Lidský los
Jan Vladislav
https://www.databazeknih.cz/img/books/44_/441663/bmid_lidsky-los-QlC-441663.jpg
4
5
3
Básník, esejista, překladatel, autor rozsáhlého deníku a mnoha knih pohádek Jan Vladislav vytvářel po řadu let drobný soubor kratších próz, jemuž dal název podle jedné z nich – Lidský los. A nezapřel v těchto naléhavých, jazykově vycizelovaných textech ani svůj básnický rodokmen, ani svou vášeň pro lidskou paměť a její zachování. Vladislavovy prózy mají rytmus básní v próze a mohly by být i součástí jeho deníku – na to jsou ovšem příliš rozsáhlé a žánrově svébytné. Nejde o povídky v pravém slova smyslu, ani o prózy pouze vzpomínkové: jako by si samo sdělení říkalo o způsob svého vyslovení a výsledného prozaického tvaru. V knize Lidský los je Jan Vladislav velmi osobní, přesný ve výrazu, konkrétní i nadčasový zároveň.... celý text
Přidat komentář
Drobná lahůdka, kterou si autor léta opečovával a opracovával....Velmi intimní a křehké čtení. Krásné.
Autorovy další knížky
| 2008 |  První strom pohádek z celého světa |
| 1960 | Pohádky ze země draka |
| 1992 |  Keltské pohádky |
| 2009 | Druhý strom pohádek z celého světa |
| 1971 | O Bílé Karolíně a Černé Karolíně |
Kniha Lidský los je v
| Právě čtených | 1x |
| Přečtených | 6x |
| Knihotéce | 1x |
| Chystám se číst | 10x |
| Chci si koupit | 3x |
Svazeček znamenitých krátkých próz vzpomínkových a nostalgických v tom nejlepším slova smyslu. Čiší z nich tu křehká důvěrnost, tu existenciální závratnost, tu i určitá záznamovitost, deníkovost (ostatně dle editora se některé zrodily právě jako součást autorových zápisníků/deníků). Jan Vladislav nás zavádí mj. do rodného slovenského Hlohovce, což je pro českou prózu dosti netypická lokalita, svou archaičností, zaostalostí téměř exotická (z popisu mi to připadalo jako 18. století, a nikoli éra meziválečných avantgard), dále do Staré Turé, ale i za svými předky do Střídky a Čestic v Pošumaví či za příbuzenstvem na Stříbrsko či do Poličky. A taky do Paříže a trochu i Vídně. Mistrně, delikátně podává posmrtnou noc otce, rytmus večerů udávaný honáckými biči, závrať dětství na vysoké kostelní věži i rotujícím kolese mlýna na spodní vody Váhu, svůj první milostný zážitek a jeho tragickou válečnou dohru, smutně mlčenlivé rodinné chvíle neporozumění a v závěrečných prózách Cestou domů a Čekání jakési shrnující podobenství lidského losu. Vynikající kniha - škoda jen, že jak se zdá poněkud zapadla a málo se čte.