Listy môjmu palestínskemu susedovi

02.01.2023

Oceňuji tento počin izraelského žida oslovit dopisy palestinské sousedy. Nicméně mi to připomíná "co bylo dřív, slepice nebo vejce"? Palestinci samozřejmě říkají, že země patří palestincům, a naopak izraelci vědí, že patří jim. Bohužel teď je to ale o něčem jiném a převážná většina by ráda žila v míru.

Nelze se divit palestinskému boji, o více než polovinu jejich vlasti je připravili evropští kolonizátoři a jako beranidlo zvolili legendu....a zábor jejich země pokračuje...

Zajímavá kniha, ale situace v Palestině je beznadějná.
Arabové nikdy nenahlédnou, že Židé mají právo kolonizovat srdce Orientu. Po 2000 letech.
A Židé nikdy neuznají, že připravili domorodce o domovinu.
Vzájemné pochopení je nemožné. Důsledky tohohle páchnoucího vředu pociťuje i Evropa. ( V podobě naštvaných migrantů kteří se chystají to samé provést Evropě. )
Dneska už víme, že s tím “ bezpečným pelíškem” to bylo trochu šméčko. Neznám žádného Žida, který by se chystal jít žít do bezpečného pelíšku.
O to horlivěji ale hlásá sionismus.
Pokud pan autor opravdu opustil USA a žije v Izraeli, tak potom je čestnou výjimkou. Za to si ho vážím.

14.04.2021

Čtenářka "Bája89" to hezky stručně vystihla. Já bych jen doplnil, že dopisy mohou neznalému i trochu ozřejmit a některým připomenout proč i velká část liberálních Izraelců (Židů) nakonec postavení Zdi vidí jako věc nevyhnutelnou.

07.02.2021

Josi Klein Halevi byl americký žid a posledních čtyřicet let je z něj Žid izraelský. Je to člověk, který od dětství snil návratu na Sion a který dlouho poté, co se do země předků vrátil, ani nepomyslel na ty, kterým onu zemi před osmdesáti lety vzali.
A pak mu to došlo - na druhé straně zdi, která oddělila Gazu, ale žijí také lidé a jejich verze historie, jejich verze pravdy, se možná liší od té jeho. Možná to není jen tupé, krvelačné stádo. Možná, pokud chceme, aby nejdelší konflikt v moderních dějinách konečně skončil, budeme muset začít poslouchat - a vnímat - hlas toho Druhého.
A tak začal Josi poslouchat - a vnímat.
Výsledkem jsou jeho dopisy imaginárnímu palestinskému příteli, ve kterých vysvětluje dějiny izraelského lidu a předkládá svou verzi historických událostí.
V druhé půlce knihy mu jeho skutečně palestinští sousedé (a sousedé z větší dálky) odpovídají. A jejich verze se, samozřejmě, podstatně liší.
Čemu a komu budete věřit vy, je na vás. Ale slyšet jen jednu stranu, slyšet jen něco, znamená vědět míň než nic. Znamená žít s pokřiveným obrazem složeným jen z části úlomků, který se skutečnosti podobá asi jako dvouhlavé tele žirafě.