Legendy z dávných časů Čech a Moravy

17.12.2023

Hezká kniha fantasy příběhů odehrávající se na našem území. Škoda, že byli často smutné.

05.06.2019

Pěkná kniha, někdy se mi četla hůř, ale po většinu času mi to rychle ubíhalo. Knihu bych určitě doporučil.

19.04.2017

Historická fantasy odehrávající se na našem území v době před psanou historií. Štorchovský nádech, spád, uvěřitelné příběhy s uvěřitelným množstvím magie. Dobré čtení daného žánru, i když Platon ani Goethe to není - ale to jsem ani nečekal. Navíc doplněno krátkým shrnutím starých i nových archeologických poznatků. Jako kluk bych byl nadšený, ale i dnes mne kniha potěšila, a to velmi.

07.04.2017

Krásná vazba i téma, a dokonce tři různá období, kterými nás provedou hrdinové z národů, které postupně obývaly tu naši kotlinku. Není nouze ani o nemrtvé, démony či čaroděje, hrdinské i obyčejné skutky, sem tam nějakou tu lásku, a hlavně snahu přežít a zajistit budoucí rod. Z čehož na mě dýchala celou knížku všeprostupující tíže. Možná bych snesla maličko víc humoru, ale svoje kouzlo mají legendy bezesporu.

21.12.2016

Honosný název a anotace slibující mnohé... A přitom se jedná o příběhy stejně tak fantaskní, jako je například "Čas rytířů" od Zdeňka Žemličky pojednávající o slovanském rekovi z Rujany bojujícím proti nepřátelům ve světě plném kouzel, čar a nadpřirozených bytostí. Žemlička sepsal fantasy s historickými prvky a také je jeho kniha publikována a propagována jako literatura "fantasy". A zde - příběhy žánrově naprosto stejné, avšak jsou mě z nepochopitelných důvodů čtenářům nabízeny a podávány jako alternativní příběhy z historie naší země, jako "legendy", za kterými se skrývají... A ačkoliv za každou z těch tří částí je jakýsi doslov na obhajobu možné "historické autenticity" příběhů skrze poukazování na dějinné skutečnosti, stále příběhy zůstávají tím, čím jsou.

Jak již zde padlo... Tyto "Legendy" nejsou tím, zač se vydávají. Pokud je tedy nebudete brát jako historické příběhy ani okrajově, můžete si přečíst tři různé příběhy z žánru fantasy, které byly vydány v tomto souborném díle.

První příběh vypráví o Talunovi. O lovci z doby příchodu prvních zemědělců do oblasti dnešní Moravy. Vladimír Mátl díky dnešním znalostem o této době, minimu archeologických nálezů a naší nevědomosti o kultuře, zvyklostech a panteonu tohoto lidu měl velice široké působiště, kde mohl stvořit svůj fiktivní svět. Svět, kde bohové a bůžkové zasahují do osudu lidí, kde zlí šamani lidem skrze čáry a magii více škodí, než pomáhají, svět, kde neohrožený mladík Talun díky kouzelnému Měsíčnímu talismanu přemůže nespravedlnosti a zlo sužující jeho samotného, i jeho blízké. Samotný příběh mi přišel plochý a styl, jímž pan Mátl tyto "Legendy" napsal, mi osobně tolik nesedl.

Druhým příběhem je "Legenda o Marovrixovi, strážci Boiohaema". Jak již název napovídá, příběhy Marovrixe se odehrávají v době Bójů na našem území. Pokud Legendy o Talunovi byly fantasy, pak jsou tyto příběhy Vladimíra Zajíce "high fantasy". S Kelty a o Keltech příběh nemá moc společného, krom názvů míst, které nám tu zůstaly a styl jmen, které mají postavy příběhů. A tedy samozřejmě, že pan Zajíc nám tyto postavy jako Kelty, Bóje, předkládá. Tyto příběhy mě rozčilovaly asi nejvíce, protože, když už tedy chci napsat něco fantaskního a chci své hrdiny zasadit do určité historické doby, měl bych se alespoň trochu, maličko přece jen držet nějakých faktů. Třeba výbavy hrdinů - například zbraní, oblečení, které jsou historicky podložené, etc. Protože pokud ani to neudělám, bude to spíše vypovídat o mé nevědomosti, neznalosti, nebo lenosti si zjistit naprosto základní fakta a věci ohledně něčeho, o čem budu psát? Pokud tedy Vladimír Zajíc chtěl od všeho upustit a ponořit se do svých představ nehledě na jakékoliv, jakékoliv doložené skutečnosti, dostáváme se díky tomu zde do jedné z té laciné fantastiky z osmdesátých let heroických chlapíků běhajících v bederní roušce s padesátikilovým mečem a bujnou kšticí, kterým se u nohou plazí sličná prsatá děva ve spodním prádle z kůže. Možná trochu přeháním, ale styl, kterým jsou příběhy o Marovrixovi psány v některých částech nemají k tomu daleko.

Posledním příběhem této knihy - a také si myslím nejpovedenějším v porovnání s předchozím materiálem, je "Legenda o Walthariho cestě". Samozřejmě se jedná také i v tomto případě o čistou fantasy, ale když ho budeme jako fantasy příběh s historickými prvky brát, můžeme se setkat se vcelku zdařilým vyprávěním zkušeného autora české fantastiky Jaroslava Mosteckého. Ten se i nějakých historismů držel, pokud nám jde o tohle. Jinak, jak jsem již psal, je to čistá fantastika plná mrtvol, nemrtvol, temné magie, naděje a zklamání germánských osadníků a jejich vůdců uprostřed "Boiiské", "Bohemianské" kotliny, kteří se snažili osídlit naší zemi. Rozhodně to byl čtivý příběh, mnohem čtivější, než ty předchozí, ale i tak bych mu vytknul pár věcí. Vesměs podobných jako předchozím, takže rozepisovat to znovu je asi zbytečné. Jen co mě opravdu trochu zklamalo, z literárního hlediska, bylo zakončení příběhu, které bylo docela už... Absurdní. ( - Hlavně Donarovi (Thórovi) kozlové... - )

12.10.2016

Legendy z dávných časů Čech a Moravy nejsou úplně tím, za co se vydávají, neboť inspirace mytologií české kotliny je přinejlepším okrajová. Slovní zásoba autorů rozhodně není z nejhorších, u všech je znát starší ročník a určitě i láska k jazyku, ale originalita, propracovanost a vůbec celková kvalita příběhů je prostě mizerná, víc než cokoliv jiného totiž připomínají jakési převyprávění nějakých průměrných povídek z fantasy časopisu z devadesátek.
Hlavně se nenechte zmást předkládanou historickou hodnotou příběhů a jejich apendixů! Já osobně jsem se u interpretací dějin z per stavaře, geodeta a okultního dějepisce-amatéra akorát tak rozčílil.