Kryštof ÁDéHáDě

Kryštof ÁDéHáDě https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/370054/bmid_krystof-adehade-hMU-370054.jpg 4 50 25

Příběh dítěte s vývojovou dysfázií a ADHD vypráví o překonávání překážek, hlubokém zoufalství a prožitcích vykoupení. O naději, která umírá jako poslední, a lásce, jež hory přenáší. Vyprávění o tom, že laskavost a všímavost přinášejí ovoce, a že jsme tu proto, abychom byli jeden druhému pilířem, jenž podpírá nebe. Těžko chtít po učitelce, aby se chovala jinak. Nechává dítě pocitům vzteku, nebo mu domlouvá. Co může udělat? Můj otec řekne: „Dal bych mu na zadek, tohle by si neměl dovolit.“ Jenže já vím, že vztek je loď. A Kryštof je uvězněn na její palubě. Nevidí ještě moře, nevystoupil na břeh. Nevidí, že loď je na hladině a že se může vzdalovat. Je potřeba s ním projít škálou pocitů a naučit se jim dávat jména. Kryštofe, tohle není vztek, tohle je bolest, tohle smutek, tohle nesoulad a tohle nesouhlas. S čím nesouhlasíš, Kryštofe?... celý text

Přidat komentář

honza-pospe6381
27.07.2018

Jedna z mála knih na trhu, která o ADHD dětí píše lidsky. Je vidět, že spisovatelka zažívá radosti i starosti s Kryštofem na vlastní kůži.

Chytuš
06.06.2018 3 z 5

Ještě pořád přemýšlím, proč jsem měla potřebu a chuť si knížku přečíst. Uklidnění, že nejsme sami? Zjistit, jak řeší podobné problémy někdo jiný? Ujistit se, že naše cesta není úplně mimo? Ani jednoho se mi ale tak úplně nedostalo... V knížce byly momenty, které jsem až bolestně poznávala (problémy s mluvením a se správným používáním jazyka obecně, zapomínání věcí, roztěkanost a nesoustředěnost, problémy s vrstevníky a mnoho dalších ....). Novátorské řešení také v nedohlednu - prostě čím méně trpělivosti u syna, tím více trpělivosti musí projevit rodiče, potažmo i učitelé. Silou se nikam nedostanete. Nejdůležitější je láska, pochopení a povzbuzení. A to i ve chvílích, kdy nejvíc povzbuzení by jste potřebovali sami. Opakovat a nejlépe vše ritualizovat - vnášet do dění pravidelné rytmy... To už všechno vím, na tom všem se s paní Brzákovou shodneme. Nicméně pojetí vyprávění mi prostě nesedlo. Vadilo mi odosobnění všech ostatních, kromě Kryštofa a maminky vypravěčky (otec, sestra, přítel, paní v bílém plášti apod.), což zbytečně vytváří pocit jakési exkluzivity - středobod je Kryštof a maminka a vy všichni ostatní, včetně čtenářů, jste na vedlejších kolejích... Asi nejvíc bych knížku doporučila těm, kteří nemají úplně přímou každodenní zkušenost s dítětem s diagnostikovanou vývojovou dysfázií a ADHD, protože je opravdu někdy těžké pochopit, že tyto děti jsou prostě trošku jiné. Zvláštní. Pro mnohé nepochopitelné. My ostatní víme svoje. Milujeme je takové, jací jsou. A to je to nejdůležitější, co jim můžeme dát.


Safienka
25.05.2018 5 z 5

Skvělá kniha! Jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst a zase trochu pochopila zvláštnost těchto dětí. Vývoj Kryštofa a jeho maminky od 4 do 8 let byl pro mě příjemně obohacující.

LenkaLenny
18.05.2018 4 z 5

Právě jsem dočetla, je skvělá, hned se cítím líp... :-) Mám vlastní zkušenost a vědět, že na to nejsme sami je velmi povzbuzující. Paní Brzáková díky!

mia4777
26.04.2018 4 z 5

Pohled do rodiny s dítětem ADHD. Napsáno lidsky od srdce. Skvělá kniha!