Nomád

24. října

Ach jo, většinou nedávám tak málo hvězdiček, ale tato knížka mě hrozně moc zklamala. Někdy mi to dokonce přišlo jak komedie o tom co se dá vše přežít. Stálo mě to hodně sil to dočíst.

10. října

Já poutník, je špička, Nomád není špatný. Ale proti Exilu a Hackrovi je stále povedený.

2 20. září

Srovnávání s Poutníkem je zde poněkud mimo mísu. U Nomáda jsem se totiž ve výsledku bavil.

1 16. července

Tak tohle byla naprostá bomba. Akce od prvních stránek až do samotného konce. Zajímavé zvraty a upřímně, ten konec mě celkem překvapil, i když z posledních stránek, se to dalo čekat. Zápletka a celý děj byl geniálně promyšlený do malinkých detailů. Jediné co, tak ze začátku se seznamujeme se spoustou postav, jejichž charakteristika a seznámení se s jejich životem, nehrají v pokračování téměř žádnou roli. A tím, jak jich je i během knihy docela velké množství, tak jsem se chvilkami ztrácela. Ale pět hvězdiček si to zaslouží i přesto a já teď utíkám do knihovny pro další dva díly.

2 30. června

Tak dalo se to... nebylo to zas tak přehnané jako jiné špionážní romány.... občas měl nějak moc štěstí hlavní hrdina, ale člověk nesmí do všeho moc rýpat... jako oddechovka dobré a závěr slíbil pokračování a já nevidím důvod proč nepokračovat ve čtení...

2 29. června

Jestli je tato kniha dlouhá a překombinovaná, tak pak nevím, co je Já, poutník, ke které je často přirovnávána a kterou jsem se snažila už 2x přečíst. Mně se Nomád líbil. Stylem psaní mi připomíná mého oblíbeného Davida Slatona od W. Larsena a útok formou přenašečů si pamatuju z Do úsvitu od P. Shelbyho. Příběh moc originální není a celé se to točí kolem toho, jaké má Marc během akcí štěstí, čehož si je ale sám vědom. Navíc není tak dokonalý jako již zmíněný Slaton, což ho činí lidštějším.

14. dubna

Trochu jsem se občas ztrácela, ale jako celek napínavé a velmi dobrodružné.