Kryštofův Vzdušný zámek
Ladislav Karpianus
https://www.databazeknih.cz/img/books/39_/39854/rystofuv-vzdusny-zamek-39854.jpg
4
13
2
Kryštof je úplně obyčejný kluk, i když trochu samotář. Bydlí s mamkou a taťkou v Praze, ve škole mu to moc nejde, a protože nechce hrát s klukama fotbal, nemá žádné kamarády. Ale jedné noci objeví ve svých snech cosi nevídaného a nečekaného. Tak pojďte spolu s ním tento svět objevovat. Svět, ve kterém můžete popustit uzdu své fantasii a stvořit cokoliv se vám zamane. Vstupte do báječné země, kde místo sněhu padá šlehačka a místo vody teče limonáda. Ale také do světa, ve kterém se s příchodem Kryštofa začíná kdesi v podzimním lese rozpínat děsivý stín.... celý text
Přidat komentář
Aj, tohle bude těžké. Vůbec nevím, jak se ke Kryštofovi postavit... Na omak je to příjemná knížka, která se dobře drží, pěkně voní a hezky se v ní čte :-) Tím mám na mysli především slušivý kabátek Uchnárovo ilustrací (moc ho nemusím, Malou princeznu podle mě Uchnár zmrvil, ale to je věc vkusu) a "hezkou čtivost" - čtenář je snadno vtažen dovnitř.
První kámen úrazu je ale styl. Připadá mi takový toporný, nevypsaný... na druhou stranu vypráví autor ichformou příběh a pocity tápajícího dvanáctiletého kluka (mimochodem kluka stejného příjmení jako je autorovo - do jaké míry je asi hlavní postava autobiografická?) - z tohoto pohledu je styl jaksi příznačný, působí jako částečně jako autentické vyprávění, částečně jako dětský deník. Jen si nejsem úplně jist, zda se nejedná o kouzlo nechtěného...
K formě mám ještě dvě poznámky - jedná se o dětskou knihu, a proto zaráží nadužívání cizích slov jako subtilní, gradující, emoce, intonace, apod. - asi to není nejvhodnější slovník pro desetilé čtenáře, kterým je kniha určena. Často v takových případech přitom nebyl problém použít příslušné české synonymum... Další výtkou jsou občasné chyby v mě/mně jsi/si, apod. Obojí jmenované je ale problémem spíše redaktorské práce.... Naopak oceňuji formální oddělení snového a skutečného světa typem písma a vůbec sazbu.
Příběh je fajn... na rozdíl od částečně podobné "Toníkovy jeskyně snů" je zde kladen větší důraz na zodpovědnost - ne pouze na rychlý a snadný zisk. Přitom to nepůsobí nijak mravoučně. Výborně! Skvěle je také naznačen rozpad manželství a nejen to - potěší odkazy na křesťanství, severskou mytologii, základy hermeneutiky. Určitě se nejedná o hloupé počtení, byť si někdy ubližuje ne zcela dokonalým stylem. Ještě mám poznámku k postavám - autor měl buď postavy o pár let omladit nebo změnit reálie. Zkrátka na mě působí nerealisticky prudérně, kdy po uši zamilovaný patnáctiletý mladík poprvé se svou milou leží v posteli (do té doby se ani ani nepolíbili, ani nevzali za ruku), ani se jí nedotkne a pekelně se soustředí, aby byl co nejdřív ve svém snovém světě. Chápu, že je to určeno dětem, ale aspoň cudné objetí by snad bylo namístě...
Nepotěší nevyjasněné náznaky dalšího děje, ani byť uzavřený, ale značně překotný konec - obojí dává tušit dalšímu pokračování, které ale autor dosud neoznámil (08/2011). Nic proti, každý se musí nějak živit, ale i kdybych měl pokračování už hotové v šuplíku, neodbyl bych konec jednou dvěma větami. Kryštofův zámek si zasloužil důstojnější závěr.
Shrnutí: nadprůměrná knížka pro odrostlejší děti na hranici puberty... která v mnoha ohledech příjemně překvapí a v mnoha ohledech nenaplní svůj potenciál dojmem nedopracovanosti autorské nezralosti. Škoda, ale přesto v záplavě braku určitě stojí za povšimnutí a přečtení.
Abych pravdu řekla, mám z této knihy také rozporuplný pocit.
Byly mi nepříjemné pravopisné chyby, které se v textu vyskytují víc, než je zdrávo.
Také mi přišlo zvláštní psát knihu o náctiletém chlapci, který je neuvěřitelně cudný a to natolik, aby raději snil o své dívce ve snech, než aby jí toužil políbit, když se spolu drží za ruce a je jasné, že mezi nimi přeskočila jakási jiskra, kterou všichni známe.
Láska mezi Kryštofem a jeho dívkou byla popisována jako platonický vztah mezi desetiletými dětmi a to doslova. V tomto případě nechápu, že se autor bál dospívající děti seznámit s prvními pocity lásky, ale nebál se psát o násilí mezi mužem a ženou, kteří se nakonec rozvedou - v tomto případě se jednalo o rodiče Kryštofa. Část knihy je tedy psaná jako pro zhruba 11 - 12 rok dítěte a část pro 15. rok. Jedenáctileté dítě ovšem nikdy neporozumí obsahu celé knihy a patnáctileté dítě obsah zase nebude už tolik bavit. Autor by si proto měl rozmyslet pro jakou věkovou kategorii chce vlastně knihy psát a jakým způsobem.
Ilustrace jsou krásné. Obálka knihy též. Myšlenka lucidních snů je zajímavá, moc se mi líbila.