Medárky
Robert Ruark
Americký spisovateľ a novinár Robert Chester Ruark spracúval vo väčšine svojich románov autentické momenty zo života. V poslednom románe Medárky predstavil do umeleckej podoby predovšetkým skúsenosti z vlastnej novinárskej praxe, zážitky z ciest po Afrike a z vojenskej služby v námorníctve za druhej svetovej vojny. V románe prináša psychologickú sondu do života dosť úspešného spisovateľa a novinára Aleca Barra, ktorý za pracovné úspechy platí veľkú daň - dvoma stroskotanými manželstvami, nenaplnenou láskou, zákernou a nevyliečiteľnou chorobou. Ruark neustále kontrastuje hrdinove úspechy na literárnom poli s prehlbujúcou sa duševnou krízou a zhoršujúcim sa zdravotným stavom. Aleca Barra vykresľuje ako schopného a ambiciózneho muža, z ktorého však skomercionalizovaná americká spoločnosť vytvorila ,,cudziu postavu, ktorá patrí všetkým a vlastne nikomu". Ďalším kontrastom je rastúce materiálne bohatstvo hrdinu, no zároveň klesajúca schopnosť nadviazať s okolitým svetom skutočne tvorivý dialóg. Predstava, resp. obraz medára a medárok, ktorú Ruark premieta aj do názvu románu, má hlboký symbolický význam v rozporuplnom živote hlavného hrdinu. Aleca Barra a dnešné americké ženy síce stotožňuje s jazvecom medárom, no zároveň si uvedomuje, že sám život vzal na seba ponurú podobu zvieraťa. Život v americkej spoločnosti útočil a útočí človeku inštinktívne na slabiny a potom ho len tak z pasie zabíja. Ruarkov román je úprimnou umeleckou výpoveďou o autorovej profesii, o jeho generácii, ale aj - v širšom zmysle slova - o súčasnej konzumnej spoločnosti Spojených štátov.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 1987 , SmenaOriginální název:
The Honey Badger , 1966
více info...
Přidat komentář
Pěkný příběh o spisovateli, určitě dost autobiografické. Četl jsem už podobné o spisovatelích od jiných spisovatelů a při tomto jsem se moc dobře bavil.
Na svou ohromnou délku velmi čtivá kniha. Ale tak trochu protivná a smutná - do Alecova onemocnění jedním způsobem, pak pro změnu zcela jiným. Je to jedna z těch knih, u nichž mám pocit, že pokud je život opravdu takový, bylo by asi nejlepší odstřelit se rovnou. Naštěstí pořád věřím, že takový být nemusí. Což nic nemění na tom, že není dobrý nápad tuto knihu dočítat před spaním - koneckonců jako i mnohé další. Z hlediska literatury musím ještě jednou zopakovat a vyzdvihnout čtivost knihy, ovšem mám pocit, že je to docela na úkor různorodosti zápletky i postav samotných. Všichni jsou až příliš skvělí řečníci a až příliš stejní řečníci. A teď k ději - nevím, nakolik se autor ztotožňuje či neztotožňuje s hlavní postavou, ale je to pro mě natolik významný problém, že se k nemohu nemohu nevyjádřit. Ve skutečnosti bych svůj komentář ke knize nejradši začala větou typu "Aleca bych na krku mít fakt nechtěla." Je kniha v tomto odrazem reality? Ano, u některých doma určitě. Ale opravdu nevěřím, že u všech. Možná jsem na to příliš mladá, ale stejně mi ten názor nikdo nevymluví. Bylo to smutné, tak niterně smutné čtení, že nemít tu jistotu, že mám pravdu, měla bych za půlkou knihy chuť poslat všechny chlapy do někam, především pak autora. Ten přístup k ženám (a koneckonců i přístup oněch žen) je něco, co mi zvedá tlak i žaludek. A pak je tu část o Africe a lovu zvěře, tato část mě opravdu namíchla. Na druhou stranu Ruark zde velmi dobře popisuje nelehký život se spisovatelem. Kniha mi ležela doma v knihovně netknutá 8 a půl let. Jsem ráda, že jsem se k ní konečně dostala, jen nevím, zda na ni budu mít kdy ještě náladu. Koupila jsem si ji tehdy, pokud si dobře pamatuju, pouze na základě názvu, který mi přišel tak trochu jako zaříkadlo, zcela bez jakékoli znalosti o autorovi. Shrnula bych to takto: Dobrá literatura, lidsky poměrně odpudivé. Důležité jsou pro mě obě stránky věci.
Kniha ma bavila, ale vedela by som si ju predstaviť aj s menším počtom strán. Prechádzala som čítaním pomaly, potom nastal rýchly spád a takto sa mi to striedalo. Spisovateľ, ktorý naozaj mal o čom písať. Zúčastnil sa vojenskej služby a veľa cestoval hlavne po Afrike. Tú uprednostnil aj pred láskou. Som síce žena, ale chápala som postoj Aleca, bol mi niečim sympatický. Trochu smutný koniec, asi som si ho predstavovala trochu inak, no čo už. Ja chcem všade dobré konce - ako dieťa som nečítala rozprávky.....dávam si ju do čitateľskej výzvy.
85% ale jo celkem jsem hlavnímu hrdinovy rozuměl. Zamrzí akorát občasná zdlouhavost, díky které jsem s knihou dlouho bojoval.
