Měl jsem sen

Ukázka z knihy Sedím sám v pokoji, pozoruji plameny plápolající v krbu a rozjímám nad svým dosavadním životem. Ve svých myšlenkách se cítím, jako bych snad ani nebyl přímou součástí svého života, ale pouze jakýmsi jeho vnějším nestranným pozorovatelem. Vystupují přede mnou chvíle štěstí, lásky ale i nenávisti. Mám před očima období života, kdy jsem se cítil pánem světa. Ale také dobu, kdy jsem nevěděl jak dál a nevsadil bych na sebe ani čtvrťák. Období, kdy jsem mrhal penězi, aniž jsem pořádně věděl proč a myslel jsem si, že mi to přinese štěstí. Avšak i chvíle, kdy jsem nevěděl, co bude následovat další den a byl jsem odkázán na pomoc druhých. Ve svém životě jsem poznal spřízněné duše, které se však časem změnily v někoho jiného. Vidím své protějšky, které jsem na své cestě životem potkal. Které jsem miloval takové, jaké byly když jsem je poznal a nemohl je milovat takovými, jakými se posléze staly. Ty, které mě milovaly, ale také ty, které mě jen využívaly. Proč téměř všechny mé partnerky toho měly tolik společného? Jako by to byly kopie jedné a téže osoby, jen její zevnějšek se měnil. Jak je vůbec možné, vybrat si pokaždé někoho, kdo mne tak jako ten předešlý zcela stejně srazí na kolena? Čím jsem takové události a osoby přitahoval a proč jsem se nepoučil ze svých dřívějších chyb? Proč jsem zažíval stále totéž? Jako bych žil v začarovaném kruhu či jakémsi labyrintu, aniž jsem si to uvědomoval? Proč jsem studoval školu, která mě nebavila a proč jsem si vybral povolání, které jsem neměl rád i přes to, že jsem v něm byl poměrně úspěšný. Proč jsem nedokázal najít pro mne tu správnou cestu života a jít po ní? Proč jsem mnohdy jednal tak, jak jsem jednat vlastně ani vůbec nechtěl? To vše, nyní přede mnou leží jako střípky mých vzpomínek a já v duchu přemítám nad příčinami těchto událostí a nad cestou osudu, po které jsem doposud kráčel ve svém životě. Co mě vlastně vedlo při mých rozhodnutích, co mi pomáhalo a co mi kladlo do cesty překážky?... celý text