ale tady mi nějak nesedla. Asi proto, že jsme stejnak sledovali jen hlavní hrdinku.
Popravdě jsem ji v polovině chtěla vzdát a pak i o dalších sto stránek, ale konec mě mile překvapil! Rozhodně jsem ho takový nečekala, takže ten celou knihu dosti vylepšil.
Ta kniha má velký pontencionál hlavně díky magickému světu, ale to věčné cestování a opakující se zápletky tomu dost ublížily prostě.
2,5/5
Na tuhle knihu jsem se prostě těšila, to bez debat, ale pořádně jsem nerozuměla tomu hodnocení, to, že tomu zatím nikdo nedal plný počet. Nějak se mi nechtělo věřit, že by ta kniha mohla být "nic moc", když jsem pozorovala spíš opak. No, tak jsem se o tom chtěla sama přesvědčit. Teď už to ale chápu. Jsem jen malinko zklamaná a je to škoda, protože tohle mělo jako celek obrovský potenciál. Abych byla upřímná, na tu formu vyprávění jsem si musela zvykat, přeci jenom se teď spíše setkávám s vyprávěním z první osoby, ale dalo se to. Čtivost byla, takže jsem ji i relativně rychle přečetla. Jenže mi tam něco nevonělo. Snad to nebylo tak učesané, snad se tam sdělovalo něco bez důležitých slov, snad v tom příběhu jeli na domněnky mezi sebou a byla z toho pointa, která mi osobně unikla nebo spíš nedávala smysl. Důležité věci nedotažené, nevysvětlené, respektive nevyřčené. Prostě... V tomhle směru z toho mám hrozný dojem. Nebylo to samozřejmě stále, ale bylo toho tam dost na to, aby mi to vadilo.
Hlavní hrdinka Fie nebyla špatná, naopak jsem jí měla celkem ráda a fandila ji. Nijak jsem jí nezáviděla úlohu, kterou jako Milosrdná vrána měla ani vlastně život. Tu misi, ten úděl bych ještě chápala, ale to, že jejich život je jen o cestování, navíc o nebezpečném, kde nasazují vlastní krky? To teda ne. Jediné, co mi na ní teda vadilo, byl věk. Proč nebyla starší, sakra? Tohle mi tam nepasovalo. Protože mi přišlo neadekvátní, jak se ta šestnáctiletá, byť ostřílená, holka chovala. V některých scénách či výrazech to bylo mimo.
Druhý hlavní hrdina a vlastně i třetí hrdina byl Jestřáb Tavin a princ Jasimir. Princ byl fajn, neměla jsem s ním problém. Většinou jen postava, která čeká, poddá se, ačkoliv se snaží rebelařit. Však Tavin? Ten byl něco jiného. Postava, která si mě zcela získala. Líbil se mi jeho charakter, humor, průpovídky. Měla jsem ho ráda a se zájmem jsem sledovala jeho kroky. Ani tyhle dva dohromady neměli jednoduché bytí, které se nezávidí, i když jeden z nich je princ.
Co se týče romantické linky. No... rozhodně mohla být lepší. Pravdou je, že to pro mě nebylo nejhorší, dalo se to. I když... když Fie přidáme pár let, tak by se k sobě i hodili, přeci jenom ta odlišnost, určitá nevraživost teď dost letí a prostě bere, ale vzhledem k tomu, jak dlouho ten příběh časově trval? Milujou se už po měsíci a fous? Opravdu?
Ten svět, který nám autorka předložila je za mě dost originální, propracovaný, dost dobré fantasy, které se mi moc líbilo a bavilo, a to v mnoha aspektech - postavy, mluva, kasty, prostředí, atd. Bylo i fajn to, že se objevilo něco, co je svým způsobem tabu anebo to není rozhodně tak časté - druh antikoncepce, zmínka o krvácení, sex, orientace. To, že se celá kniha procestovala je logické, nevadilo mi to a neshledávám to za kaz. Akorát, to v jaké formě to bylo napsané, respektive nenapsané, mi dělalo zmatek a vyvolávalo to ve mě pocit složitosti. Nebyl to rozhodně jednoduchý svět a ještě to ztěžovalo tohle. Obrovský kaz, tohle čtenář prostě nechce. Občas jsem se vrátila na předchozí řádky, zda jsem něco nepřehlédla - ne, nepřehlédla. Chci tomu rozumět a pochopit to. Ne, dostat něco, co si musím domyslet sama anebo to přejít, protože na to stejnak nepřijdu a vzniká díra, která nelze vyplnit, ale táhne se semnou pořád dál. Prostě tam jednoznačně chyběly informace. Škoda.
