Matka, Buldočina

Jeho první hry, zejména Ananas a Matka (1987), se prosazovaly v českém kontextu v nonkonformním prostředí nezávislých nebo k nezávislosti směřujících divadelních scén. Ananas se opírá o metodu asociativní montáže, v níž dominuje princip aluze, citace či parodické parafráze. Zatímco Matka, pokládaná za událost českého alternativního divadla 80. let, představuje groteskní přetransformování socialistickorealistického a vůbec pseudorealistického dramatu poválečného období, přičemž těžištěm hry se stal princip deformace jednotlivých promluv, dramatický jazyk ad absurdum zesměšňující dobovou frazeologii, ať už společenský žargon nebo přímo politickou hantýrku. Na rozhraní 80. a 90. let se v autorově dramatické tvorbě konstituovalo nové téma, které promítl do několika dalších her: problematika společenského outsidera, individua trpícího komplexy vykořeněnosti, ztrátou domova, traumaty pramenícími z latentní existenciální nejistoty. To vše v dramatických textech J. A. Pitínského prohlubovalo tragický pocit života, stavy deprese z pokřivených rodinných a soukromých vztahů. Analogické motivy dominují i v následujících Pitinského dramatech Pokojíček a Buldočina aneb Nakopnutá kára (1992).... celý text