Máme za sebou sto let psychoterapie, a svět je stále horší

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Troufalá a rozhněvaná řada vášnivých rozhovorů a dopisů je sžíravým komentářem a kritikou nejen dnešní psychoterapie, ale také takřka všech významných aspektů současného života – sexuality, politiky, médií, životního prostředí i městského života. James Hillman, kontroverzní a neortodoxní jungiánský psycholog, muž, kterého Robert Bly nazval „nejživější a nejoriginálnější americký psycholog od dob Williama Jamese“ – společně s Michaelem Venturou – provokativním fejetonistou L. A. Weekly a romanopiscem – otřásají mnoha obecně přijímanými přesvědčeními o našich životech, duši i společnosti. Dva brilantní a troufalí intelektuální divoši porušují pravidla a jezdí na červenou, aby udeřili do samotného jádra našich domněnek a pokáceli všechna naše zlatá telata....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/29_/294325/big_mame-za-sebou-sto-let-psychoterapie-wjm-294325.jpg 4.110
Nahrávám...

Komentáře (2)

Kniha Máme za sebou sto let psychoterapie, a svět je stále horší

Shindo
22.04.2019

Pozitívum knihy bolo, že sa na terapiu dokázala pozrieť pekne kriticky a bolo tam viacero zaujímavých myšlienok (hlavne na konci).

Negatív sa ale našlo viac. Na môj vkus prehnane americká, prehnane politická a pri čítaní som mal pocit, že anotácia bola pútavejšia, než kniha samotná. Formát knihy bol zaujímavý (dva rozhovory a viacero esejí vo forme listov), no pri esejách som mal často pocit, akoby na seba málokedy (ak niekedy) autori v odpovediach naviazali - vyzeralo to akoby si každý písal o tom svojom a nereagoval na to, čo mu napísal kolega predtým. Pri rozhovoroch sa mi občas videlo, že to skĺzlo do tliachania bez zmyslu.

Áno, kniha mi nasadila menšieho chrobáka do hlavy, no rozhodne som z nej nebol ohromený. Namiesto pútavého diela, ktoré človeka zhodí zo stoličky a po jeho prečítaní zo seba vyrazí iba úžasnuté "ty vole" som dostal zbierku esejí a nejaké tie rozhovory dvoch nasratých ľudí. Čakal som viac.

LenysekC
22.11.2016

Zatím odkládám. Nevím, jestli je to překladem, nebo čím, ale nechytám se. Když už nějakou myšlenku objevím, je rozhodně k zamyšlení, ale nemá to hlavu a patu, nějakou posloupnost, linku - jako by nevedli dialog, ale dva nesouvisející monology. A ne každé fuck se hned musí překládat jako kua...