Do plusu musím přihodit to, že se tam stále něco dělo, pořád byla nějaká akce, menší nebo větší, rozhovory. Nenašla jsem místo, kde bych se nějak nudila. A musím taky pochválit obálku, je vážně úchvatná.
Jak jsem zmiňovala, teď už chápu to hodnocení. Strašně jsem si přála to zvrátit a dát plný počet, jenže to vážně nejde. Ta kniha mi to nedovolila. Kdyby si s tím autorka vyhrála ve smyslu: bylo řečeno, co má být, aby bylo vše jasné, trochu to stylově učesat, alespoň hlavní hrdince přidat zletilost, přihodit uvěřitelnější romantickou linku, která by na konci nemusela být klišé - bylo by to všechno skvělí.
Konec knihy je ale za mě trochu nečekaný, aspoň v několika aspektech, proto to znamená, že člověk potřebuje další díl, aby se to mohlo všechno rozklíčovat, přeci jenom, stalo se tam toho dost. Upřímně doufám, že se toho druhého dílu dočkáme, byla by škoda, kdyby to bylo jinak. Začínám se těšit, ale především jsem zvědavá. Mělo by nás toho čekat dost. Taky nemám problém doporučit a hodnotím 4*,ačkoliv s odřenýma ušima. :)
Od knížky jsem čekala trochu něco jiného, nicméně i tak se mi vesměs líbila. Jediné co bych vytkla je místy zmatený děj - možná jsem jen rychle četla a přeskakovala, ale občas jsem úplně nepobrala co přesně se stalo, musela jsem jsem si dozjistit jak staré jsou jednotlivé postavy. Jinak se mi děj líbil. V knížce je především hodně cestování, osobně mi přišlo zajímavé, jak ostatní kasty vnímají Vrány a proč.
Za mě vcelku příjemná oddechovka s kapkou romance a dobrodružství.
Zemi sužuje mor. Jakmile se někdo nakazí, dá se znamení, Vrány přijdou a nakaženého zabíjí. Magii čerpají ze zubů (mohou se například skrýt před zraky ostatních nebo rozdělat oheň).
Všichni jsou rozděleni do jednotlivých kast - Fénixové vládnou, Jestřábi slouží jako strážci, existují ale i Supi, Labutě, Holubi a další.
Takhle vymyšlený svět se mi líbil, ale nestačilo to. Postavy mi přišly jako na vedlejší koleji. Ani jedna z nich mě nezaujala natolik, abych se o ní vůbec zmiňovala. Fie měla potenciál stát se skvělou hlavní hrdinkou, ale po pár stranách to s ní šlo z kopce.
Jedna hádka + jeden rozhovor = láska na celý život. To se ani nedá nazvat romantickou linkou, nebo jo? Ne, to by jinak byla naprosto otřesná.
Celá kniha byla bez nějaké větší akce nebo zvratů. Furt jen chodili sem a tam a nebavilo mě to. Nudnější knihu jsem letos ještě nečetla. Konec byl extrémně přeplácaný, ale zas jsem měla radost, že už to utrpení brzy skončí, tak jsem si ho někdy i užívala.
Na spojitost se jménem Leigh Bardugo můžete zapomenout. Milosrdná vrána od Margaret Owenové s ní nemá nic společného.
✨Děkuji @humbook za e-knihu.
Milosrdnou vránu vnímám jako takové pomalejší fantasy. Nečekejte mraky akce, sem tam se něco stane, ale většinu času se postavy někam přesouvají a uznávám, že toho putování postav na mě bylo občas už trošku moc. Možná právě tohle mi bránilo se do příběhu víc vcítit a víc ho prožívat. Rozhodně některé pasáže v knize nebyly úplně nutné a kdyby je autorka proškrtala, přidalo by to příběhu na dynamice. Mou pozornost si drželo hlavně fungování společnosti a magický systém. Jinak je příběh trošku plochý a očekávala bych více propracovanosti. Respektive kniha je taková, že na začátku Vás chytne a pak to postupně skomírá, z toho pak najednou zas autorka vymyslí něco, co Vás v příběhu udrží, ale pak zase dlouho nic.
Milosrdná vrána
Kniha sa čítala dobre. Prostredie mi sadlo, bolo to niečo iné, niečo nové. Fia ako hlavná hrdinka ma bavila. Bolo tam síce veľa postáv a všetka tá mágia, zuby , kasty ale dosť rýchlo som sa v tom zorientovala. Vzhľadom k tomu že sa celý čas každý bál oleandrov by si zaslúžili trochu viac popisu. Viac akcie. Ale, neviem proste, niekoľkokrát som musela listovať či som niečo zle pochopila alebo bol problém v preklade, prípadne u autorky, ale boli tam miesta kde som mala pocit že mi niečo unika.