Kříž u potoka

kniha od:

Obrázek obálky není k dispozici
Mé hodnocení:

KoupitKoupit eknihu

Vesnický román z Podještědí, jehož dramatickou inspiraci tvoří místní pověst o bratrovraždě a rodovém prokletí, přecházejícím z pokolení na pokolení. Ušlechtilým rozhodnutím provdat se do neštěstím stíhané rodiny a postavit se tak nepříznivému osudu, uskutečňuje mladá vesnická dívka svou touhu dát svému životu hlubší smysl. Dokáže tato prostá, ale morálně silná žena odpustit manželovi jeho nevěru i hrubost a za těžkých životních okolností stát pevně při něm?...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/empty_m.jpg 4.2448
Žánr
Romány, Literatura česká
Vydáno, Ed. Grégr a Ferd. Dattel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (69)

Kniha Kříž u potoka

Přidat komentář
Mahuleno
25. března

 Kříž u potoka je román Karoliny Světlé z roku 1868 a patří k tzv Ještědským románům. Jako v jiných jsou zde motivem určité morální problémy a otázky. A většinou jsou hrdinkami ženy, mravně a morálně silné, schopné velkých osobních obětí. Kříž u potoka má tuto hrdinku v postavě Evičky, která ovlivněna vyprávěním o nešťastném prokletí rodu Potockých, se snaží se napravit svého sobeckého manžela a kletbu zlomit. Romantický, trochu až pohádkový příběh s odhodláním Evičky, klidně můžeme říci obětí, které je někdy až za hranicí současného chápání světa a lidských povah.
V románu se často situace vyhrocuje tím, že spolu hlavní postavy nekomunikují a svoje jednání, pramenící jenom z vlastních úvah, dojmů a pocitů, nejsou schopny nebo ochotny svému protějšku objasnit. Přesněji řečeno vychází z toho, že cíl jejich jednání je jasný a pochopitelný. Markantní to je právě u Evičky a Štěpána, ale jak se později ukáže i u Ambrože.
Podle mne jsou některé části příliš rozvláčné a zdlouhavé a zdánlivě zpomalují děj. Sama kniha je napsána poněkud archaickou češtinou, která mi z počátku dělala trochu problém, i když právě její začátek - smutek v přírodě po smrti mlynáře, patří k tomu, co Světlá umí - popisy krajiny a její nálady podává velmi barvitě a sugestivně. Nicméně právě proto jsem tomuto stylu češtiny přišel na chuť a některé pasáže, které jsou přes drsný příběh až lyrické, jsem posléze četl pozorně a s chutí. Ostatně, to jazyk, kterým je kniha napsána vyžaduje, chcete-li si četbu užít.
Nemohu si k doložení svého tvrzení odpustit aspoň jednu krátkou ukázku z románu:
-
Tak krásný parný den jako dnešní dávno již se nepousmál na hornatou krajinu. Obilí, stojící na polích hustě jako kožich, v slunci se třpytilo, jakoby po něm jezdily blesky modravé a zelenavé, potoky zticha se loudaly květoucí travinou. V sadech nehnul se ani lupínek, jen tu a tam opršel ze štěpu opožděný květ, zabzučel čmelík či ze vzduchu se zamotal motýlek tak modrý, že se zdál býti práškem z nebe samého. Ale jako zpitý těžkým povětřím hned zas lenivě spadl do náruče některé zamyšlené květiny, která pak ještě dlouho nato se třásla leknutím nad nenadálou neodbytnou návštěvou.
-
Oceňuji román ani ne tak pro jeho děj, jako pro jeho jazyk a speciálně těch pasáží, o kterých se zmiňuji. Chápu, že pro mnoho čtenářů může být nepříliš atraktivní. Je však třeba brát v úvahu, že vznikl před více než 150 lety a myslím, že právem patří do fondu krásné české literatury.

Tauriela
16.11.2020

Pěkně napsaný příběh, který vtáhne do děje i po tolika letech.
V mnoha věcech jsme stále, jako lidé, stejní.
Pomlouváme, nikomu nepřejeme nic dobrého a v neposlední řadě role Mařičky? Těch tu běhá:) a hlava se už neholí za k**vení se s ženatým mužem
Evička, ačkoliv to byla velmi citlivá a hodná duše- až naivní, se mi líbila ze všech nejvíc.

Člověk by neměl soudit- to jsem si z díla vzala jako hlavní poučení


georginaa
07.08.2020

Tuto knihu jsme měli na škole jako povinnou četbu. Moje babička uměla mluvit staročeštinou, takže jazyk mi nebyl nijak zvlášť neznámý. Pěkný příběh z vesnického prostředí pod Ještědem.

Lilda
17.06.2020

Nádherný příběh, nádherná čeština. Na těchto příbězích lze vidět, jak lidské problémy jsou v různých obměnách stejné. A poselství, že láska zlo přemáhá, je velmi potřebné v dnešní době.

m_martina
20.05.2020

Kniha napsaná krásnou češtinou. Přestože z dnešního pohledu už jen hodně těžko pochopitelné obětování se Evičky. Já jsem ho však ocenila, tohle se dnes už vůbec nevidí, i když je to svým způsobem škoda.

Michalka98
19.04.2020

Kniha má skvělou hlavní hrdinku, úžasnou zápletku a několik velmi dobře propojených dějových linek. Čtyři hvězdičky dávám z toho důvodu, že autorka podle mě úplně nedokáže napsat mužské postavy, které by mě zaujaly (stejný problém mám i u dalších knih Světlé). Tento příběh si zasloužil, abych se do mužských hrdinů zamilovala stejně jako Evička, což se bohužel nestalo.

Haduwig
14.04.2020

Příběh je to beze sporu krásný a poutavý a jazyk spolu s vykreslením poměrů a přírody přinesou příjemnou nostalgii po časech, které jsme nezažili, takže četbu jsem si moc užila.

Jenže to poselství celého příběhu na mě jaksi nepůsobilo, jak mělo - a to nejsem přehnaná feministka, jíž by vadila Světlé definice ideální manželky. Naopak uznávám, že někdy je nutné se obětovat "vyššímu dobru", být nesobecký, místo nenávisti upřednostňovat lásku a porozumění a obdivovat ty, jimž se to daří. Ale v tomhle případě si nemůžu pomoct, Štěpán si rozhodně nezasloužil, aby jeho žena několik let tiše trpěla, obětovala svoje štěstí, přehlížela jeho poklesky, kryla fyzické napadení a zakončila vztah s Ambrožem tak, jak zakončila. Zkrátka mi tak Eviččina oběť připadá ve srovnání s dosaženým výsledkem příliš veliká a neodbytně se vkrádá myšlenka, zda to celé mělo smysl.

Ale přečtěte si ten příběh o obětavé Evě sami, možná v něm najdete něco, co Vás osloví, a určitě něco, nad čím se zamyslíte.

Andrea S.
07.04.2020

Knížku jsem četla v rámci povinné četby před několika lety. Nejprve jsem k ní přistupovala s mírným znechucením, ale nakonec jsem si k ní víceméně našla cestu. Příběh i forma psaní byly pěkné. Při čtení mě rušila pouze staročeština.

1