Křížem krážem Vysočinou

(podtitul: 1. netradiční průvodce prostorem a časem) Moji milí čtenářové! Přináším vám první díl mého Vlastivědného kukátka. Věnuji je své drahé matce s krásným staročeským, ba nejvýznamnějším českým ženským historickým jménem: Libuše. Neboť bez ní bych nebyl. A nemyslím tím jen ten bohulibý čin, že si jednoho dne usmyslela přivést mne na tento svět. Ke psaní mně také donutil můj pes, králičí jezevčík Basil hrabě von Stockerau, protože je to pažravec a nemyslí po svých čtrnáct let života na nic jiného, než na žrádlo a granule sežere tak Kozmonovic kocourovi, ale doma, kdyby měl chcípnout hladem, je do huby nevezme. A hraběcí apetýt je drahý, tak jsem musel něco vydělat. Tak jsme se tedy konečně dočkali knižního zpracování mého více než ročního vyprávění o vesničkách a městečkách Vysočiny, které jsem pro vás psal na stránkách Infoexpresu. V této knize jsme neotiskli moje vyprávění chronologicky, tak, jak bylo v novinách tištěno, ale tak nějak, jak se nám chtělo, takže nehledejte spojitosti a návaznosti a anoncování, co bude příště, neberte v rámci textu vážně. Žádné z vyprávění jsem dodatečně neupravoval, je to vše v původní podobě, snad jen fotografie jsou někde jiné, podle mě lepší. Další povídání vznikají průběžně, budou všechna postupně otištěna v Infoexpresu a jak to bude s dalšími knihami, to se na stránkách Infoexpresu zavčas dozvíte. Čtěte, moji milí čtenářové, za dlouhých zimních večerů i o polednách, třeba skryti v stínu belrikárských zahrad na Elsinoru, nebo třeba v hospůdce, v takové, jaká byla kdysi v Tasově. Bylo to „U Prokšů“, ta nejkrásnější hospoda světa… ale takovou už nenajdete. Tak čtěte. A choďte na pivo a mějte se rádi a těšte se na dobré zítřky, dělejte si spoustu drobných radostí. Vždyt proč bychom se netěšli, proč bysme měli plakati, když nám dal pámbu pivíčko a nebe po smrti…... celý text