Loser

Luboš Polívka má talent na vyprávění příběhů. Jeho Detektiv si mě získal a neskutečně jsem se u čtení bavila. Druhý díl Detektiv: Salašník byl o něco slabší, ale stále čtivý a zajímavý. Zejména notnou dávkou sebedestruktivního chování svérázného hlavního hrdiny. Dnes je tady Loser, který může a nemusí být v podstatě životopisem.

Dostávají se mi do rukou různé knihy. Liší se žánry, styly, tématy. Některé slupnu jako malinu, jiné mi dají krapet zabrat. Jsou příběhy, které do dvou dnů zapomenu. Další ve mně nějakou dobu rezonují. A potom jsou tituly, u nichž si pořádně nejsem jistá, co si vlastně mám myslet, ale zvědavost mě nutí číst dál. Což je i případ tohoto díla.

Loser je psaný čtivě, není ani trochu předvídatelný a působí až mrazivě realisticky ve smyslu, že to, co potká hlavního hrdinu, může hravě potkat kohokoliv z nás. Ať už namátkově zmíním vyhoření, závislost na lécích, alkoholu, samotu, neustálý boj s větrnými mlýny všeho druhu, se vztahy, sám se sebou… Loser je nepřeplácaný, nevyumělkovaný, prost jakýchkoli standardních klišé. Nic není vyhnané ad absurdum. Kapitoly mají přívětivou a rozumnou délku. V podstatě nemám k 277 stranám jedinou výtku a těším se, co si pro nás Luboš Polívka přichystá příště. Vy se můžete těšit na rozhovor s autorem, který vyjde již brzy na webu Knižní díra, kde najdete i mé další recenze!

Loser je nepřeplácaný, nevyumělkovaný, prost jakýchkoli standardních klišé. Nic není vyhnané ad absurdum. Kapitoly mají přívětivou a rozumnou délku. V podstatě nemám k 277 stranám jedinou výtku a těším se, co si pro nás Luboš Polívka přichystá příště. Celé hodnocení najdete v záložce recenze.