Medvídek Pú (20 příběhů)
A. A. Milne
https://www.databazeknih.cz/img/books/25_/2589/bmid_medvidek-pu-RcN-2589.jpg
4
757
144
Příběhy tohoto neobyčejného medvěda a jeho přátel si získaly malé i velké čtenáře na celém světě. Pú – sympatický popleta, oslík Ijáček, Klokánek, Prasátko, Tygr, Sova, a především Kryštůfek Robin prožívají společně dobrodružství plná legrace a úžasné fantazie, která nás zavedou do neméně podivuhodného Stokorcového lesa.... celý text
Literatura světová Pro děti a mládež Pohádky
Vydáno: 1978 , Albatros (ČR)Originální název:
Winnie-the-Pooh / The House at Pooh Corner , 1928
více info...
Přidat komentář
Velmi hezká knížka. I když jsem ji četl poprvé jako dospělý svým dětem, přesto měla i pro mne své kouzlo.
Kniha, která roste s vámi. S každým rokem rozumíte více slovům a tomu, co je za nimi.
V dětství moje úplně nejoblíbenější knížka..četla jsem ji stále dokola. Do teď ji mám schovanou v knihovně.Moc hezky psaná a za mě doporučuji všem rodičům pro své děti nebudou litovat.
Jo, 10x jo! Nezapomenutelná knížka mého dětství. Pú, Prasátko, Ijáček, Tygřík, Klokánek a úžasný Krištůfek Robin. Nádherná vzpomínka.
" Z doby kamenné"
Četla jsem jako puberťák a moc se líbila taky pohádka. Kryštúfka Robina, Ijáčka, Klokanka a další postavy budu mít zapamatované celý život.
Som rada, že táto hravá a roztomilá knižka vyšla s pôvodnými ilustráciami E. H. Sheparda. Ako dieťa som mala Púa spojeného s Nesselmanovými kresbami, ktoré sa mi páčili. Ale na Shepardových ilustráciách milujem práve to, že nevyzerajú ako skutočné zvieratá, ale ako hračky, živé, chodiace a rozprávajúce hračky. Ak by sa stala nehoda iným rozprávkovým postavám, veruže by ste ich nemohli dať do poriadku pomocou kladiva a klincov. Ale u Milna to možné je. Jeho postavy na jednej strane jedia, smejú sa alebo sa boja a na druhej strane ich môžete ťahať po schodoch hlavou dole bez obavy, že im ublížite. Milne so samozrejmou ľahkosťou skáče z reality do predstavy a späť. Práve to ma tak okúzľuje, tá absurdita, ktorá je pritom dôverne známa. Umocňuje to môj pocit, že som sa ocitla v detskom svete, imaginárnom a pritom reálnom. Moje hračky tiež hovorili a chodili a pokojne zniesli, keď som im bez anestézie obyčajnou ihlou prišívala natrhnuté uško. A presne to Shepard vystihol.
Na jednej strane veľmi pekná, láskavá a zábavná knižka, na druhej strane aj hlúpa a jednoduchá. Veľmi sa mi páčilo, že kniha sú príbehy, ktoré rozpráva otec synovi o ňom, jeho plyšových hračkách a ich vymyslených dobrodružstvách. Charaktery jednotlivých zvieratiek boli zvláštne. Pú bol fajn, síce hlúpučký, ale dobrák a mal pár dobrých nápadov. Prasiatko bolo trochu múdrejšie ako Pú, ale iba o málinko a zasa bolo dosť zbabelé. Sova sa tvárila múdro, ale či niečo ozaj vedela, to nevedno. Králik bol asi jediná múdra postava v tejto knihe. Ru bol dieťa a podľa toho sa správal. Kanga nebola podľa môjho názoru nejaká ukážková matka. Tiger bol pobláznený a vymýšľal si stále. A Híkaj bol tak odporný, nepríjemný, deprimovaný a otrávený, že som ho fakt že nemohol vystáť. Krištof Robin mi tiež neprišiel, že by nejako veľa rozumu pobral, ale tak tiež bol dieťa. Otázka je, či je fajn ukazovať deťom takéto charaktery. Dialógy boli aj niekedy fakt vtipné a plné bizarností, a to až do takej miery, že ich viac ocenia dospelí ako deti. Kniha pekná a určite z nej budem čítať deťom, ale ja som už asi ďaleko za cieľovou skupinou.
