Lovec artefaktů
V kůži dobrodruha na volné noze získáš ingot z neznámého kovu – artefakt vyzařující prazvláštní energii – jehož nalezení tě nevědomky vtáhne do víru událostí, které mohou ovlivnit budoucnost celého Baangralského království. Jaká nebezpečí na tebe číhají? Co všechno budeš muset podstoupit, abys odvrátil blížící se hrozbu? Záleží pouze na tobě a tvých rozhodnutích, zdali se staneš věhlasným hrdinou nebo tě kolo osudu vrhne do náruče smrti!... celý text
Komentáře knihy Lovec artefaktů
Přidat komentář
Nepovažuji se za konzumenta gamebooků a už vůbec ne za sběratele. Většinou si dobře vybírám, co si koupím a zahraju. S autorem Lovce artefaktů jsem se ovšem setkal osobně a nyní s odstupem mohu říct, že tento gamebook je stejně sympatický jako autor sám.
Ale popořadě. Téma příběhu a anotace slibují putování napříč žijícím fantasy světem, což je přesně moje nota. Svoboda v rozhodování, prozkoumávání podle mapy, poznávání zákonitostí světa - toho všeho si můžete náležitě užít na 500 herních sekcích.
Příběh je jednoduše vystavěný a ani není příliš překvapivý. Zase na druhou stranu, v solitérních knihách na to není prostor. Artefakt zmíněný v anotaci vás provází drahnou část příběhu a slouží v podstatě k odemknutí informací k základnímu konfliktu v království. Kdyby byl gamebook zpracován např. jako trilogie, teprve pak by příběh získal patřičnou hloubku. Dokážu si představit první knihu, kde hrdina získá ingot neznámého kovu, ve druhé nalezení odpovědí v Levogaru a ve třetí velké finále.
V čem ale Lovec artefaktů vyniká, je technické zpracování. Větvení příběhu má hlavu a patu, opírá se o zákonitosti světa a poskytuje několik zcela odlišných možností putování. Některé události jsou provázané a kniha se často odkazuje na místa či postavy z dřívějška. K tomu má hráč možnost získávat skryté poklady, artefakty a zásluhy, což činí prozkoumávání světa ještě zajímavějším. Co mě překvapilo, někdy k větvení příběhu vedou volby, u nichž bych to vůbec nečekal. Např. při rozhodování, komu pomůžete v probíhající šarvátce, se můžete dostat do zcela nové a neprozkoumané části světa, kam se jinak nedostanete. Zkrátka, znovuhratelnost není pro Lovce artefaktů (a potažmo ani pro jeho autora) sprostým slovem.
K pravidlům se stavím kladně. Vzdáleně vycházejí z FF, ale opravdu jen vzdáleně. Tvorba postavy je zatížena náhodou mnohem méně a navíc jsou zde dodatečná pravidla pro atraktivní souboje. Stále vás mohou zradit kostky (z FF nechvalně proslulý hod 2k6 poskytuje příliš široký interval), ale ve hře existuje dostatek kompenzace v podobě artefaktů, elixírů a kvalitních kousků výzbroje.
Schopností je akorát a jejich využitelnost přiměřená.
Zmíním jen jeden drobný nedostatek. Z textu knihy čiší jistá nevypsanost autora, což se ale u gamebooku dá snadno odpustit. Navíc, když si dnes otevřu Zázračnou kněžku, kterou jsem napsal před téměř deseti lety, její text má tu samou potíž. A když jsme u té Zázračné kněžky - bylo cítit, že Lovec artefaktů se u prvního dílu Gabriela Knoxe lehce inspiroval.
Ale možná jsem zaujatý a jenom se mi to zdálo :)
Každopádně knihu jsem dohrál dvakrát a ani zdaleka jsem nenašel všechny artefakty, poklady a zásluhy. Ještě budu muset podniknout pár výprav, abych zkompletoval vše, co kniha nabízí. A udělám to rád.
Pokud jste dočetli až sem a stále váháte, zda si tento gamebook pořídit a zahrát, neváhejte. Lovec artefaktů je svěží dílko na poli herních knih, a svými kvalitami vás jistě potěší.
Na druhý gamebook pána Zahradníčka som sa veľmi tešil a musím povedať, že som nebol sklamaný. Úvodná voľba mi pripomenula ôsmy diel Lone Wolfa a spolu so systémom trofejí zvýšila znovuhratelnosť. Obtiažnosť je o niečo vyššia, než v Kobkách, ale stále nie je frustrujúca a nevytvára slepé uličky. Som rád, že autor latku nastavenú prvou knihou nepodliezol a napísal ďalší čtivý/hravý gamebook.
A tá mapa na plátne..!
Za mě je to velmi povedený GB.
Herní mechanismus trochu jiný, než jsem zvyklý, ale myslím že to fungovalo dobře. Celkově je trochu kratší, ale jelikož hrajeme se synem ( 6 let ) tak aspoň ho to nepřestalo bavit.
Jak už bylo dříve psáno, opravdu je třeba prolézat místa, která vypadají na první pohled nebezpečně, jinak to je nuda, ale tak to je u GB celkem normální.
Mě osobně se teda nestalo ani jednou, že bych zemřel. Ani náhle a nečekaně, ani v souboji. Naopak v tomhle směru mi připadala kniha hrozně snadná. Možná jsem měl štěstí, ale když jsem končil, ani finálový souboj mě nestál skoro žádné životy a v batohu jsem měl lektvary na obnovení více životů, než byl můj plný počet. Opět při hře se synem to je dobré, ale samotnému by mi to připadalo nudně snadné.
