Mezi vlnou a zdí
Franz Wurm
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/520453/bmid_mezi-vlnou-a-zdi-aqr-520453.png
5
5
1
Musí velký básník prožít velké trauma, aby se rozepsal? V případě Franze Wurma tomu tak bylo. Jako dítě za války doslova ztratil svou rodnou řeč. A když ji postupem času nacházel — v anglické podobě u pěstounů — nacházel ji ve formě básní, hudebních básní, jeho nadšení pro hudbu se do nich jednoznačně vepsalo. Jeho poezie vytváří „děje“ přímo z jazyka, už v něm hledá a pátrá po vyjádření vztahu, hrubiánství, útočnosti i útěšnosti nikoli na ulici, nýbrž mezi slovy. Franz Wurm nám poskytuje příklad dvou různých pólů poetiky, ke kterým během svého života dospěl. Jeho výpověď odehrává kdesi vzadu, hlouběji v jazyce…... celý text
Přidat komentář
Autorovy další knížky
| 2004 |  Rozevřená fuga |
| 2018 | Král na střeše / König auf dem Dach |
| 1974 | Břehy v zádech |
| 2023 | Mezi vlnou a zdí |
Kniha Mezi vlnou a zdí je v
| Přečtených | 5x |
| Knihotéce | 5x |
| Chystám se číst | 2x |
Obtížně zařaditelná, ale originální smršť veršů, vět, poezie, kterou bych asi nejpřesněji označil oblíbeným "goofy", taky jsem si občas říkal, že to má rytmus až rappový (WWW Neurobeat, halo?). Franz Wurm vám dává míchanici, která ve vás vyvolává dojem, že pravidla vlastně neexistují (a taková svoboda mě vždy, celou bytostí, hrozně nadchne). Asi bych si nedovolil ho k někomu vyloženě přirovnat (i když mi z nějakého důvodu v hlavě zní Henri Michaux). Jazykově velmi, velmi hravé a o jazyku samotném rovněž, i o překládání, aby taky ne, Wurm sám překládal a žil na spoustě míst (narozený v Praze, ale žil i v Anglii, Švýcarsku, Izraeli, nějakou dobu i zpátky v Československu) obsahem i značně společensko-kritické, určitě ne banální či jednoduché, člověk se musí na ty přechody a transformace textu soustředit a naladit, i když to obsahově mnohdy stejně nepochytí, někdy je potřeba to holt spíš víc slyšet, cítit.
"...Dřív ses nesměl odvážit svobodně myslet;
teď smíš, ale už se to neumí:
lebka vězí ve spodním konci
trychtýře a chce myslet už jen na to,
co se má chtít: má právo smět,
co musí... "