Krv

V románe Krv (1991) autor na pozadí spomienok z predchádzajúcich rokov života zobrazil udalosti, ktoré viedli k spoločenskému zvratu v novembri 1989. Román, tak ako všetky Slobodove diela, je vo svojej podstate postavený na jeho vlastných zážitkoch a životných skúsenostiach. Výraznou črtou jeho prozaickej tvorby je charakteristický rozprávačský štýl. Základné motívy diela sú vystavané na láske, žiarlivosti, erotike, sexuálnych vzťahoch, ale i osamelosti a hľadaní zmyslu života....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/32_/32299/krv-32299.jpg 3.923
Originální název:

Krv (1991)

Žánr:
Literatura světová, Romány
Vydáno:, Slovart (SK)
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (7)

Přidat komentář
-Pečivo-
29.01.2017

Krev je autobiografickej román Slobody. Sloboda je podle internetu největší slovenskej spisovatel. Než sem si to přečetl na internetu, tak jsem o tom neměl ani potuchy. A to sem čet i jeho Rubato. Krev je 736 stran dlouhá autobiografická zpověď Slobody. Nevynechává témata jako Sametová revoluce, honění, impotence, pečení husy, podnikání, řezání schizofrení manželky, komunismus, církev, bůh, blechy, alkoholismus a tak dále pana krále.

Sloboda svůj osud nezkrášluje a přiznává i všechny svoje chyby a nedostatky. Při čtení pasáže, kdy osvětluje, proč mlátí řemenem svojí schizofrení manželku, nad kterou se neustále povyšuje, se mi otvíral feminista v kapse. Tím se taky kniha líší od biografie Zlatana Ibrahimovice. Zlatan by ženu nikdy nebil.

736 stran je dost. Sloboda je ale dostatečně inteligentní člověk a když zrovna neřeší blechy na ježkách, je jeho filozofování celkem zajímavý - román vyšel v roce 1991 a jeho analýza post-komunistický společnosti u nás, je velmi analytická a znalayzoval sem ji jako velmi dobrou.

O čtyři roky později se Sloboda oběsil na řetězu. Sebevražda je často tématizovaný jev v knize, čímž si k tomuto úkonu Sloboda připravuje půdu. Ale v tomto ohledu mu vyfouk Eduard Levé vítr z plachet, kterej 10 dní po odevzdání svého rukopisu Sebevraždy spáchal taktéž sebevraždu.

Annicka
15.08.2016

Nejde o román v pravém slova smyslu. Skládá se jednak z autorových vzpomínek (zařazených "na přeskáčku"), jednak z jeho úvah nad komunismem, minulým režimem a porevoluční dobou.
Mé počáteční nadšení z tohoto přístupu vystřídalo po nějakých dvou stech stranách zklamání. "Vyprávěcí" části, seskládané hala bala a mnohdy psané ne moc rozvitými větami, ve mně vyvolávaly pocit, který má člověk, když si musí prohlížet cizí fotografie z dovolené. Kdyby kniha měla nějakých 200-300 stran, byla by pravděpodobně skvělá, ale přes 700 stran bylo opravdu příliš...

hynzek
25.12.2015

Knížku jsem slyšel jako četbu na Vltavě a moc mě zaujala. V tištěné podobě už to taková sláva není: popis určitě ne jednoduchého a šťastného života. Hlavní hrdina už dávno ví, že život pro něj není a nejlepší by bylo se oběsit, ale zatím stále přežívá mezi (polo)šílenými ženami, svým oportunismem a ježčími blechami. Smutné, nesympatické, podivné a slibovanou hloubku jsem ve vnitřních monolozích bohužel nenašel.

kacimilek
28.10.2014

Věřím, že popisovaný vztah k manželce či jiným ženám neměl být tím hlavní, co čtenáře zaujme. Přesto však toto mě dostalo ze všeho nejvíce. Jsem obrovská feministka...do doby, než jsem přečetla tuto knihu, jsem o tom však neměla tušení! Ten odporný vztah mohu jen odsoudit, nehledě na filozofické žblepty...

Willow
23.06.2014

Dle mého názoru velmi přeceňovaná kniha bez nějakého většího sdělení nebo kouzla s hrdinou, kterého jsem na každé stránce nenáviděla.

Bolkonská
08.04.2014

Já ho prostě miluju, ale tohle je asi zatím jeho nejméně zajímavá kniha, z těch, co jsem od něj četla. Přesto pořád za pět hvězdiček, velký čtenářský zážitek, díky, Rudo.

pietroaretino
04.01.2014

" To bude mumraj a zmatek při posledním soudu, až se všichni dozvíme, kdy jsme chybovali, kdy jsme se zachovali jako svině a ničemové, kdy jsme se báli někoho zlého a nezabránili mu, aby páchal zlo. "