Marina a růžový kavalír

Marina hleděla na nádherné růže, které jí poslíček právě odevzdal, s velkým údivem. Byla to pohádková kytice, která omamně voněla. Mladá žena zavrtěla hlavou. Že jí občas nějaký hotelový host několika květinami poděkoval za prokázané služby, to se stávalo. Ale růže, a v takovém množství? V okamžiku, kdy si chtěla jít pro vázu, objevila maličkou obálku, jíž si dosud nevšimla. Spěšně ji roztrhla. Udělala byste mi tu radost a povečeřela se mnou, přestože se neznáme? Oddaně váš hrabě Johannes Derendorf, četla a připadala si jako ve snách. Cizí muž, navíc opravdový hrabě, a prosí ji o schůzku.... celý text