Knihu jsem kdysi před lety četla dětem, ale nikoho z nás zrovna moc nenadchla. I přesto jsem ji přečetla vnučkám a těm se líbila. Na závěr ji hodnotím průměrem, protože já jsem jí na chuť nepřišla ani po tak dlouhé době.
Medvídek Pú si mě získal. Působí tak hloupoučce a přitom má až obdivuhodně moudré myšlenky. Příběh je tak nevšední, křehký, něžný ale i vtipný a někdy až napínavý,že se vám navždy zaryje hluboko pod kůži.
Medvídka Pú jsem četla až v dospělosti. Z dětství si pamatuji pouze kreslené pohádky v televizi. Přestože už nejsem ta správná cílová skupina, pro kterou je knížka určena, čtení mě bavilo. Knížku jsem předala neteři a synovcům, tak uvidíme, zda neurotická zvířátka osloví i je.
Tento skvost mezi dětskými knížkami jsem poprvé četla, resp. vyslechla až v dospělosti. Manžel nám (mně a miminku v bříšku) ho předčítal před spaním. A teď o knihu projevila zájem sama Barunka (téměř 4 roky). Vlastníme vyřazenou z knihovny, tak bylo jen otázkou času, kdy jí padne do oka:-)
Čtení jsme si užívaly obě. Zatímco dcera bedlivě sledovala zážitky hlavních protagonistů, mě nejvíc bavily dialogy. Mnohdy jsem se tak smála, že jsem nebyla schopná předčítat. K srdci mi přirostla všechna zvířátka. Moudře se tvářící Sova (píšící se SOAV), věčně zarmoucený a litující se Íjáček, verše skládající Medvídek Pú, bojácné, přesto správňácké Prasátko, neposedný Klokánek a starostlivá Klokanice, skákající a chvástající se Tygr a plány spřádající Králíček. Kryštůfkovi Robinovi jsem na chuť přicházela nejdéle. Dříve mi přišel v příbězích jaksi nadbytečný. Ani postava vypravěče mi nebyla úplně jasná. Až když jsem narazila na knihu v originálním znění, tak jsem pochopila, kdo komu (otec synovi) příběhy vypráví. Od té doby jsem si Kryštůfka Robina a jeho dětský svět užívala mnohem víc. K pochopení mi napomohly i kouzelné původní ilustrace od E. H. Sheparda. K českému vydání, které jsem četla, mám 2 výtky. 1) Absence autorovi předmluvy. Český čtenář je ochuzen o to, jak získal Pú jméno a hlavně nemá možnost pocítit vřelý vztah otce ke svému synovi, který z přemluvy sálá. To může vést ke ztížené orientaci v samotných příbězích. 2) Vynechání zásadní ilustrace, na které schází Kryštůfek Robin ze schodů a táhne za sebou plyšového medvídka, ten naráží hlavou na schody a ozývá se známé bum, bum, bum.
Dceři jsem při čtení ukazovala původní ilustrace a musela vysvětlit, že tatínek vypráví Kryštůfkovi Robinovi příběhy. A že v těch příbězích vystupuje on sám (dcera má také ráda, když jí vyprávím příběhy, ve kterých vystupuje ona) a že v nich jsou i jeho plyšové hračky (zase stačilo poukázat na to, že i ona chce, abych do příběhů zapojovala různé hračky). Nemyslím si, že to děti samy dokáží rozklíčovat.
A. A. Milne úžasně vykreslil jednotlivé postavičky. A udělal to převážně prostřednictvím dialogů! Klobouk dolů. A ty Púovo písničky a básničky jsou překrásné. Písničku o čokoládě slyšeli určitě i naši sousedé:-) Tady je:
Láda, láda, čokoláda,
a tu každá bába ráda,
i když se jí třese brada,
láda, láda, čokoláda.
Láda, láda, čokoláda,
tou vždy uctíš kamaráda,
té si moje srdce žádá,
láda, láda, čokoláda.
Láda, láda, čokoláda,
lepší je než marmeláda.