Nicméně celkový dojem je velmi dobrý, určitě zkusíme za čas zahrát znovu a brzo se pustím i do dalšího GB od tohoto autora.
Když sem četl komentáře, byl sem nadšen a musel knihu okamžitě mít. Teď už mé nadšení malinko opadlo. Teda, kniha super. Obrovské množství variant příběhu, a když to ještě spojíte s množstvím voleb postav a jejím nahazováním na začátku knihy... Paráda! I systém boje mi přišel dobře vymyšlený. Jen to není důvod proč jsem ji koupil :( Rozhodování mělo být více logické na základě mé postavy a okolnostech, ne jen 50:50 jestli dveře otevřu nebo ne. Bohužel i zde je to jak jinde. První dvě čtení jsem zkoušel dělat jako bych tam byl, a choval se dle svého charakteru, ale byla to nuda. Pokud se člověk nechová jako d***l co nenakoukne do každého roští odkud se ozývá řev šelmy, nebo se nevloupá do náhodného baráku, kde nemá co dělat, tak si hru prostě neužije (bohužel, pak i snadno zemře). Nehledě na tom, že jsem dvakrát umřel jen tak, aniž by mě něco varovalo a mohl se tomu nějak vyhnout, prostě: "si mrtvý" :( to mi vadí. A hodně. Po šesti čteních si dám teď detox, ale věřím, že se s radostí do ni zase vrhnu :)
Velmi povedený GB se střední / kratší hrací dobou, ale zato poskytuje hodně možností pro opakování. Líbilo se mi i pomyslné rozdělení na dvě epizody, které vyplívá z příběhu. Začínáte prvně z lehka jako dobrodruh, než přijde zachraňování království. Herní mechanika je vymyšlena velmi dobře a zábavně. Navíc je tam několik "side-questů".
Dílo Jiřího Zahradníčka s názvem "Lovec artefaktů" představuje další významný krok v dlouhé evoluci gamebooků jako žánru.
V prvé řadě mapa, která je vytisknutá na plátno, namísto obvyklého papíru, umožňuje hráčům promýšlet svá rozhodnutí hmatatelným způsobem, aniž by se obávali její poškození, či zničení. To dodává gamebooku novou smyslovou dimenzi.
V druhé řadě pan Jiří přichází s revolučním konceptem, který je však natolik jemný a rafinovaný, že jsi jej všimnou jen zkušení hráči. Po zralé úvaze, bych tento nový koncept nazval: "potlačování meta-hraní". O co se jedná? Kniha zavádí rozcestí typu 50/50, která dávají hráčům morální (či jiná) dilemata, bez jasné "správné" volby. Zde má hráč pouze tolik informací, aby ani jedna volba nebyla jasně "správná, hrdinská, zlá či dobrá". Jediný způsob jak se může v takové situaci hráč rozhodnout je na základě RP, neboli role playingu. Vcítí se do situace a řekne si jak by v takové situaci jednala jeho postava, kterou řídí. Lupič by udělal A, kněz B, a pod. Tento koncept nabádá hráče, aby skutečně knihu hráli.
Jinak řečeno, v knihách FF také často narážíme na rozcestníky typu 50/50: jdi vlevo nebo vpravo, kde také nemáme žádné informace kudy vede správná cesta. Avšak zde hraje roli jen čistě náhoda. V takovém případě čtenář knihu ve skutečnosti nehraje, ale meta-hraje - musí si pamatovat z předchozí hry kudy jít. To ale znamená, že si je v tu chvíli plně vědom toho, že není statečný rytíř zachraňující princeznu, ale že je to obyčejný ňouma listující zběsile v nějaké knize. Gamebooky typu FF by se správně měli jmenovat Metagamebooky. Aby se nezdálo, že tím chci na FF útočit, podotknu jen tolik, že metagaming má svůj smysl a své místo a v některých dílech, jako je třeba Pekelný dům, je naopak tím nejdůležitějším prvkem, který dodává hře tu správnou atmosféru.
V Lovci Artefaktů také narazíme na "zlatý grál" a možná i prapůvodní smysl gamebooku, a sice, že uvedený text v knize nabývá jiného smyslu, jiné interpretace, podle toho kudy se hráčova postava k dané pasáži dostane. V Lovci Artefaktů na tento významový skok narazíme několikrát, přičemž na jedné pasáži jde o tak markantní rozdíl v možné interpretaci, že by si zasloužil cenu "skokan roku".
Na závěr tedy jen tolik, že pro ty hráče, kteří gamobooky nejen rádi hrají, ale leží jim na srdci i budoucnost tohoto žánru, je Lovec Artefaktů přízviskem světlé budoucnosti. Těším se na další díla Jiřího Zahradníčka a jemu podobným průkopníkům tohoto žánru.
Čtenáři před vámi navštívili ještě tyto knihy:
Vypněte si reklamy na Databázi
Za 99 Kč vám vypneme všechny reklamní bannery na CELÝ ROK:
Nebo se staňte členem DK Premium a využijte Databázi naplno - více o DK Premium
Jiří Zahradníček také napsal(a)
| 2021 | Havarrské kobky |
| 2023 | Lovec artefaktů |
Externí recenze
- Lovec artefaktů – recenze gamebooku / Jan Pinc, Gaming Professors
- RECENZE: Lovec artefaktů, Jiří Zahradníček / Kamba, Sarden

73 %
80 %
58 %

Příjemné čtení! Nejvíc se mi libila první část, která je relativně komorní a má skvělou atmosféru. Druhá část je tradičně "epická" a poněkud uspěchaná a předvídatelná.