Ruark napsal tento román stejným způsobem, jakým tvořil i v příběhu Alec své knihy - poctivě, pracně, svědomitě. Všechny popisy i dialogy jsou až neuvěřitelné, místy i velmi vtipné, dokonalá hra se slovy. ALE..v některých místech je toho až moc. Taky mě strašně rozčilovala slova "holčička", "chlapeček", "děťátko" apod. - kdoví, jak je to v originále, ale z tohohle překladu mi bylo nevolno. Jediná část, kdy mi Alec i jeho slovní projev přišel opravdu sympatický, byly námluvy Jill v Londýně.
Cesta životom jedného amerického spisovateľa, no možno v tom nájsť niečo viac, ako životopis. Je to život v Amerike vojnovej aj povojnovej atmosféra veľkomesta aj úspechy a neúspechy v súkromí a práci. Trochu veľa strán, miestami nudných, miestami som preskakovala písmená v snahe posunúť dej ďalej.
Toto opravdu není můj šálek čaje. Pro mě nezajímavý příběh o spisovateli, který nejspíše prochází krizí středního věku a neví co vlastně vůbec chce. Dočetla jsem jen proto, že se mi hodí do čtenářské výzvy.
Dá se to číst, ale je to psané tak trochu moc ve stylu přelomu padesátých a šedesátých let. Je to celé takové beatnické.Hlavní hrdina je, na můj vkus, moc rozervaný. Chvílemi jsem měla nutkání dát mu do ruky lopatu a říct mu ,, ty rozmazlenče jdi něco dělat." Ale jinak to šlo.
Psáno čtivě, ale tento typ hrdiny je pro mne naprosto nepochopitelný a neuchopitelný.
Kniha o povrchnosti muže, jeho ega, člověka, který hledá sám sebe a neví co chce. Někdy je děj až moc roztahaný.
Tato kniha mě moc nebavila. Možná je to i tím, že mi ji doporučila známá, která z ní byla nadšená a já jsem očekávala víc! Za mě příliš rozvlekle popisované situace, kde se vlastně nic neděje. Myslím, že kdybych přečetla 100prvních stran a sto posledních o nic nepřijdu.
Celkem fajn čtení. Pěkný popis života novináře,spisovatele na Manhettenu v 30. a 40. tetech
Knihu mi dala babička trochu hůř se to četlo ale dobrý, ze života, byl to chlípník a taky ho to vytrestalo, dala bych povině číst všem záletným chlapům! láká mě ochutnat růžový gin....
Medojedky? ... med a jed namíchaný v jednom ... a ze života :) ... knihu jsem četla jako "nezkušená" :) a ZAPLAŤ PÁNBUH ZA NI ! Ne že by mě nějak zásadně "uvedla" do života ... ale naučila mě ho milovat ... a chlapy k tomu! .. z hlediska statitistiky (a gaussovy křivule) je to perfektní psycho-otisk 20. století "bílé kulturní rasy" ... která je aktuálně na sklonku svých dní ...
Pokud by se seškrtali všechny scény, kdy někdo někomu nabízel pití nebo o něm mluvil, byla by kniha poloviční. Pak by román měl šmrnc. Takhle jsem se musel nutit ke čtení, na růžový gin jsem už skoro alergický.
Jeden z nejlepších amerických románů, který jsem kdy četl. Na jedné straně autor popisuje Aleca Barra jako v zásadě velmi sobeckého, sebestředného člověka, kterého až teprve rakovina dožene k tomu, aby se přece jenom jednou za život zachoval lidsky a nesobecky (tím že vyžene mladičkou manželku Penny a ušetří jí evidentně zřejmého pohledu na svoje postupné umírání), na druhé straně pohled na to, jak dneska funguje literatura. Dostala mě ona válečná scéna z Londýna, snad nikde nebyla hrůzná válečná scéna vystižena tak málo slovy. Zcela jsem se ztotožňoval s autorovou drsnou kritikou Hemingwaye (když si člověk přečte jeho dílo - tedy hlavní knihy a občas i nějaký ten méně povedený opus), pochopí jednak falešnost tohoto předního amerického intelektuála, jednak vidí, že z hlediska knižního byznysu není ani tak důležité, aby kniha byla kvalitní a pravdivá, ale aby především vyšla v termínu a dala se prodávat (s pomocí kritiků na jedné straně a reklamy na straně druhé). Jméno prodává. Je smutné, že třeba Dumas a Balzac taky chrlili knihy, ale aby se zbavili dluhů A především u Dumase jsou všechny jeho knihy (aspoň ty co jsem četl) hodně kvalitní. Ale prostě měli smůlu, žili ve špatné době. Byznys nefungoval tím správným způsobem. On ten syndrom Viewegh tady byl už dávno. Tady je to popsáno více než dobře a to se jedná o dobu před šedesáti a více lety.
V jistém směru bych Medojedky postavil typově vedle filmu Americká noc. A s ohledem na to, že Americká noc patří k mým nejoblíbenějším filmům, je jasné, jaké místo mají u mně Medojedky v literatuře.
Pamätám si, ako som chcela začať čítať túto knihu pred troma rokmi a došla som iba po dvadsiatu stranu a odložila ju. Teraz, v roku 2019 som sa k nej vrátila a prečítala ju za týždeň. Skvelé napísané, vtrhne do deja a opisy života v New Yorku v 1. polovici minulého storočia sú úžasné, taktiež zážitky z Afriky.