Láda, láda, čokoláda,
tramtaráda, tramtaráda.
Pro zajímavost tady je originální verze:-):
Cottleston, Cottleston, Cottleston Pie,
A fly can't bird, but a bird can fly.
Ask me a riddle and I reply:
„Cottleston, Cottleston, Cottleston Pie.“
Cottleston, Cottleston, Cottleston Pie,
Why does a chicken? I don't know why.
Ask me a riddle and I reply:
„Cottleston, Cottleston, Cottleston Pie.“
Cottleston, Cottleston, Cottleston Pie,
A fish can't whistle and neither can I.
Ask me a riddle and I reply:
„Cottleston, Cottleston, Cottleston Pie.“
Během posledního týdne jsem byla Klokanicí, Sovou i Tygrem, dcera si oblíbila Klokánka (má s ním hodně společného:-)). Vyzkoušeli jsem si „medvědí klacíky“ a i dokonce náš nejmenší (1,5 roku) chtěl, abych mu při kojení četla Púa a vždycky volal Barču, že se bude číst. Akorát se mu nelíbilo, když jsem zpívala Púovo písničky:-) A mně nezbývá než všem popřát:
MNOMO HOHO ŠETĚ ZETÍ.
Tohle je knížka mého dětství. Audioknihu namluvenou Markem Ebenem znám naprosto nazpaměť, ale do téhle chvíle jsem si ji vlastně nikdy nečetla sama. A byla to krása... Skutečně kam se hrabou všechny ty knihy, které se tváří jako nejdůležitější na světě? Ne... tahle kniha má odpověď na všechno... Ani netušíte, jak moc se musím držet, abych pomocí ní lidem neustále neodpovídala...
Obzvlášť "Ve včelách se jeden nevyzná", "Tygři všechno rádi", "Zdá se mi, že je čas na něco menšího" a "Jak dojemné" se ukazují být velmi neodbytnými...
Tuhle knížku jsem v dětství miloval. Když jsem jí zrovna nečetl, tak jsem v ní často listoval a díval se na obrázky. Jooo, to všechno vodnes čas, jak zpíval Walda :-)
Tak bohužel. Mně knížka prostě nesedla. Samozřejmě dnes jsme již dospělá a můj pohled je jiný než pohled dětský.
Každopádně text mi přišel velmi táhlý, nudný a do jisté míry i smutný a depresivní.
Medvídka Pú jsem milovala už od dětství, ale až teď jsem se poprvé dostala k originální knížce. A byla nádherná. Plná milých Púových (a nejen jeho) mouder o tom, že narozeniny jsou pomíjivé, pravopis není tak důležitý, jak se zdá, a že je jedno, jestli své příbuzné zrovna potřebujeme, vždycky bychom měli vědět, kde zrovna jsou. Kniha se skládá z moc krásných příběhů, které jsou mnohdy psány spíše pro dospělé, než pro děti. A Ijáčkův sarkasmus byl dokonalý.
V dětství jsem ho neměla ráda, připadal mi líný, zmatený a pasivní a zdálo se mi, že dost šikanuje a zneužívá Ijáčka. A ten byl nejlepší. Na Klokánka si netroufl, ten měl maminku. V dospělosti jsem mu odpustila. Ale Ijáček je nejlepší pořád. Ach, Pú...
Štítky knihy
pohádky pro děti med pro děti od 5 let zvířátka životní styl oslíci pro začínající čtenáře medvídek Pú prasátka, vepři
Autorovy další knížky
| 1978 |  Medvídek Pú (20 příběhů) |
| 1931 | Dobrodružství medvídka Pů |
| 2000 |  Dva lidé |
| 1924 | Tajemství Červeného domu |
| 2013 | Když jsme byli velmi mladí |
Kniha Medvídek Pú (20 příběhů) je v
| Právě čtených | 17x |
| Přečtených | 1 048x |
| Čtenářské výzvě | 132x |
| Doporučených | 97x |
| Knihotéce | 466x |
| Chystám se číst | 110x |
| Chci si koupit | 40x |
| dalších seznamech | 25x |
Četla jsem jako dospělá v originále, neskutečně milá kniha, líbily se mi slovní hříčky, česky jsem nečetla, nemůžu srovnat.